Když si američtí turisté a influenceři začali na sociálních sítích utahovat z Paříže, že v hotelech, restauracích nebo bytech chybí klimatizace, odpověděla pařížská náměstkyně primátorky Audrey Pulvar nečekaně ostře. Spojené státy jsou prý jeden z největších producentů skleníkových plynů a klimatická změna jde na jejich odpovědnost, protože tam klimatizaci má 9 z 10 domácností. A to je problém.
Evropa tehdy čelila extrémním teplotám, a co si budeme povídat, zase brzy bude. Francouzské úřady odhadují, že vlna veder si vyžádala více než 1 300 obětí. Nejvíce zasáhla seniory a další zranitelné skupiny obyvatel. V některých částech země hlásily pohřební služby přeplněné márnice a zdravotnický systém fungoval na hraně svých možností.
Spor hlavně odráží rozdílný přístup Evropy a Spojených států k tomu, jak se s rostoucími teplotami vyrovnat. Evropská města dlouhodobě sázejí spíše na lepší izolaci budov, stínění ulic, výsadbu zeleně nebo přirozené větrání, Američané na technologie. Jenže i když klimatizace během extrémních veder zachraňuje životy, zvyšuje spotřebu elektřiny a tam, kde energie pochází z fosilních paliv, přispívá i k dalším emisím skleníkových plynů. Jak dobře víme, vytloukání klínu klínem ještě nikdy nic nevyřešilo.
Pokud ale v létě umíráte vedrem, není řešením se udusit, abyste zachránili planetu. Klimatizace je skvělý vynález, jen není vždy potřeba chladit obří prostory na 15 stupňů (autor tohoto textu kdysi v Disneylandu na Floridě dostal v největších vedrech horečku z nachlazení). Vedle úspornějších technologií hraje stále větší roli i výroba elektřiny z nízkoemisních zdrojů nebo promyšlenější podoba měst, která se v létě tolik nepřehřívají.
Výrok pařížské političky připomíná nepříjemnou skutečnost: klimatická změna stírá hranici mezi luxusem a nutností. Klimatizace už není jen symbolem pohodlí. Pro stále více lidí se stává otázkou zdraví a někdy i přežití.