Partnera, který je krásný, milý, zodpovědný a navíc se s ním nikdy nebudeme nudit, by si asi přál každý z nás. Která vlastnost je ale pro nás nejdůležitější? Rozhodujeme se pro to, s kým začneme chodit podle toho, jak nám sedne povahově, nebo fungují i v realitě internetové seznamky tipu Tinder, kdy hodnotíme primárně podle vzhledu?

Jako královna krásy nebo filmový herec vypadá jen málo z nás. Podle psychologů si to moc dobře uvědomujeme a zohledňujeme to i při výběru partnera. Říká se tomu princip volby podle podobnosti. „Všechny ženy i muže můžete seřadit od nejméně přitažlivých po nejvíce přitažlivé. Kdybyste to udělali, zjistili byste, že lidé obvykle hledají partnery na stejné úrovni přitažlivosti. Krásní lidé si berou krásné lidi, méně krásní méně krásné lidi a oškliví ošklivé,“ říká psycholog Dan Ariely s tím, že pokud jste například hodně bohatí, můžete si krásu tak trochu vykompenzovat.

Vidíme to každý jinak?

U této teorie se přímo nabízí otázka, zda půvab hodnotíme všichni stejně. Kdyby to tak bylo, nebyli by méně krásní frustrovaní, že nemohou randit s takovým člověkem, který se jim esteticky líbí nejvíce? Výzkumy, který Ariely prováděl, potvrdily, že estetické standardy máme skutečně všichni podobné, frustrace z toho, že nikdy nebudeme mít v ložnici ideál krásy ale přesto u většiny lidí nehrozí.

Výzkumníci uspořádali večer pro nezadané. Poté, co si všichni single muži v místnosti popovídali se všemi svobodnými ženami, měli ohodnotit jejich vzhled a osobní vlastnosti a říct, s kým by se chtěli setkat příště. Ukázalo se, že atraktivní lidé mají tendenci si skutečně svůj protějšek vybírat na základě vzhledu. Ti méně přitažliví toužili po milých lidech se smyslem pro humor. Ačkoliv ostatní hodnotíme všichni podobným způsobem, nenadělila-li nám příroda dokonalé tělo a tvář, považujeme za důležitější jiné vlastnosti, než je právě vizáž.

Ze sedmičky na čtyřku

Samotný Dan Ariely si po nehodě, při které utrpěl popáleniny na celém těle, vyzkoušel tento „adaptační mechanismus“ na vlastní kůži. „Předtím, než jsem se zranil, jsem věděl, jaká je moje pozice ve společnosti. Všichni víme, kdo by s námi chodil, a kdo ne. Kdo je v naší kategorii... Po nehodě jsem začal postupně přemýšlet o tom, kde je moje nové místo. Řekněme, že dříve jsem byl sedmička, najednou se ze mě stala čtyřka. Co se mnou bude? Chodily by se mnou ženy, které by se mnou randily předtím? Proč by to dělaly, když mají jiné možnosti? Je to konkurenční trh. Navenek jsem se změnil hodně, ale uvnitř jsem byl pořád stejný. Nelíbilo se mi, že se budu muset spokojit s něčím horším, protože moje hodnota na trhu s nezadanými klesla,“ popsal své pocity psycholog.

Kráska a zvíře

Funguje-li výběr partnera na základě výše popsané metody, proč stále existuje dost párů, u nichž je rozdíl v atraktivitě na první pohled patrný? Ačkoliv své okolí hodnotíme prakticky všichni stejně, pohled na sebe již můžeme mít zkreslený. Nepřipadám-li si atraktivní, nebudu si ani primárně hledat fyzicky krásného partnera.

 

Další důvod se jmenuje žárlivost. Žije-li například půvabná žena s méně atraktivním partnerem, je tu větší šance, že jí její protějšek zůstane věrný, protože pravděpodobnost, že by si ho vybrala jiná podobně nádherná dáma, je celkem malá. O atraktivnějšího partnera je pak obecně větší zájem, a tudíž vyšší šance, že se po čase začne ohlížet jinde.

Ačkoliv princip výběru podle podobnosti funguje velmi dobře, pro málokoho je vzhled opravdu jediným kritériem. Partnera si vybíráme i na základě podobnosti zájmu, sociální skupiny a intelektu. Snažit se ale sami sebe přesvědčit o tom, že přeci nejsme povrchní a vzhled pro nás nehraje žádnou roli, by při seznamování bylo velkou chybou.

Foto: Pixabay