Od okamžiku, kdy ráno vstaneme, jsme pohlceni hlukem. Začne to drnčením budíku, rádio po ránu, hluk dopravy v ulicích, který se snažíme překrýt empétrojkou v uších, a tak to pokračuje po celý den až do večera. Nebo dokonce do noci – někteří lidé mají ve zvyku usínat při zapnuté televizi. A to nemluvíme o hluku od sousedů nebo o řevu opilců pod okny.

Na 340 milionů obyvatel západní Evropy ztratí jeden milion let zdravého života každý rok. Podle vědců je to právě kvůli životu v nadměrném hluku. Potvrzují to i závěry průzkumu Světové zdravotnické organizace z roku 2011. Nadměrný hluk může vést ke ztrátě sluchu, poruchám spánku, kardiovaskulárním chorobám, sociálním handicapům, snížené produktivitě, poruchám učení, záškoláctví, zvýšenému užívání drog a k nehodovosti. Snižuje lidskou schopnost vychutnat si volný čas a zvyšuje antisociální chování. Negativně ovlivňuje zdraví, pohodu i chronický stres.

Související…

Najděte si své ticho. Obnovuje činnost mozku a rozvíjí kreativitu
Milada Kadeřábková

Jak napsali výzkumníci Lisa Goines a Louis Hagler: „Podobně jako pasivní kouření pasivní hluk je nežádoucí látkou znečišťující vzduch, kterou produkují druzí. Jsme jí vystaveni, aniž bychom k tomu dali souhlas, v prostoru, čase i objemu, který vůbec nemáme pod kontrolou.“

Hluk v ulicích se obvykle pohybuje od 55 do 95 decibelů (s výchylkami dolů i nahoru). Už 30 decibelů ale stačí k tomu, aby nás to vytrhlo ze snu. Kardiovaskulární problémy se začínají projevovat v hluku nad 65 dB. Hluk nad 80 dB je spojován s růstem agresivního chování a s tím spojenou sníženou ochotou pomáhat druhým. Hluk nad 85 dB – to je přibližný hluk dopravy na rušené cestě – může vést až k problémům se sluchem.

Dát si ticho

Je vlastně příznačné, že ticho se dostalo do oblasti vědeckého zájmu omylem. Doktor Luciano Bernardi se v roce 2006 zabýval psychologickým efektem hluku a hudby. Hudba působí přímo na krevní oběh, mění krevní tlak a ovlivňuje oběh v mozku. „Při poslechu všech druhů hudby dochází k fyziologickým změnám srovnatelným s pocity vzrušení,“ vysvětlil Bernardi.

Dvě minuty ticha byly pro mozek mnohem příjemnější než relaxační hudba.

Zatímco měnil skladby, jeho „pokusní králíci“ zažívali různě dlouhá období ticha. Tehdy Bernardi zaznamenal překvapivý objev: dvě minuty ticha byly pro mozek mnohem příjemnější než relaxační hudba. Ta ovšem zase působila lépe než dlouhé období ticha před začátkem experimentu. Co se ukázalo? Ticho nabývá na významu, když se ho nedostává.

Lék na depresi či demenci?

Neurovědec Michael Wehr v roce 2010 zjistil, že při poslechu hudby se sepnou určité oblasti mozku. Pokud ale hudba pokračuje delší dobu, neurony přestanou reagovat. „Neurony reagují pokaždé, když dojde ke změně,“ upřesnil Wehr. Imke Kirsteová z Dukeovy univerzity medicíny ve Velké Británii se pokoušela zjistit vliv zvuku při pokusech na myších. Zjistila, že dvě hodiny ticha denně vyvolají vývoj buněk v hipokampu, tedy oblasti mozku, která souvisí s pamětí a využitím smyslů. Totální absence podnětů měla větší efekt než cokoliv jiného.

Až se příště budete cítit unaveně, zkuste na chvíli vypnout veškeré zvuky okolo a nějakou dobu prostě jenom být.

Růst nových buněk v mozku není vždy ku prospěchu věci. Ale v tomto případě se u myší vytvořily funkční neurony. Jakkoliv se jedná pouze o předběžné objevy, Kirsteová pracuje s hypotézou, že by ticho mohlo podpořit léčbu nemocí, jako jsou demence či deprese, které jsou spojené s úbytkem neuronů v hipokampu.

Jakkoliv je zřejmé, že vnější ticho má hmatatelné výhody, vědci objevili, že pod kapucí lidské lebky nic jako ticho neexistuje. „Při nepřítomnosti zvuku,“ vysvětlil odborník na neurologii zvuku Robert Zatorre, „má mozek tendenci vytvářet vlastní reprezentaci zvuků.“ Přesto je zde jedna rada, až se příště budete cítit unaveně, zkuste na chvíli vypnout veškeré zvuky okolo a nějakou dobu prostě jenom být.

foto: Shutterstock, zdroj: Lifehack