Restaurace ve státě Maine v USA přišla s nápadem ulevit humrům od stresu, který jim způsobuje vaření zaživa. Personál přišel s tím, že na humry bude foukat marihuanový dým. Možná nám to přijde jako nápad člověka, který si zrovna zapálil jointa. Majitelka restaurace ale věří, že trošku dýmu z trávy dovede korýše ke štěstí a zákazníka pak k chutnějšímu jídlu.
Reklama
Milovníci mořských plodů bojují s etickým problémem dlouhé dekády. Je v pořádku užít si humra, když všichni víme, jak příprava takového pokrmu probíhá? Je OK uvařit jakékoliv zvíře zaživa? To jsou otázky, které v posledních letech zaznívají stále hlasitěji a častěji. Švýcaři ji pro sebe nedávno rozřešili ráznou odpovědí NE. A vaření živých humrů zakázali. Ostatní země, kde je tato pochoutka tradiční, zatím tápou.
Do klidu a míru
Originální východisko našli podle britského Guardianu právě restauratéři v Maine. Rozhodli se, že humry prostě „zkouří“ foukáním marihuanového dýmu. Text Guardianu pak už nespecifikuje, jestli joint končí v plicích personálu (třeba kuchaře), nebo jestli restaurace najala na tuto zajímavou pozici nové zaměstnance.
Majitelka restaurace Charlotte Hillová je každopádně přesvědčená, že korýšům kouř z konopí ulevuje od bolesti způsobené vařící vodou a přivádí je „do stavu klidu a míru“. Zhulené zvíře tak prý nebude vypouštět hormony stresu, ale ty pohodové.
Roscoe po vdechnutí trávy upadl do melancholického stavu a nechal se uvařit bez toho, aby ohrožoval kuchaře svými mocnými klepety.
Charlotte sama sebe považuje za aktivistku podporující zvířecí práva, a jak sama říká, velmi ji mrzí etický problém přípravy humrů. Místo toho, aby je prostě přestala vařit, si jednoho dne při rvačce s agresivním humrem jménem Roscoe, který se nechtěl dát uvařit bez boje, uvědomila, že existuje lepší řešení než přijít o zákazníky, kteří humry milují. Roscoe po vdechnutí trávy upadl do melancholického stavu a nechal se uvařit bez toho, aby ohrožoval kuchaře svými mocnými klepety. „To zvíře umře tak jako tak,“ uvedla majitelka restaurace. „Je mnohem lepší zabít ho bez bolesti a s něhou.“
Cítí humr bolest?
Nu, dobrá. Věda se tak jako tak přiklání spíš ke švýcarskému modelu. Podle profesora biologie Roberta Elwooda, který se na Queen’s Univerzity v Belfastu soustředí právě na zkoumání bolesti u zvířat, nejde prokázat, jestli humr opravdu bolest cítí.
Ale právě kvůli této nejistotě je podle něj na místě přistupovat nejen k humrům, ale i k jakýmkoli dalším tvorům na planetě s tím, že bolest vnímají, proto bychom ji neměli zbytečně působit. Nemůžeme zkrátka vyloučit, že humr umírá v naprosté agónii, jakou si jistě dovede představit každý, kdo se někdy spálil horkou vodou.
Číšníci budou doporučovat humra lehce vyuzeného v konopném dýmu, protože zvíře, které umírá šťastné, je prý mnohem chutnější.
Nakonec ještě na skok do amerického státu Maine: Majitelka restaurace, která bude nabízet hostům zhulené humří maso, ještě dodává, že si zákazník samozřejmě bude moct vybrat, jestli chce korýše s marihuanou (na kterou má restaurace licenci), anebo bez. Číšníci ale budou doporučovat humra lehce vyuzeného v konopném dýmu, protože zvíře, které umírá šťastné, je podle aktivistky za zvířecí práva mnohem chutnější. O tom, zda to potvrdil i konzument humra jménem Roscoe, se článek opět bohužel nezmiňuje. A humra samotného už se nikdo nezeptá.
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian