Určitě takové osoby znáte – kamkoliv přijdou, tam se vyskytne problém. Každá debata nebo diskuze s nimi se rychle zvrhne v hádku, kterou nikdy nemůžete vyhrát. Ani kdybyste měli objektivně stokrát pravdu. Když jim něco nevychází podle plánu, na vině je v naprosté většině případů někdo jiný, hlavně ne oni. To jsou jen některé z charakteristik vysoce konfliktních lidí (HCP – high conflict people), kteří se ve společnosti pohybují. 

Setkat se s nimi můžete prakticky všude. Ať už se jedná o kolegu s přefouknutým egem, nebo o rodinného příslušníka, který každou oslavu narozenin či dovolenou promění v něco jen těžko stravitelného, vzorec chování těchto lidí se příliš neliší. 

Bill Eddy, právník, terapeut a také spoluzakladatel kalifornského High Conflict Institute, radí, jak v kontaktu s těmito jedinci předejít často zbytečně vyhroceným situacím.

Stručnost, fakta a empatie

Pokud jste ve svém okolí skutečně identifikovali někoho vysoce konfliktního, nebo si to alespoň myslíte, nechte si to prozatím pro sebe. Respektive, určitě s tím dotyčného nezkoušejte přímo konfrontovat. Nezapomínejte, že tito lidé mají ve zvyku reagovat agresivně a nepřiměřeně, pokud se je pokoušíte z čehokoliv obviňovat, i když třeba po právu.

Eddy v podobných situacích doporučuje použít následující čtyři kroky:

Nebojte se využít svého práva bavit se pouze o věcech, o kterých se bavit chcete. A pokud vám to druhá osoba nechce umožnit, možná opravdu nezbývá jiné řešení, než nad ní takzvaně zlomit hůl, jakkoliv hrozně vám to zní. 

1. Nejdříve se na konfliktní osobu napojte. To znamená, že navážete kontakt s někým, komu samotnému dělá potíže otevřít se a navázat smysluplný vztah. Pokud ve správných chvílích vyjádříte pochopení, empatii nebo respekt k jejich situaci a chování, můžete se vyhnout jejich zlobě. Budou mít totiž pocit, že jste s nimi „na té správné straně barikády“.

2. Druhým krokem je analýza. Při jednání s vysoce konfliktní osobou byste měli důkladně zvážit všechny své možnosti a vždy být ve svých úvahách realističtí. Je pravděpodobně, že budete muset váš vztah přizpůsobit, a to i například tím, že se nebudete vídat tak často. Nebo že se v konverzaci budete muset vyhýbat určitým tématům.

3. Třetím bodem je přiměřená reakce. Vždy reagujte analyticky a věcně. Proti nesmyslům a dezinformacím „bojujte“ pouze jasně ověřitelnými fakty. Prostě se nenechte unést emocemi, ačkoliv to může dát ve střetu s vysoce konfliktní osobností opravdu zabrat. Eddy zde doporučuje být stručný, stát si pevně za svým, ale zároveň v co nejvíce přátelském tónu.

Různé výzkumy naznačují, že až 15 % naší společnosti trpí nějakou poruchou osobnosti. Ne všichni lidé s poruchou osobnosti jsou ale vysoce konfliktní. A ne všichni vysoce konfliktní lidé mají poruchu osobnosti.

4. Čtvrtým krokem je nastavení hranic. Emoční nestálost vysoce konfliktních lidí často vede k požadavkům, které jsou nepřiměřené a pro vás naprosto nepřijatelné. Nebo naopak úplně zbytečné. Nebojte se využít svého práva bavit se pouze o věcech, o kterých se bavit chcete. A pokud vám to druhá osoba nechce umožnit, možná opravdu nezbývá jiné řešení, než nad ní takzvaně zlomit hůl, jakkoliv hrozně vám to zní. 

Eddy dodává, že v mnoha případech budete při jednání s vysoce konfliktními osobami potřebovat pomoc zvenku. V některých případech postačí podpora přátel nebo členů rodiny, ty extrémnější případy ale bohužel nevyřešíte bez právníků nebo policie. Eddy znovu zdůrazňuje, že vše záleží na okolnostech.

Porucha či otázka inteligence?

„Vysoce konfliktní lidi najdeme v každém povolání, v každé kultuře a v každé zemi. Nemá to nic společného s inteligencí. Někteří z nich jsou velmi inteligentní, zatímco jiní ne – stejně tak jako celá populace,“ říká Eddy.

Tito lidé se sami musejí rozhodnout, jestli jsou pro ně jejich vztahy dostatečně důležité na to, aby zkusili změnit svůj přístup a chování. To je však jen a jen jejich úkol. Ne váš a ne nikoho jiného.

„Všeobecně více zneužívají návykové látky, trpí depresemi, úzkostmi i dalšími neduhy. Často je to proto, že jejich způsoby interakce nefungují, což je frustruje, stejně tak i jejich okolí. Přesto nejsou schopni se nad sebou zamyslet a nedonutíte je k tomu ani vy,“ upozorňuje terapeut. „Různé výzkumy naznačují, že až 15 % naší společnosti trpí nějakou poruchou osobnosti. Ne všichni lidé s poruchou osobnosti jsou ale vysoce konfliktní. A ne všichni vysoce konfliktní lidé mají poruchu osobnosti.“

Pokud vy sami přicházíte do styku s vysoce konfliktní osobou, a to ať už z donucení, nebo jen protože vám na ní opravdu záleží a chcete jí pomoct, uvědomte si, že případný neúspěch není vaším selháním. Není ve vaší moci ovlivnit, jak se jiný člověk chová. Pokud jednáte s pochopením a nenecháte se unášet emocemi, nezbývá už mnoho dalších možností. Tito lidé se sami musejí rozhodnout, jestli jsou pro ně jejich vztahy dostatečně důležité na to, aby zkusili změnit svůj přístup a chování. To je však jen a jen jejich úkol. Ne váš a ne nikoho jiného.

Související…

Nebuď jak malej! Dva způsoby, jak konflikty řešit dospěleji
Aneta Šebková

foto: Shutterstock, zdroj: Bigthink.com