Miluji tě, ale opouštím tě. Byl jsi mou správnou volbou, ale ne šťastnou volbou. Nevydrželo by nám to... I tak někdy končívají vztahy. Profesor filozofie na univerzitě v Haifě Aaron Ben-Zeév má za to, že takové rozhodnutí o náhlém rozchodu může vycházet ze dvou důvodů. Prvním je sama povaha lásky, druhým je rozkvět vzájemného života partnerů.

Druhy lásky

Jsou různé druhy lásky. Někdo vás miluje tak, že by přeplaval oceán, nebo udělal cokoliv, aby si vás udržel. A jiný to bere tak, jak to je. Je rád, že vás má, ale zase z toho není úplně paf. Říká se, že to, že vás někdo nemiluje tak, jak si představujete, neznamená, že vás nemiluje, jak nejvíc umí. To je určitě pravda. Stejně je ale pravda i to, že někdy zkrátka milujeme víc a někdy méně. Málokdo dokáže milovat jednoho partnera celý život ve stejné intenzitě. A málokdo taky miluje stejně dva různé lidi.

Každý někdy krká, prdí nebo se dloube v nose. To si ovšem na začátku vztahu neuvědomujeme.

Vezměte si romantickou lásku. Milenci. Na začátku je to láska jako hrom. Spojená zejména se skvělým sexem. Ale má potenciál vydržet celý život? Ve většině případů ne. Důkazem toho je, že mnoho žen i mužů vystřídá za život bezpočet milenců. Přesto zůstávají s jedním člověkem – manželem či manželkou. Proč? Odpověď už znáte. Jde o jiné druhy lásky.

„Dlouhodobé romantické vztahy by měly brát v úvahu neromantické faktory, které se týkají společného života obou partnerů,“ tvrdí Ben-Zeév. Jinými slovy – každý někdy krká, prdí nebo se dloube v nose. To si ovšem na začátku vztahu neuvědomujeme. Ke společnému soužití to ale patří stejně jako stromeček k Vánocům nebo koupání k létu. A může se stát, že to zkrátka nepřekousneme. „Milovat někoho není vždy dostačující pro rozhodnutí s ním i žít,“ potvrzuje Ben-Zeév. Společně žít a založit rodinu předpokládá víc než lásku. Musí zde fungovat například taky schopnost vzájemně si pomáhat, respektovat se a tolerovat.

Život, nebo láska

Nemůžeš mi pomoci v rozkvětu, protože ve mně neprobouzíš to nejlepší. Nedokážeme spolu dlouhodobě budovat společný život. Jsi skvělý milenec, ale nebudeš dobrý otec. Tak mohou znít další důvody k rozchodu (a stejně je lze použít i ze strany muže). Míra lásky je zde dostačující pro podporu trvalé lásky, ale ne společného života. A někdy zkrátka lidé dávají přednost rozkvětu v životě před láskou.

Ben-Zeév se v praxi setkává s oběma případy. V tom prvním se jedná o ženu, která velmi milovala prvního muže, ale ve vztahu jí chybělo něco, kvůli čemu se rozvedla. Nyní je vdaná po druhé. S novým manželem se hádají, vztah rozhodně není tak harmonický jako ten první. Přesto je šťastná. Cítí hlubokou vášeň současného partnera a jeho schopnost probudit v ní to nejlepší. „Tato žena si vybrala ztrátu prvního muže před ztrátou sebe sama,“ shrnuje profesor.

Touha je obvykle krátká a časem klesá. Život má naopak tendenci trvat.

Ukončení vztahu ale nemusí mít sobecký podtext, může také pramenit ze strachu z toho, že v dlouhodobém horizontu milovaného člověka zničíme, myšleno s jistou nadsázkou. Mnozí považují píseň I Will Always Love You, kterou známe díky zpěvačce Whitney Houston a filmu Osobní strážce, za největší milostnou píseň všech dob. O čem jiném zpívá než právě o tom? Frank ví, že Rachel nemůže zajistit odpovídající ochranu jako její osobní strážce, protože ji miluje. To ji i jeho činí zranitelnými. Jde mu o její bezpečí, zdraví, a tak ji raději opustí. Myslí na její dobro, blahobyt, štěstí a zdraví.

Konec romantických představ

Ať už mají slova „Miluji tě, ale opouštím tě“ tedy jakýkoliv důvod, vždy se jedná o situaci, kdy dojde ke srážce lásky se životem. Romantických představ s realitou. Protože láska není jen o motýlech v břiše, procházkách po břehu jezera, držení se za ruku, večeřích při svíčkách a bouřlivém sexu. Jsou zde i starosti, povinnosti, strach a obavy. Společné nákupy, řešení financí, zařizování společného bydlení, vzájemná péče, vychovávání dětí. Koloběh každodenních povinností může romantické představy udusit natolik, že z nich semínko lásky nemá již šanci vyklíčit.

Aaron Ben-Zeév (1949)

Je profesorem filozofie na Univerzitě v Haifě a jejím bývalým prezidentem. Je považován za jednoho z předních světových odborníků, co se týče výzkumu emocí. Jeho výzkum se rovněž zaměřuje na filozofii psychologie. Zabýval se také studií vlivu času na průběh romantické lásky ve vztahu.

A to zejména, byla-li palivem oné udušené romantické lásky zpočátku především touha. „Taková touha je obvykle krátká a časem klesá. Život má naopak tendenci trvat. Milovník nemůže být slepý k životu, a tak láska ne vždy vyhraje,“ uzavírá Ben-Zeév. Kdy tedy může láska vydržet dlouhodobě? Když partneři rozvíjejí vztah děláním věcí, které jim umožňují vzájemně rozkvétat i v životě. Tím je láska zachovávána a posilována. A tak ustojí i konflikt se životem.

Související…

Zlomené srdce? Není to jen metafora: Odmítnutí se projeví i na těle
Klára Kutilová

foto: Shutterstock a Wikimedia.org, zdroj: PsychologyToday