Melody Wildingová, autorka knihy Managing Up a výkonnostní koučka vrcholových manažerů v organizacích, jako jsou Google, Amazon, Microsoft nebo NATO, se už téměř 15 let věnuje tomu, jak profesionálům pomáhat efektivně ovlivňovat lidi na vyšších pozicích.
Podle ní dokážou nejúspěšnější komunikátoři taktně nesouhlasit se svými nadřízenými, aniž by tím utrpělo jejich postavení. Jen výjimečně, pokud vůbec, řeknou někomu s větším vlivem přímo: „Mýlíte se.“ Je to totiž zbytečně konfrontační a z produktivní diskuse se snadno stane hádka.
Když ale svůj nesouhlas vyjádříte správně, můžete si tím naopak rychle získat jejich respekt a důvěru. Následujících pět vět vám pomůže vyjádřit odlišný názor diplomaticky.
1. „To je férová připomínka. Problém, který v tom vidím, je…“
Než přejdete ke svému protiargumentu, najděte oblast, ve které se shodnete. Možná je obava ohledně promeškání termínu oprávněná, i když navrhované řešení není realistické.
Tím, že uznáte hodnotu pohledu druhé strany, dáváte najevo, že se skutečně zapojujete do diskuse, místo abyste automaticky stavěli překážky. Zároveň tím snižujete obrannou reakci protistrany, takže je mnohem pravděpodobnější, že bude naslouchat tomu, co řeknete dál.
Příklad: Neříkejte: „To nebude fungovat. Nemáme na to rozpočet.“ Místo toho zkuste: „Rozumím tomu, že potřebujeme postupovat rychle. Problém, který v tom vidím, je, že už máme přidělené zdroje, takže bychom museli finance přesunout odjinud.“
2. „Rád bych k tomu doplnil...“
Lidé ve vysokých funkcích často nemají tak detailní přehled o každodenní realitě jako vy. Využijte proto příležitosti upozornit na trend, který pozorujete, na zpětnou vazbu, kterou slýcháte, nebo na důsledky, kterých si možná nejsou vědomi.
Nejde o to vyhrát spor se šéfem. Jde o to, aby váš názor skutečně zazněl.
Prezentujte svůj názor jako rozšíření jejich úvahy, nikoli jako opravu. Když nabídnete další vrstvu pohledu na problém, zároveň tím ukazujete svou schopnost strategicky uvažovat.
Příklad: Pokud CEO prohlásí: „Zákazníci novou funkci nepoužívají, takže bychom ji měli zrušit,“ můžete odpovědět: „Chápu, že míra využívání je nízká, ale rád bych k tomu doplnil jeden důležitý aspekt. Uživatelé, kteří tuto funkci používají, se přihlašují každý den, a to je velmi podstatný údaj.“
3. „Moje obava z tohoto přístupu spočívá v tom, že…“
Pod tlakem můžete snadno sklouznout k formulacím typu: „Nechápu, jak tohle může dávat smysl,“ nebo „Tohle neprojde.“ Taková vyjádření však mohou působit odsuzujícím dojmem a být vnímána jako kritika myšlení člověka, který návrh předkládá.
Místo toho přesuňte pozornost z osoby na samotný plán či navrhovaný postup. Jasně pojmenujte riziko a vysvětlete, proč je důležité.
Příklad: Pokud chce vedoucí vašeho oddělení spustit novou iniciativu, aniž by informoval tým, kterého se změna dotkne, můžete říct: „Moje obava z tohoto přístupu spočívá v reakci obchodního sektoru. V minulosti byli podobnými změnami zaskočeni, a pokud je nebudeme informovat ani tentokrát, může to vést k dalšímu napětí.“
4. „Chtěl bych se ujistit, že zohledňujeme také…“
Tato formulace nikoho neobviňuje a předpokládá dobrou vůli. Když řeknete „Chci se ujistit“, místo „Zapomněl jste“, prezentujete svůj nesouhlas jako upozornění na možné opomenutí, nikoli jako výtku.
Vedoucí pracovníci, kteří současně řeší desítky priorit, obvykle ocení, když jim citlivě připomenete chybějící informaci, aniž byste je vystavili pocitu, že udělali chybu.
Příklad: Nevytahujte drobné osobní preference. Neříkejte: „Chci se ujistit, že jsme si vědomi toho, jak je tento přístup chaotický.“ Zaměřte se na skutečné problémy, které mají dopad na zainteresované strany i na firmu jako celek. Například: „Chci se ujistit, že počítáme s dostatečnou časovou rezervou na právní kontrolu, jinak nestihneme termín.“
5. „Co by muselo být splněno, abychom mohli pokračovat takto?“
Tato formulace využívá princip, kterému odborníci na marketing říkají question-behavior effect neboli efekt otázky na budoucí postup. Když se někoho zeptáte na následující krok, začne si danou situaci v hlavě představovat a je pravděpodobnější, že později požadované jednání skutečně podpoří.
Reklama
Takto formulovaný vstup vede vlivnou osobu k tomu, aby si vaši alternativu představila jako reálnou možnost a začala sama hledat podmínky, za kterých by mohla fungovat.
Příklad: Pokud vám nadřízený neustále přidává další projekty, zeptejte se: „Co by mělo být splněno, abychom se primárně mohli věnovat [nejvyšší prioritě]?“ Taková otázka často pomůže vyjasnit, které úkoly jsou skutečně neodkladné a které lze dočasně odsunout.
Diplomacie bývá účinnější než odpor
Nejlepší zaměstnanci nejsou ti, kteří se šéfem vždy souhlasí. Jsou to ti, kteří dokážou upozornit na problém způsobem, který vede k řešení, ne ke konfliktu. A právě to bývá dovednost, která rozhoduje o důvěře i profesním růstu.