Evropská unie už několik let řeší návrh známý jako Chat Control, který má pomoci v boji proti sexuálnímu zneužívání dětí na internetu. Podle kritiků ale může otevřít dveře k dosud největšímu zásahu do soukromí digitální komunikace. O tom, kde končí legitimní ochrana dětí a začíná plošné sledování milionů lidí, jsme mluvili s advokátem Janem Vobořilem, který se dlouhodobě věnuje ochraně soukromí a digitálních práv.

Evropská unie návrh Chat Control představuje jako nástroj na ochranu dětí před sexuálním zneužíváním. Vy ale patříte k jeho výrazným kritikům. Proč?

Protože představuje mimořádně silný zásah do soukromí komunikace. A zároveň podle mě neexistují přesvědčivé důkazy, že by byl při ochraně dětí skutečně účinný. Navíc hrozí, že pokud jednou připustíme plošné skenování kvůli jednomu typu obsahu, bude se časem rozšiřovat i na další oblasti.

Pro lepší orientaci je dobré vysvětlit rozdíl mezi dvěma verzemi návrhu. Chat Control 1.0 je výjimka ze směrnice o e-privacy, která dává poskytovatelům služeb možnost, nikoli povinnost  dobrovolně skenovat komunikaci uživatelů. Využívají ji například společnosti Meta, Google nebo Microsoft. Chat Control 2.0, se kterým přišla Evropská komise, by z tohoto dobrovolného režimu udělal povinnost a zavedl jej natrvalo. Právě proto návrh vyvolává tak velkou debatu.

Všichni se tím stáváme potenciálně podezřelými. Je to, jako kdyby stát otevíral a četl všechny dopisy posílané poštou. 

V celé debatě přitom není jednoduché se zorientovat. Co vlastně platí dnes? Je už Chat Control schválený, nebo se o něm stále jedná?

Přestože Evropský parlament letos v březnu odmítl další prodloužení výjimky Chat Control 1.0, po kontroverzním hlasování ji nakonec v červenci znovu schválil. Současně ale pokračují jednání o Chat Control 2.0. Zatímco Evropská komise prosazuje povinné skenování komunikace, Evropský parlament jej odmítá a Rada EU schválila kompromisní pozici založenou na dobrovolném skenování. Nyní probíhají jednání mezi těmito institucemi a není jasné, jak bude konečná podoba legislativy vypadat.

Říkáte, že v rámci ochrany dětí není Chat Control skutečně účinný. Jak jste k tomuto stanovisku dospěl?

Problém je podobný jako u jiných nástrojů plošného sledování, například data retention, kterému se mohou skuteční pachatelé poměrně snadno vyhnout například používáním šifrovaných platforem. Ve výsledku jsou tak kontrolováni především běžní lidé, jako například rodiče posílající fotografie dětí lékařům, rodiny sdílející snímky z dovolené nebo dospělí, kteří si dobrovolně vyměňují intimní fotografie.

A přesvědčivé nejsou ani dosavadní výsledky Chat Control 1.0. Sama Evropská komise ve své hodnotící zprávě z roku 2025 přiznala, že ze shromážděných dat nelze doložit souvislost mezi nahlášenými případy a následným odsouzením pachatelů. Přestože Komise uvádí, že systém mohl pomoci odhalit tisíce případů zneužívání a miliony nelegálních souborů, současně připouští, že pro tato tvrzení nemá odpovídající statistická data.

Je fakt, že se skenování týká komunikace všech uživatelů, a ne jen osob důvodně podezřelých ze spáchání trestné činnosti, slučitelný s presumpcí neviny?

Podle mě jde o zcela nepřiměřený zásah do práva na soukromí. Všichni se tím stáváme potenciálně podezřelými. Když si tento princip převedeme do běžného života, je to stejné, jako kdyby stát otevíral a četl všechny dopisy posílané poštou. V reálném světě by nám to připadalo absurdní, v digitálním prostředí je ale tento zásah méně viditelný, a proto ho část veřejnosti nevnímá tak citlivě.

Jak můžeme mít jistotu, že data získaná při skenování již nejsou či časem nebudou využívána i k jiným účelům? Obsahuje návrh dostatečné záruky proti zneužití?

Takovou jistotu podle mě nemáme. A i historie podobných opatření ukazuje, že jejich využití se postupně rozšiřuje.

Mgr. et Mgr. Jan Vobořil, Ph.D.

Jan Vobořil je advokát a výkonný ředitel nevládní organizace Iuridicum Remedium. Specializuje se zejména na vztah moderních technologií a lidských práv, konkrétně pak hlavně na téma ochrany osobních údajů, dopady využití umělé inteligence na lidská práva například v oblastech biometrického sledování a problematiku právních aspektů a společenských dopadů digitálního vyloučení. Expertně působí ve dvou výborech Rady vlády pro lidská práva i v řadě dalších expertních skupin.

Typickým příkladem je data retention, tedy plošné uchovávání údajů o tom, kdo, kdy, s kým a odkud komunikoval. Když se tento systém zaváděl v roce 2005, měl sloužit pouze k boji proti terorismu a závažné kriminalitě. Dnes se tato data využívají v desítkách tisíc případů ročně a objevují se i v kauzách, které s původním účelem nemají mnoho společného, například při pátrání po zdrojích novinářských informací. A podobné to může být i u Chat Control.

Velkou roli má hrát automatizované vyhodnocování pomocí umělé inteligence. Víme dnes, že je dostatečně spolehlivé?

Riziko falešných poplachů rozhodně existuje. I kdyby šlo procentuálně o malé číslo, při miliardách zpráv může představovat velké množství chybných vyhodnocení. A tyto falešně pozitivní nálezy neznamenají jen komplikace pro nevinné lidi. Zatěžují také policii a další orgány, které pak musí prověřovat případy, jež se nakonec ukážou jako zcela bezproblémové.

Podle německého Spolkového kriminálního úřadu BKA se například ukázalo, že téměř polovina hlášení z Chat Control 1.0 nebyla spojena s žádnou trestnou činností. A šlo už o případy, které kromě automatické detekce prošly i lidskou kontrolou provozovatelů platforem.

Velkým tématem jsou také šifrované komunikační aplikace, které mohou pachatelé využívat a sledování se tak vyhnout. Může tlak na vyšší efektivitu Chat Control vést k tomu, že se v budoucnu oslabí nebo obejde šifrování i u běžných uživatelů?

Šifrování je základním nástrojem ochrany osobních údajů a stojí na něm značná část digitální ekonomiky. Přesto zaznívají názory, že žádné právo na šifrovanou komunikaci neexistuje.

Evropskému parlamentu se při posledním hlasování o Chat Control 1.0 podařilo prosadit alespoň výjimku pro šifrovanou komunikaci a odpor proti jejímu oslabování je dnes poměrně silný. To ale neznamená, že je problém vyřešen. Opakovaně se objevují návrhy, jak šifrování obejít, například skenováním zpráv přímo v zařízení uživatele ještě před jejich zašifrováním. I proto je potřeba zůstat obezřetný.

Na druhou stranu je pozitivní, že provozovatelé některých důvěryhodných platforem, například Signal nebo Proton, dali jasně najevo, že pokud by museli šifrování oslabit, raději evropský trh opustí. I to může být důležitý argument pro jeho zachování.

Pokud podle vás Chat Control není příliš účinný, jak by měla ochrana dětí na internetu vypadat?

Vzhledem k dosavadním výsledkům Chat Control opravdu pochybuji, že jde o nástroj, který významně přispěje k ochraně dětí. Domnívám se, že obdobných nebo lepších výsledků lze dosáhnout cíleným vyšetřováním konkrétních pachatelů, aniž bychom zasahovali do soukromí milionů lidí.

Pokud budeme v používání Chat Control pokračovat, jaké dlouhodobé dopady to podle vás na společnost může mít?

Pokud by se Chat Control stal běžnou součástí našeho života, obávám se, že by jeho dopady sahaly daleko za oblast boje proti sexuálnímu zneužívání dětí. Nejde totiž o izolovaný návrh, ale o součást stále rozsáhlejšího systému digitálního sledování.

V této souvislosti bych zmínil zprávu zvláštní zpravodajky OSN, která se zabývá dopady všudypřítomného sledování na základní lidská práva, například svobodu shromažďování nebo sdružování. Popisuje takzvaný mrazivý efekt, kdy lidé mění své chování už jen proto, že mají pocit, že mohou být sledováni.

Zkušenosti z více než osmdesáti zemí ukazují, že vede k všudypřítomnému strachu, oslabuje důvěru mezi lidmi, snižuje ochotu občansky se angažovat a v individuální rovině může přispívat i k psychickým problémům. Chat Control proto nevnímám jen jako technické opatření, ale jako další dílek mozaiky, která může postupně oslabovat svobodnou společnost.