Počet lidí, kteří dlouhodobě žijí bez domova, se ve Finsku mezi lety 2008–2014 snížil o 1 200 osob. A podle statistik od té doby stále klesá. Informuje o tom britský The GuardianDůvodem je přímočaré finské jednání, které v této podobě v Evropě nemá obdoby. The Guardianpíše, že se jedná o přístup vhodný pro každou evropskou zemi.

Finsko je jedinou evropskou zemí, v níž se bezdomovectví v posledních letech snížilo. Ke konci roku 2015 se zde počet osob bez domova vůbec poprvé dostal pod magickou hranici 7 000. Tento počet pak zahrnuje osoby žijící dočasně s přáteli a příbuznými, které tvoří 80 procent všech bezdomovců. Tento vývoj je dán především finským národním programem na snížení dlouhodobého bezdomovectví.

Politika bezdomovectví

Z toho přístupu vychází i finská úspěšnost v oblasti snižování počtu lidí bez domova. Národní program byl zahájen a přijat jako mainstreamová národní politika bezdomovectví. Tento společný rámec umožnil vytvořit široké partnerství státních orgánů, místních komunit a nevládních organizací. Tyto spolupráce a cílená opatření při realizaci programu vedly k výše uvedeným velmi pozitivním výsledkům, které byly navíc podpořeny nezávislými mezinárodními hodnoceními.

Zánik dočasných řešení, jako jsou hostely, velmi pozitivně změnil celkovou náladu ve Finsku, zlepšil životní prostředí a dal ochranu zranitelným jedincům.

V první řadě bylo třeba zajistit bezdomovcům prostor, kde by mohli bydlet. Možnosti bydlení ve Finsku tak od počátku zahrnovaly využívání sociálního bydlení, nákup bytů ze soukromého trhu, které měly být využívány jako nájemní byty pro osoby bez domova, a budování nových bytových domů pro podporované bydlení. Důležitou součástí programu byla rozsáhlá přestavba útulků a ubytoven s cílem řešit obrovskou potřebu ubytování, která nájemcům nabídla pomoc.

Tento obrázek je už v Helsinkách skoro nevídaným úkazem


Poslední velký hostel pro bezdomovce v Helsinkách s plnými 250 místy na spaní provozovala Armáda spásy. Ten byl před několika lety rekonstruován a nyní se skládá z 80 nezávislých apartmánů s personálem přímo na místě. Zánik dočasných řešení, jako jsou hostely, velmi pozitivně změnil celkovou náladu ve Finsku, zlepšil životní prostředí a dal ochranu zranitelným jedincům, kteří byli ohrožováni bojem proti antisociálnímu chování.

Jak bezdomovectví ukončit

To vše stojí peníze, ale existuje mnoho důkazů z mnoha zemí, které ukazují, že je vždy nákladově efektivnější zaměřit se na ukončení bezdomovectví místo jeho nucené regulace. Investice do ukončení bezdomovectví se vždy vyplatí, nemluvě o lidských a etických důvodech, tvrdí The Guardian.

Základním kamenem každé slušné bytové politiky je dostatečná nabídka dostupného sociálního bydlení. 

Aby bylo možné z bydlení co nejvíce vytěžit z hlediska sociálních a hospodářských přínosů, musí se jednat o tradiční politiku bezdomovectví, nikoli pouze o jednotlivé pilotní projekty. Nejprve ale musí být realizována nabídka bydlení, bez které žádná skutečná politika bezdomovectví existovat nemůže. A základním kamenem každé slušné bytové politiky je dostatečná nabídka dostupného sociálního bydlení. The Guardian tvrdí, že zejména v těchto časech ekonomického dostatku je budování nových bytů ekonomicky moudrou investicí, která vytváří hodnoty s pozitivními vedlejšími účinky, od snížení nezaměstnanosti mládeže až po podporu místního hospodářství.

Politická vůle, nebo jiná mentalita?

Říci, že nedostatek finančních prostředků v jakékoli západní Evropě je důvodem nedostatku cenově dostupného sociálního bydlení, je buď podcenění, nebo vědomé nedorozumění. Je to prostě otázka politické vůle. To tvrdí The Guardian. Ale… Finský model řešení bezdomovectví vychází z přesvědčení, že lidé, kteří domov nemají, jej potřebují. A chtějí. Stabilní bydlení potom má vyřešit všechny další těžkosti tím, že ukojí jednu ze základních lidských potřeb – potřebu budovat domov. Domov představuje snazší řešení problémů pracovních, sociálních i zdravotních.

Řada bezdomovců tvrdí, že jsou svobodní a nezávislí. Jenže to není tak docela pravda – a nemusí se jednat vždy o drogy.

Co když ale lidé bez domova domov nechtějí? V Česku nezaměstnanost soustavně klesá. I přesto je tu bezdomovců stále více a více. Dokonce i v malých městech. Proč? Vyžebrají si snad více, než by si vydělali na pozici, na níž by vzděláním a kvalifikací vystačili? Protože rostou platy a lidé dávají vyšší almužny? Kdyby přeci domov chtěli, mohou vyhledat nějakou sociální pomoc, které je dnes všude dostatek, a začít pracovat. Nebo jsou na svou volnost pyšní a považují ji za výsadu?

Nechtějí se snížit na úroveň pouhého „pracanta“, který každý den vstává, aby vydělal peníze, uživil rodinu a do toho dával almužnu těm, kteří se cítí být vzdálení tomuto systému, ačkoliv bez něho nemohou žít? Řada bezdomovců tvrdí, že jsou svobodní a nezávislí. Jenže závislí jsou. Na tom, co jim kdo dá, nebo co ukradnou. Kdyby se všichni chovali jako oni, nebylo by co dávat ani co krást.

I bez práce kus koláče

Stačí se podívat na nějaké dokumenty, třeba jako Láska v hrobě, nebo si popovídat s někým, kdo chování bezdomovců studuje. Na vysoké škole se jedna známá zabývala projektem dokumentujícím mentalitu bezdomovce. Sledovala takto muže, kterému jedna rodina zřídila pěkné bydlení včetně sociálního zařízení a pro tento účel přestavěla původní garáž u svého domu.

Bezdomovci byla nabídnuta práce, pravidelná strava a režim. Vydržel pár měsíců a potom bez poděkování a varování zmizel. O čem to vypovídá? Chtějí se vůbec lidé bez domova změnit? Zapadnout do společnosti? A je dobré jim ukázat, že koláče jsou i bez práce, podobně jako to dělají Finové?

Související…

Proč komunitní spolubydlení snižuje pocity osamění i náklady na život
Milada Kadeřábková

foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian