"Společnost je nemocná, nefunguje, proto alespoň my fungovat chceme", říká ke svým aktivitám otec Šebestián. Pomáhá lidem v nouzi - sociálně nejslabším i těm, kteří nikoho nemají a společnost jim pomáhat nechce. Patří mezi ně bezdomovci i vězni. V kláštěře dostali nejen střechu nad hlavou, ale i novou šanci na život. 

"Kdyby nebylo Šebestiána, asi bych teď s vámi nemluvil," říká ve videu pan Mirek, který žil 10 let na ulici, kde už prý kolaboval. Dveře jeho kláštera jsou otevřené každému, kdo potřebuje podat pomocnou ruku. V církevních objektech které spravuje, našlo domov už 50 „trosečníků“ a další přicházejí. Jeho den kromě kněžských povinností vyplňují tyto každodenní starosti: umožnění hygieny lidem na ulici, poskytování šatstva a jídla, pomoc při vyřizování úředních záležitostí, doprovázení k lékaři, stěhování a vybavování základními prostředky a často i finanční podpora tam, kde to nejvíce hoří.

 

"Je nutno dodat, že všechna tato činnost není žádnou registrovanou službou. Je ojedinělým příkladem toho, že i v dnešní době je možné „mimo systém“ konkrétně a účinně pomáhat.“ říká Karel Navrátil, který otce Šebestiána nominoval na cenu Laskavec. Ta byla otci udělena Nadací Karla Janečka letos v dubnu.