Představte si, že vám jednoho dne přijde následující zpráva: „Dobrý den, já jsem Mark a podle našich nejnovějších výpočtů se s vámi váš přítel (vaše přítelkyně) chystá přibližně za dva týdny rozejít. Nezoufejte však, zde je nabídka pěti mužů (případně žen, že...), kteří se k vám hodí lépe.“

Už jsme si zvykli na to, že toho o nás mnohé firmy vědí víc, než my sami. Facebook vám začne nabízet jídlo pro kočky poté, co s přítelem debatujete o tom, že byste si chtěli pořídit kočku. Americký řetězec supermarketů Target zase ví, že je žena těhotná ještě dřív, než to oznámí přátelům a rodině. Není se tedy co divit, že zanedlouho bude umělá inteligence schopná předpovědět i to, že se blíží konec vašeho vztahu. Facebook teď dokonce chystá zavedení vlastní seznamky, takže bude mít přístup k datům ještě mnohem jednodušší.

Matematicky řečeno, odhadnout „datum expirace“ vztahu s obstojnou mírou pravděpodobnosti je téměř nemožné.

V marketingovém světě je například známo, že lidé jsou po špatném rozchodu schopni utratit hodně peněz. Facebook také ví, že lidé mají tendence utrácet o 25 % víc peněz za cestování poté, co si změní stav vztahu na profilu. Takže jakmile přestanete postovat fotky se svým partnerem, je dost možné, že se vám na zdi začnou objevovat nabídky aerolinek, hotelů, nebo dokonce seznamek.

Mark Zuckerberg ještě na škole, vyvinul algoritmus, jenž dokázal předpovědět, kteří z jeho spolužáků to spolu dají dohromady


Kolik toho vůbec Big Data sociálních sítí nashromáždila o našich vztazích? Dokážou odhalit, že se rozejdeme? A až na vás jednoho dne začnou vyskakovat reklamy na zmrzlinu, kapesníčky a seznamovací aplikace, měli byste se začít obávat? Ukázalo se, že technologie na předpovědi vývoje vztahů už existují. Otázka je, jak toho firmy využijí. 

Je to nemožné?

Vztahy jsou typické svou nepředvídatelností. Roli hraje velký počet proměnných, od vlivů okolí přes biologickou přitažlivost, kompatibilitu osobností, co se týče názorů na Babiše. Takže matematicky řečeno, odhadnout „datum expirace“ vztahu s obstojnou mírou pravděpodobnosti je téměř nemožné. „Vztahy jsou dynamické a komplexní procesy,“ míní Justin Garcia, konzultant seznamovací aplikace Match. „Aby byl někdo schopen říct, že se někdo rozejde třeba za 2,5 měsíce, to se mi nezdá.“

Pokud se například manželé hádají ohledně financí hned na začátku vztahu, je pravděpodobné, že to budou dělat i po třech letech.

Výzkumníci se ale vztahům vesele věnují už po celá desetiletí. Pravděpodobně nejznámější je studie Johna Gottmana z roku 1992, který provedl rozhovory s 52 manželskými páry těsně po svatbě a o tři roky později. Gottman byl poté schopný navrhnout model, který (na 94 % přesně!) předpověděl, zda se pár rozvede, nebo ne. Později sestavil soubor sedmi znaků, které určují vývoj vztahu, mezi nimiž je třeba způsob, jakým si manželé vyjadřují emoce nebo jak se vypořádávají s konflikty.

Zvládne to i robot

Gottmanově výzkumu se dostalo hodně mediální pozornosti, i když vlastně tolik překvapivý ani není. Pokud se například manželé hádají ohledně financí hned na začátku vztahu, je pravděpodobné, že to budou dělat i po třech letech. Studie navíc hodně závisela na datech získaných z osobních rozhovorů. Co když ale výzkumníkem bude robot a bude vycházet čistě jenom z dat?

Myšlenka, že by velké firmy byly schopny předpovídat vývoj vztahu, vyvolala v mnoha lidech odpor.

Mimochodem, odhady vývoje vztahů vznikaly už při samém zakládání Facebooku. Když byl Mark Zuckerberg ještě na škole, vyvinul (tehdy ještě z legrace) algoritmus, jenž dokázal předpovědět, kteří z jeho spolužáků to spolu dají dohromady. Později, v roce 2013, publikovali developer Facebooku Lars Backstrom a profesor Jon Kleinber studii, která identifikovala počet faktorů, jež přispívají k trvalému vztahu, jako je třeba velký počet společných přátel nebo publikování společných fotek. Domnívali se, že jejich model dokáže odhadnout konec vztahu s 60% pravděpodobností.

Myšlenka, že by velké firmy byly schopny předpovídat vývoj vztahu, vyvolala v mnoha lidech odpor. To ale nezabránilo tomu, aby do vztahů začalo fušovat ještě víc výzkumníků. A takto nakonec vznikla i aplikace StayGo, kterou vyvinuli (alespoň podle webových stránek aplikace) „profesoři psychologie, vztahoví vědci a mediální profesionálové“.

Robotí poradna

Tato aplikace vám po registraci položí 20 otázek, které navrhl právě onen tým expertů. Odpovědi na tyto otázky údajně určí dlouhodobou kompatibilitu s partnerem – od pohlavního života po hospodaření s penězi. Poté vám vypočítá takzvané „SG skóre“. Feedback na vztah může v této aplikaci poskytnout i rodina, přátelé či náhodní uživatelé aplikace a přispět tak k celkové prognóze. Už to, že někoho do řešení vašeho vztahu přizvete, zní jako velmi jednoduchá cesta, jak si onen vztah zkazit. A to nezávisle na vašem skóre.

Report seznamky eHarmony z roku 2018 zase navrhuje, že by chytří hlasoví asistenti, jako jsou třeba Alexa nebo Google Home, měli být brzy schopni provést analýzu našich domácích konverzací, a dokonce nám na jejím základě poskytovat vztahové poradenství.   

Související…

Odmítnutí v onlinu tolik nebolí. Webové seznamky vás připraví na smutnou realitu
Jan Handl

Hloupost? Justin Garcia, o kterém byla řeč na začátku, si myslí, že by lidé o předpovědi vztahů mít zájem mohli. „Najít romantický vztah je jedním z největších životních výher. Pokud budeme schopni využít uživatelské chování k nalezení lásky, spoustu lidí to bude zajímat,“ myslí si. A není také těžké si představit, že by lidé byli kvůli lásce ochotní se zbavit soukromí. I když se spoustě Američanů nelíbí, jak moc toho technologie o jejich soukromí vědí, většina sociální sítě stejně nikdy neopustí. A pokud se můžeme vzdát soukromí výměnou za nalezení životní lásky? Sem s tím.

foto: Shutterstock, zdroj: Vox