Možná vás baví procházet se po vetešnictvích a leckterý poklad vám skončil v náručí. Každý měl asi své období, kdy ze starožitnictví nebyl schopen odejít bez starého hrnku, nebo z IKEA bez svícnu a hromady svíček. Komu se z cest doma nehromadí africké a mexické masky, budhové, přehozy, kelimy… Ubrusy, servisy a tuny fotografií neznámých lidí po babičce, protože se „to přece nevyhodí“.
Citová vazba k věcem je past. Součástí jarního detoxu, kterým si čistíme tělo i duši, je rovněž detox materiální. Anglický termín „decluttering“ je buzzword minulého roku. Sociálními sítěmi probíhají návody, jak se zbavit nánosů jen zpola užitečných věcí ve svém bytě, nejznámější propagátorkou v minulých letech byla Japonka Marie Kondo.
Pokaždé, když si uděláte hezkou chvilku a vytřídíte k vyhození tašku věcí, dejte si na svou počest drink, nebo jděte do kina.
Ve Švédsku k tomuto tématu přistoupila Margareta Magnussonová, a to obzvlášť zodpovědně. Jde o průběžné celoživotní vědomé zbavování se věcí, a protože jsme ve Skandinávii, kniha „Vybrané umění švédského úklidu před smrtí: Jak osvobodit sebe a svou rodinu od celoživotního harampádí“ se – jak už čteme v názvu – vztahuje k promyšlenému přístupu ke smrti. Vlastní, přirozeně.
V padesáti začít
Ve švédštině existuje slovo döstadning a skutečně znamená postupné uklízení a odklízení během života ve prospěch svých pozůstalých. Podle Margarety Magnussonové, autorky bestselleru, je dobré s tříděním věcí začít v padesáti letech. „Hlavním motivem je minimalizovat množství věcí, především nevýznamného harampádí, které po sobě zanecháte ostatním.“ Autorka sama se podle svých slov stěhovala zhruba sedmnáctkrát, takže ví, o čem mluví, když přijde na rozhodování, co si ponechat a co vyhodit. Proto sepsala užitečné rady.
Především je dobré o döstädning, „předsmrtném úklidu“, mluvit nahlas. Nejdřív to může rodinu děsit, ale po pár letech si zvyknou a pochopí. Zásadní je, neučinit ze smrti jediný, ústřední motiv. Lepší je soustředit se na dobré vzpomínky. Cokoliv, k čemu se neváže právě ta dobrá, by mělo mířit do kontejneru nebo na dobročinnou tombolu.
Je také užitečné se za snahu odměnit. Pokaždé, když si uděláte hezkou chvilku a vytřídíte k vyhození tašku věcí, dejte si na svou počest drink, nebo jděte do kina. Hlavně se nepouštějte do dalšího nakupování. A v oné hromadě se už nepřehrabujte.
Co vyhodit
O soustředěném pravidelném úklidu věcí informovala svět před třemi lety Marie Kondo, autorka knihy The Life-changing magic of Tidying up, která v češtině vyšla pod názvem Zázračný úklid – Pořádek jednou provždy. Dnes slavná úklidová konzultantka s patentem na koncept ultimátního úklidu KonMari a spoustou návodných videí obchází domácnosti a radí, jak si definitivně uklidit. Návod sestává z poměrně extrémního přístupu k věcem, obaleného ezoterikou. Kondo učí ptát se věcí: Můžeš mi ještě posloužit? Děláš mi ještě radost? Když ne, pak se upřímně a dojemně s věcí rozloučí, poděkuje jí za službu a pryč s ní. Její zapálení pro úklid a vlastnění minima věcí je v Japonsku pochopitelné, většina tamních městských obydlí je miniaturních, rodiny běžně bydlí v dvoupokojových bytech.
Na rozdíl od Marie Kondo Magnussonová neuklízí stylem „vyhoď v podstatě všechno“. Třídí s větší tolerancí a schovává si sentimentální suvenýry, staré dopisy a fotografie. Uklízení nemá stresovat a bolet. Na jedné krabici má napsáno OSOBNÍ a v knize ji označuje jako krabici NA VYHOZENÍ, kterou děti mohou po její smrti rovnou vzít a vyhodit, aniž by ji vůbec otevřely.
Kniha se stala bestsellerem v domácím Švédsku minulý podzim, od ledna její překlad leží i na amerických pultech a nedávno vyšla díky nakladatelství Alferia i u nás. Kniha navazuje na trend prvního světa hledání štěstí v minimalismu a důrazu na zážitky. Před smrtí.
Reklama
foto: Pexels, zdroj: Real Homes