Pokud si dobře pamatuji, ve škole, a to ani na vysoké, se profesoři na názory studentů moc neptali. A když už se náhodou nějaký inovátor našel, dost rychle ho odradil fakt, že většinou v mžiku celá posluchárna zmlkla. Každý upřeně koukal do stolu a snažil se být neviditelný, jen aby se k otázce nemusel vyjadřovat. Aby taky ne, na základní a střední nás možná učili, jak samostatně vyhledávat informace, ale vytvářet si na ně vlastní názory jsme si nezvykli. Možná i proto máme teď v dospělosti tendenci uvěřit i hloupým poplašným zprávám a děláme nerozumná rozhodnutí. A co víc, podle vědců jsme z toho důvodu i méně spokojení.

Snad každý den se najde nějaký „chytrý“ člověk, který si nezapne v autě pás, přechází ulici, aniž by se rozhlédl, škodí vlastnímu zdraví, volí pochybné politiky a podobně. A vůbec nezáleží na tom, kolik titulů má před či za jménem. Proč i ti nejchytřejší lidé tak často ztrácí soudnost?

Inteligence a IQ

Odpověď tkví v tom, co si vlastně pod pojmem chytrost představujeme. Za inteligentního je považován každý, kdo exceluje v IQ testech, kdo rozluští zapeklité matematické hádanky, má bohatou slovní zásobu a dokáže odhadnout logické posloupnosti. Tito lidé většinou už ve škole předvádí úžasné výkony a po střední pokračují na vysokou, aby svou inteligenci potvrdili diplomem. Následně mají vyšší šanci sehnat dobře placenou práci a s menší pravděpodobností během dospělosti páchají trestné činy.

IQ testy většinou nezachycují schopnost rozhodovat se či spolupracovat v reálném světě.

Vzhledem ke všem těm výhodám, které vysoké IQ přináší, bude znít překvapivě, že s jinými důležitými věcmi v životě, jako například s pocitem spokojenosti či s dlouhověkostí, spojováno není. Psycholog z Univerzity Waterloo Igor Grossmann vysvětluje tento fakt tím, že IQ testy většinou nezachycují schopnost rozhodovat se či spolupracovat v reálném světě. A to je pravděpodobně ten jednoduchý důvod, proč i „chytří“ lidé dělají hloupé věci.

Spokojení skeptici

Co tedy zaručuje rozumnější rozhodování a pravděpodobně i vyšší kvalitu života? Podle vědců je spokojenost a dlouhověkost spojena se schopností kriticky myslet. A ačkoli je často kritické myšlení za inteligenci zaměňováno, jde o něco zcela jiného. Kritičtí myslitelé jsou skeptici. Uvažují flexibilně, a abyste je přesvědčili, musíte jim dát smysluplné argumenty. Většinou neomylně poznají, když se je někdo snaží oklamat, a málokdy dělají zkratkovité závěry.

Dobrou zprávou je, že kritické myšlení můžeme rozvíjet, a to už odmalička.

To, že tito lidé jsou celkově spokojenější, prokázala například série studií na Kalifornské univerzitě. Účastníci mezinárodního výzkumu vedeného profesorkou Heather Butlerovou měli vypracovat test kritického myšlení, který mimo jiné zahrnoval zhodnocení argumentů, testování hypotéz, rozhodování a řešení problémů. Dále vyplnili inventář negativních životních událostí (např. mám více než 5000 dolarů dluh na kreditní kartě, zapomněl jsem na důležitou zkoušku, onemocněl jsem sexuálně přenosnou nemocí, protože jsem neměl kondom...). Studie zjistila, že lidé s dobrým kritickým uvažováním těchto nepříjemných událostí zažívali méně v porovnání s těmi, kteří měli „jen“ vysoké IQ.

Dobrou zprávou je, že kritické myšlení můžeme rozvíjet, a to už odmalička. Podle amerického profesora Davida Kloostera si dítě vytváří své vlastní názory, hodnoty a přesvědčení tím, že o věcech diskutuje, dovolí si nesouhlasit a naučené poznatky používá jako cestu k poznání a nikoli jen jako nehybná fakta. Je tedy škoda, že v našich školách se zatím na rozvoj nezávislého myšlení neklade potřebný důraz. Obzvlášť, když má jeho rozvoj takový vliv na kvalitu našeho života. Naštěstí už víme, že u našich dětí nebude rozhodovat IQ, ale to, jak s nimi budeme komunikovat.

Související…

Používáte často těchto 13 frází? Máte vysokou emoční inteligenci
Dora Hanzelová

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today