Zatímco dříve se mluvilo o psychopatech, dnes se u těchto "pacientů" používá termín "disociální porucha osobnosti". Jsou to lidé prakticky beze strachu, kterým chybí propojení mezi amygdalou a šedou kůrou mozkovou. A jak tvrdí přední český psychiatr Radkin Honzák, v politice je jejich koncentrace nejvyšší.

„Lidé, kteří nemají strach, jsou sociálně nesmírně atraktivní a zdatní, a tím pádem se automaticky všude dostávají na vedoucí pozice. Proto je najdete všude tam, kde se rozhoduje o moci, o penězích, o pravidlech a tak podobně. Nejméně jich je naopak tam, kde se má pomáhat druhým. V pomáhajících profesích se tito lidé moc neuplatní. Tím, že psychopati nemají strach, neumějí dost dobře pochopit, co strach vlastně je a proč ho lidé mají,“ vysvětluje známý psychiatr. Na otázku, jestli může být na politické scéně vůbec někdo, kdo je duševně zdravý, a není tedy psychopat, Honzák však naštěstí pro nás všechny odpovídá přece jenom kladně.

Psychopat má drajv

Proti jedincům s disociální poruchou osobnosti jsou však slušní politici nejen v menšině, ale také ve značné nevýhodě. Psychopati mají totiž drajv, který je u nich podmíněný biologicky. V hojné míře je najdeme nejen mezi politiky a válečníky, ale také mezi umělci, vědci, příslušníky sekt a podobně. Běžný způsob obživy jim totiž připadá nudný. A vůdci se stávají v podstatě přirozeně právě proto, že nemají strach.

Bývají hodně pečliví. Jsou tvůrčí, dokážou geniálně hrát a ve svém výkonu jsou bezchybní.

Náš mozek je stavěný na registraci nebezpečí, kterou tito lidé postrádají. Když však člověk nemá strach, chová se jako predátor a parazit. Přitom ale může vypadat jako slušňák. „Dokud s ním nemáte konflikt, nemáte důvod ho neadorovat a nenásledovat. Navíc mají predátorskou a parazitickou přizpůsobivost, takže mají úžasné jednání a bývají považováni za vzory. Mimo jiné proto, že bývají hodně pečliví. Jsou tvůrčí, dokážou geniálně hrát a ve svém výkonu jsou bezchybní. Zajímavé ale je, že to v zásadě není dědičné,“ vysvětluje psychiatr.

Když chybí strach

Naše výchova je do značné míry založená na strachu, takže spoustu věcí neděláme proto, že se preventivně bojíme, ať už výprasku, poznámky nebo jakéhokoli následku. A postupně to integrujeme do svého chování. Psychopati to však podle Radkina Honzáka od dětství mají jinak. Brzy se u nich objevuje patologické lhaní, záškoláctví, šikanování, krádeže a podobně.

Zatímco běžnému člověku stačí při pocitu nudy zajít si do strašidelného zámku, jim to nestačí. Potřebují být hyperstimulováni, často se dostávají do křížku se zákonem.

Pojem psychopat do psychiatrie a psychologie zavedl Karl Jaspers, nicméně v moderní době bylo ze slovníků a diagnostických manuálů vyškrtnuto. Dnes, jak už víme, se mluví o disociální poruše osobnosti. Není to totiž choroba, ale odchylka a nastavila to tak matka příroda. Všude na světě tito lidé tvoří 1 % populace, stejně jako je všude na světě 1 % schizofreniků a 5,5 % lidí trpí biologicky podmíněnou depresí, která se může zvrhnout do mánie.

Protože psychopati mají absenci strachu, je pro ně typická neohroženost a odvaha. Zatímco běžnému člověku stačí při pocitu nudy zajít si do strašidelného zámku na pouti, jim to nestačí, a protože v tomto ohledu potřebují být hyperstimulováni, často se dostávají do křížku se zákonem.

Co jim chybí

Nejznámější badatel v této oblasti, kanadský psycholog Richard Hare, se domnívá, že jejich psychické odlišnosti oproti zdravým lidem vycházejí z odlišné stavby mozku. Nejsou vlastně nemocní, jenom jsou „jiní“, a to v tom smyslu, že jim chybějí některé nervové struktury. Zjistilo se, že lidem s disociální poruchou osobnosti chybí spojení mezi amygdalou – dinosauřím centrem, které tu máme 250 milionů let – a uvědoměním čili šedou kůrou mozkovou.

Jsou typickými predátory a všechny své blízké vnímají jako kořist. Na své okolí dovedou však působit velmi úspěšně, mají neobyčejné kouzlo osobnosti a neodolatelný šarm.

Proto tito jedinci vykazují zcela odlišné reakce na nebezpečí, ale také na bolest. Jsou impulzivní, nechápou vinu a trest a zcela jinak než ostatní lidé také vnímají mezilidské vztahy. Postrádají pocit lítosti nad čímkoliv a jejich city jsou ploché a krátkodobé. Nemají sebemenší empatii a citovou prázdnotu zaplňují promiskuitou. Na jedné straně jsou tito lidé neobyčejně odvážní, ale na druhé straně jsou emocionálně velmi chudí.

Jsou typickými predátory a všechny své blízké vnímají jako kořist. Na své okolí dovedou však působit velmi úspěšně, mají neobyčejné kouzlo osobnosti a neodolatelný šarm. Do přízně druhých se umějí vetřít takovým způsobem, že oklamou i profesionály. Dále je pro ně příznačné, že mají potřebu neustálého vzrušení, protože jinak pociťují nudu. Vyhovuje jim pohybovat se „na hraně“, a proto se mnoho z nich dopouští kriminálních činů, přičemž nejdůležitější je pro ně adrenalin a napětí. Proto je provází různá míra asociálnosti a agresivity.

Patologičtí lháři

Dále to jsou často patologičtí lháři, kteří umějí fabulovat nejrůznější historky a mají neobyčejně vyvinuté manipulativní schopnosti. Přesvědčivě předestírají svoje plány a nic je nevyvede z míry. Na otázku, zda je pro běžného člověka zdravé sledovat politiku, kde se to těmito lidmi jen hemží, Radkin Honzák odpovídá, že ke sledování politiky je třeba postavit se radostně. Nejlepší je prý brát ji jako divadlo a šou.

Podle všeho však existují i dobří psychopati, kteří nemají strach, ale také nemají potřebu být asociální, disociální a škodit. Často je najdeme mezi záchranáři, chirurgy a byl to i případ astronauta Neila Armstronga, kterého měli v NASA vyhlédnutého. „Vybrali ho jako člověka bez nervů, a to je přesně ono,“ dodává Radkin Honzák.

Související…

Jak bezpečně odhalit psychopata? Zde je jejich sedm nebezpečných vlastností
Klára Ponczová

foto: Profimedia, zdroj: Radkin Honzák (wikipedie)