Pokud jste někdy měli těžkou chřipku a několik dní jste nebyli schopni vylézt z postele, možná vás napadlo, proč se podobné radosti některým lidem ve vašem okolí úspěšně vyhýbají. Nedávné výzkumy naznačují, že v tom může hrát roli váš rok narození. Tedy přesněji řečeno, typ chřipkového viru, se kterým jste jako první přišli do styku, může určovat, které chřipkové kmeny pro vás později v životě budou nebezpečnější.

Studie z roku 2016 se zabývala dvěma specifickými kmeny ptačí chřipky HSN1 a H7N8. Ty se běžné šíří mezi zvířaty, člověka napadají jen výjimečně, na světě bylo zaznamenáno jen asi 1 500 případů nákazy člověka (většina z nich v Asii a na Středním východě). Zjistilo se, že nakažení se obecně dělí do dvou skupin, a to překvapivě v závislosti na roku narození. Přelomovým byl rok 1968 a epidemie chřipky v Hong Kongu, kdy nový chřipkový kmen „převálcoval“ ten dosavadní. Lidé narození před rokem 1968 spadají do tzv. Skupiny 1 a lidé narození později do tzv. Skupiny 2.

V okamžiku vystavení organismu chřipkovému viru začne imunitní systém produkovat protilátky vázané právě na daný typ hemaglutininu. Tyto protilátky jsou v organismu zachovány po celý život a chrání tak před závažnou infekcí viry ze stejné skupiny.

Jedinci ze Skupiny 1 jsou podle studie v dospělosti méně náchylní k závažnému průběhu onemocnění (nebo úmrtí) na infekci způsobenou kmenem H5N1, ale tím více jsou náchylní ke komplikacím spojeným s infekcí kmenem H7N9. U Skupiny 2 je to naopak. Autor studie, evoluční biolog University of California Lloyd Smith, k tomu říká: „Je zřejmé, že nákaza v dětství poskytuje silnou imunitu proti dvěma základním typům ptačí chřipky.“ Ben Cowling, epidemiolog z University of Hong Kong, však oponuje: „Studie se zabývala pouze závažnými případy chřipky a není jasné, jestli se jejich vývoj principiálně podobá případům lehčím.“

Jak funguje doživotní imunita

Podle studie závisí ona chřipková doživotní imunita na membránovém proteinu hemaglutininu, který je přítomen na povrchu chřipkového viru. A právě rozdíly v tomto proteinu dělí chřipkové viry do dvou výše zmíněných skupin. V okamžiku vystavení organismu chřipkovému viru začne imunitní systém produkovat protilátky vázané právě na daný typ hemaglutininu. Tyto protilátky jsou v organismu zachovány po celý život a chrání tak před závažnou infekcí viry ze stejné skupiny.

Podle vědců obdobný proces vysvětluje, proč během epidemie španělské chřipky v letech 1918–1919 zemřelo tolik mladých lidí. Z 50 milionů obětí jich téměř polovina byla ve věkové skupině 20 až 40 let. Epidemii španělské chřipky způsobil virus ze skupiny 1, zatímco tito lidé byli v dětství pravděpodobně jako první vystaveni infekci virem ze skupiny 2, což je vůči viru chřipky v roce 1918 dostatečně neochránilo.

Výzkumy těchto souvislostí pokračují. Ben Cowling k výzkumu dodal: „Tato studie sice neposkytuje dostatek informací k vyvození relevantních závěrů, ale rozhodně můžeme říct, že její dosavadní závěry jsou velmi podnětné, obzvláště s ohledem na opakovaná onemocnění později v životě a související očkování.“

Související…

Mikrobiolog: Covid ani chřipku nechytíte tím, že se budete dotýkat věcí
Hana Průšová
.

foto: Shutterstock , zdroj: Healthline