Bohatí mají lepší matrace, bezpečnější auta, zcestovalejší děti. Mají prý všechno lepší. A když se dokonce testuje inteligence, zazobaní, kteří mají přístup k nejlepšímu vzdělání, opakovaně vykazují vyšší skóre. Ale je jedna věc, ve které jsou bohatí (vzdor vyššímu IQ) pozadu.

Nevzdělaný člověk dokáže být mnohem častěji nezaujatý, dokáže nahlížet situaci nebo problém z více stran. Chudý člověk má moudrost, která se nedá koupit žádným univerzitním vzděláním. Věděl to dobře i otec jistého Michela de Montaigne. V 16. století si vymínil, aby na jeho inteligentního synka všichni včetně posluhy a matky mluvili výlučně latinsky. Aby klukovi řeč vzdělanců přešla do krve a mohl v ní tak plynně číst a psát. Ale to byla jen část výchovy budoucího filozofa. 

Nejdřív vesnice

Francouzská šlechta Michelova otce přehlížela s tím, že není dost nóbl, přestože byl z dost bohaté rodiny (dědeček zbohatnul na obchodování se sledi, otec si titul koupil). Ještě předtím, než se Michel začal učit latinsky, nechal ho jeho otec velmi skandálně léta vyrůstat na vesnici, v chudé rodině. Tento brutální, nezvyklý experiment vedl k formování nejvlivnějšího filozofa moderní doby.

Lidé bez univerzitního vzdělání k problému přistoupili s „moudrým zvažováním“.

Michel byl voják, starosta, diplomat, učenec a taky vymyslel nový literární druh – esej. Upovídaným (podle Francouzů květnatým) stylem v nich píše hlavně o sobě a o tom, jak žít. Jeho vliv na moderní myšlení a psaní je obrovský. Díky otcově výchově byl nezaujatý, měl nadhled a dokázal nahlížet věci ze všech úhlů.

Co víme

Psycholog Igor Grossmann z kanadské University of Waterloo se ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise The Royal Society zeptal 199 lidí ze všech společenských vrstev v oblasti Michiganu, jak by si poradili v následující (a skutečné) situaci: Novomanželka si stěžuje, že její muž vždycky rozhoduje, kdy půjdou spát. Ptá se, jak se zachovat bez toho, že by se hádali a muž začal ženě lézt na nervy.

Nemajetní prokázali větší otevřenost spolupráci, byla jim vlastní intelektuální pokora, a tím pádem nezaujatý přístup k problému.

Grossmann udiveně, evidentně s ním nikdo v dětství neexperimentoval, zaznamenal, že lidé bez univerzitního vzdělání k problému přistoupili s „moudrým zvažováním“, vcítili se do ženiny situace, ale zároveň si uvědomovali, že nemají dostatek informací, a vzali v úvahu, že muž nemusí nutně být bezohledný.

Bohatší účastníci výzkumu zatím dávali přednost logice a rozhodnému přístupu. Nemajetní prokázali větší otevřenost spolupráci, byla jim vlastní intelektuální pokora, a tím pádem nezaujatý přístup k problému. Češi ale tohle dávno vědí, nepotřebují dlouhé výzkumy ani experimenty, máme to v krvi: Hloupý Honza, Chalupáři…

Související…

Podpořme ve školách nejslabší, vzdělání není závod
Zdeněk Strnad

zdroj: The Royal Society Publishing