Vinohradské podvečery a večery v tento čas nabízí tu hezčí část života ve městě. Zahrádky restaurací a kaváren jsou plné lidí a my, kteří milujeme život ve městě, si spokojeně lebedíme v jejich pestré nabídce. Neopakovatelný zvuk ulice není ani tak hlučný, abychom se neslyšeli, ale ani tichý, abychom se cítili osamoceni, i když třeba zrovna jsme. Dosažitelnost příjemností života je jedna z nejlepších předností města. A je to jen tanec na Titaniku, předvídají hlasatelé apokalypsy, kterých je všude kolem plno. Lidé si užívají, protože vědí, že bude hůř, dodávají další. Blbost, lidé se baví, protože je léto a je jim fajn. Zlé časy vypadají jinak.

Představuje je třeba hořící les a domy pár desítek kilometrů na sever nebo válka několik set kilometrů na východ. Svět a život nikdy nebyl jen krásný nebo hrůzný. Vždy záleží na místě a čase, ve kterém se právě nacházíme.

Volby s nadhledem

Sleduji ty hádky, jestli je sklenice poloprázdná nebo z poloviny plná. I v Praze budou volby, a tak jedni říkají, že je špatně a bude hůř, když je nezvolíme, jiní, že máme nakročeno dobře, ale zastavíme se, když je nenecháme vládnout dál. A vytahují se detaily a nepodstatné maličkosti, na kterých zabedněný volič nejlépe pochopí, jak to moudrý politik myslí.

Sledujme, o co ti, kteří nyní stojí o naši pozornost, ve svém životě usilovali, jestli vůbec o něco.

Pro stromy nevidíme les, řekla by teta Kateřina ze Saturnina, tato otravná milovnice přísloví. Nemáme nadhled, neumíme se soustředit na důležité věci, sledujeme jen to, na co nenáročná představa politiků stačí. Neptáme se, jaká má být Praha, město v Evropě, nýbrž se necháme vtáhnout do debat kocourkovských rozměrů. Jaroslav Hašek má roztomilé povídky o komunálních volbách za starého mocnářství. To jen kdybychom si mysleli, že omezenost je výsadou naší doby. Je to jednoduché. Zvolíme-li si maloměstské tetky a strýce, dostaneme jejich svět. Sledujme proto, o co ti, kteří nyní stojí o naši pozornost, ve svém životě usilovali, jestli vůbec o něco. Dívejme se, čím se na svých profilech chlubí, co považují za důležité, jaký je jejich vkus i rozhled.

Zabitá kreativita

Jsou dvě oblasti, které mě zajímají a bez nichž není myslitelný restart v Praze: kultura a školství. Každý o nich mluví a nikdo jim nevěnuje po zvolení dostatečnou pozornost. Nezměníme-li způsob, jakým vzděláváme děti i sebe, nemůžeme být chytrou zemí ani městem. Náš přístup k talentům, lidem výjimečným, zajímavým je dlouhodobě slušně řečeno nedostatečný. Lidé kreativní a zvídaví nás znejišťují a my máme tak rádi svůj klid a teplíčko.

Budu-li parafrázovat onu známou vojenskou poučku, pak my připravujeme ve školách mladé lidi na minulé problémy. S tím souvisí nezájem o kulturu. Přitom, co po nás opravdu zůstane? Jen kulturní výkony. Ať již v podobě obrazů, objektů, staveb, muziky, textů, filmů či počítačových her. Projděte se po místech Prahy, které máte rádi, a zjistíte, že bez kreativity v rozličných podobách by to město nemělo smysl. Bylo by třeba funkční, ale nevyvolalo by ve vás žádné emoce.

Kolega v práci má jednu otázku, kterou nesnáším, protože až příliš často tne do živého. Když mu ukazuju nějaké nové návrhy pro klienta, většinou se mě zeptá: A kde je tam nějaký nápad? Když si pak pouštím všechna ta videa kandidátů na Facebooku nebo pročítám programy politických stran, ptám se: Kde je tam nějaká nová myšlenka? Hloupí lidé nevybudují chytré město. Praha to zvládne, přežila mnohem horší vládce, jen my si zkazíme další čtyři roky života.

Související…

Pátek Karla Křivana: Jsou hlasatelé zelené apokalypsy novodobí husité?
Karel Křivan

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek