Lidský mozek si sice neumí vyměnit většinu poškozených buněk za nové, úplně beznadějné to ale není. V hipokampu, části mozku zodpovědné za učení a paměť, vzniká zhruba 700 nových neuronů denně a část této oblasti se obnovuje po celý život. Přesto ani tato výjimka nezabrání tomu, aby mozek po čtyřicítce nezačal ztrácet výkon. Horší paměť, pomalejší myšlení nebo pocit, že už se člověk nesoustředí jako dřív, často bereme jako nevyhnutelnou daň za věk. První výraznější změny přitom přicházejí už kolem poloviny čtyřicítky. A právě tehdy podle vědců existuje největší šance jejich průběh ovlivnit.

Tým neurovědců analyzoval téměř 19 300 mozkových skenů a kognitivních testů a pokusil se určit okamžik, kdy mozek začíná ztrácet svou metabolickou výkonnost. Výsledek? Mozkové buňky začínají degenerovat průměrně ve věku 44 let. V 67 letech je to sešup jako z obřího můstku a v 90 letech, pokud nám tedy ještě nějaké buňky zbydou, se ze strmě stoupající křivky intenzity degenerace stane zase rovná přímka. Ale v tu dobu už většinou míváme jiné starosti.

„Přesné pochopení toho, kdy a jak se stárnutí mozku zrychluje, nám dává možnost soustředit se na období, kdy můžeme ještě trochu pomoci,“ říká neuroložka Lilianne Mujica-Parodiová. „Identifikovali jsme kritické údobí ve středním věku, kdy mozek začíná mít problémy s přísunem energie, ale ještě nenastalo nevratné poškození.“ Prostě taková poslední zatáčka před sešupem.

Výsledky ukazují, že významnou roli pravděpodobně hraje neuronová inzulínová rezistence. To je stav, kdy neurony přestávají mít schopnost v mozku přítomný inzulín využívat k metabolismu a přenosu energie. Teorii stvrdila i genetická analýza, ze které vědeckému týmu vyšlo, že aktivita související s proteinem GLUT4, který absorbuje glukózu, a proteinem APOE, který přenáší tuky, velmi úzce souvisí s degenerativními změnami na mozku.

Samozřejmě nás napadne jednoduchá otázka. Pokud někde energie chybí, je takový problém ji tam dodat? A je tomu opravdu tak, nahrazení zdrojů energie nebo oprava těch stávajících může podstatně zpomalit stárnutí mozku. A také poskytuje možnost léčit neurodegenerativní nemoci (APOE byla v minulosti často spojována s alzheimerem).

Pokud poskytneme neuronům náhradní palivo, můžeme obnovit jejich funkci. Pokud ovšem neurony hladoví moc dlouho, je každá rada drahá.

„Během středního věku jsou neurony pod neustálým metabolickým tlakem, protože jim dochází šťáva. Jedou na doraz, ale fungují,“ říká Mujica-Parodi. „Pokud jim tedy během tohoto kritického údobí poskytneme náhradní palivo, můžeme obnovit jejich funkci. Pokud ovšem ve starším věku neurony hladoví už delší dobu, může to spustit lavinový fyziologický efekt a pak už je každá rada drahá.“

Hypotézu testovali vědci na skupině 101 dobrovolnic a dobrovolníků, kteří dostávali ketonovou terapii. Výsledek? Zvýšila se citlivost na inzulín, snížilo se metabolické poškození mozku a rozklad se podařilo výrazně zpomalit. Terapie byla nejúčinnější ve věkové skupině 40 až 59 let. O čem to svědčí? Ketonová terapie funguje, pokud ji nasadíme ve správný čas. A co to vlastně je ketonová terapie? Je založená na podobném principu jako oblíbená keto dieta (tedy stravování, při kterém se radikálně snižuje množství sacharidů a nahrazuje se proteiny a zvýšeným množstvím tuku), ovšem v přísně vědecky nastavených podmínkách.

„Úplně to mění způsob, jakým přemýšlíme o prevenci stárnutí mozku,“ říká člen týmu Botond Antal. „Než bychom čekali na první symptomy, které se nemusí objevit dříve, než v mozku dojde k nezvratným škodám, můžeme identifikovat pomocí neurometabolických markerů rizikové osoby a ve správný čas zakročit.“