Jsou symbolem všeho strašidelného, temného, nepříjemně jiného. Netopýři. Zítra mají svoji mezinárodní noc, kdy se lidé znalí přírody budou snažit vysvětlit, jak jsou tito noční tvorové člověku užiteční. Jsem městský člověk, žádný znalec přírody, netopýří příběh je pro mě spíš klasickou ukázkou, kterak naše představy, strachy a potřeba symbolů překonají jakoukoliv realitu.

Představte si, že do PR agentury přijde pan Netopýr a řekne: Potřebujeme zlepšit reputaci. A vám vyjedou v hlavě všechny ty filmy a obrázky tmavých jeskyň, z jejichž mokrých stěn stéká voda kamsi do neznáma, z nichž vylétají proti slabému srpku měsíce divní tvorové, slyšíme plácavý, mlaskavý zvuk křídel, které zřejmě nejsou křídly, ale prodlouženýma rukama. Vůbec někdo, kdo žije v noci a umí se v ní pohybovat možná lépe než my ve dne, je divnej. Navíc se na svoje okolí „dívá“, hodnotí jej a přeměřuje jinými způsoby než člověk. Pro netopýra nezakrývá tma informace, právě naopak. Ale my jsme si právě do noci nacpali všechno, co je špatné, zlé, nebezpečné. Vše, co je potřeba skrýt před světlem, to se děje v temnotě. Tedy v prostředí, kde je naopak netopýr doma.

Kdybyste chtěli zlepšit netopýrům reputaci, potýkali byste se s tím, že vypadá jako velká myš, kterou trochu je, a hodně není. Není ale ani pták. Rodí živá mláďata. Létá, ale nemá peří. A jak jsme si řekli, „vidí“ jinak než my, a ještě k tomu ve tmě. Možná byste se snažili lidem vysvětlit, že loví spoustu hmyzu a prý opylovává agáve, rostlinu, z které se vyrábí tequila. Přesto, když kolem vás v noci prolétne, tak minimálně instinktivně uhnete, ale spíš ucítíte někde v žaludku takový ten divný pocit, jako když se ve škole začaly rozdávat prázdné papíry na písemku. Přitom on vás téměř jistě přesně zaregistroval a naopak se chystá ulovit komára, který by vás zítra štípl. Omlouvám se znalcům netopýrů za zjednodušení.

Pokud byste chtěli netopýrům zlepšit reputaci, museli byste se pokusit přesvědčit lidi, že jinakost nemusí být problém. Že prostředí, které vyhovuje nám, nutně neznamená, že baví někoho jiného. A obráceně. Že jiní jsou nám užiteční právě proto, že zvládají svět, v kterém se my neumíme pohybovat. A především, že když někdo vypadá jinak, než jak my považujeme za „normální“ nebo hezké, tak to nic neříká o něm samotném. Stručně řečeno, byla by to Mission: Impossible.

Netopýr má jeden z nejhorších poměrů mezi skutečnou užitečností a veřejnou pověstí v živočišné říši. Kolik našich představ o světě vzniká ne na základě opravdových zkušeností, ale zděděných či někde zaslechnutých příběhů? O kolika lidech jsme si udělali mínění na základě jednoho titulku či odstavce na sociálních sítích, aniž bychom s ním promluvili třeba jen pozdrav? Naše nepřijetí jinakosti nás ochuzuje. Rozhovor s netopýrem o noci, o tom, co tam vidí, by byl nepochybně zajímavý.

Mnohem horší ale je, když nás naše nepřijetí odlišnosti vede ke snaze o její zapuzení. Netopýří špatné PR vypovídá hodně o tom, jak vyhodnocujeme svoje okolí. Tak si zítra dejte tequilu a připijte tvorům, kteří žijí jinak, čímž nám pomáhají.