Roluju sebechválou osob, firem, agentur, institucí a značek na LinkedIn a přemýšlím, čím bych zaujal. Oproti jiným sítím je tu nuda. Konference, setkání, zisk nové pozice, články, videa, nabídky. Stačí kliknout a dostanete se mezi úspěšné. Něco většinu těch příspěvků spojuje: nuda a průměrnost. Všechno je hezké, barevné, vizuálně čistě vyvedené, usměvavé, energické. Ale bez života. Protože život tvoří i chyby a nedostatky. Omyly a slepé uličky. A pak výjimečnost. Kacíři, rebelové, blouznivci, pankáči všech kultur a profesí. Pro ně zde není místo. Ideální prostor pro umělou inteligenci.

Umělá inteligence je ideální nástroj pro průměrné. Chválí a současně nabízí ty správné varianty řešení. Vše je zaoblené, hladké, dobře znějící, nevybočující. Hlavní proud, který ovládá po tisíciletí lidskou společnost. Udržuje ji při životě. Nikam ji ale neposouvá. Nic nemění, nic nebourá, neprovokuje, nekritizuje, nestaví. Žádný wow efekt, nic jako faktor X, nedočkáte se úžasu.

To jsme chtěli. Bezpečný, spořádaný prostor. Do děj nepatří emoce, jen jejich instantní náhražky.

Srdce vám nezačne být rychleji, nevstanete od stolu, abyste vzrušeně přecházeli po místnosti, protože jste získali pocit, jaký toužíte zažít alespoň jednou v životě. Pocit, že jste objevili, rozpoznali něco velkého, dotkli se čehosi božského či alespoň na vteřinu zahlédli nekonečno. Svět marketingu, komunikace či storytellingu, který nabízí AI, vás nebolí, neunavuje. Nemusíte si sáhnout na dno, abyste zjistili, že je možné jít dál, hlouběji, výš. Je to upravený park, žádná divočina.

To jsme chtěli. Bezpečný, spořádaný prostor. Do děj nepatří emoce, jen jejich instantní náhražky. Nervozita, tlak, sevřený žaludek, zoufalství z vlastní nedokonalosti, to vše chybí. Ideální nástroj průměrných, který je utvrzuje, že výjimečnosti lze dosáhnout pouhou kombinací ověřeného, vyzkoušeného. Lidé s nápady a originalitou nejsou potřeba. Protože nakonec stejně žádná výjimečnost neexistuje, vše jsou jen puzzle skládané do předem hotové šablony. Každý může být Picasso nebo Shakespeare, stačí se dostatečně dlouho a správně ptát.

Obliba a rychlý rozvoj umělé inteligence v marketingu mi připomíná televizní rady Přemka Podlahy. Nemusíte si nic draze kupovat u profesionálů, všechno si dokážete vyrobit doma sami z plastových lahví či jiných věcí, které ztratily svůj původní účel. Manažeři, pro něž byl vrchol lidského umu vyplněná excelová tabulka, s nadšením tvoří loga, vymýšlejí slogany a střihají videa. Bábovičky na pískovišti vydáváme za stavbu katedrály. Naštěstí AI ještě nedokáže imitovat veškerou lidskou činnost, takže stěrače stírají a světla svítí. Ale s rychlostí, jakou se AI rozvíjí, bych nebyl velký optimista.

Používám umělou inteligenci každý den. Je to skvělá věc, která mi ulehčuje práci. Problém je, že na ni platí přísloví, že přes les nevidíme stromy. Respektive kácíme strom za stromem a nepřipouštíme si, že jednou nám dojdou.

Vzniklo-li vše dobré a zajímavé v potýkání, stýkání se člověka s člověkem, porovnávání, soutěžení intelektů, vůlí a talentů, pak nyní prcháme do osamocení vlastního bezpečí. V rukou průměrných se AI stává silou, která s rychlostí dosud nevídanou vytlačuje z výsledků naší práce vše jedinečné. Je to droga, která nás uspává ve vlastní spokojenosti.

Myslel jsem, že kutilové marketingu prohráli někdy na konci devadesátek. Kdepak, jsou zpět. Vinou umělé inteligence početnější a sebevědomější. Chlubíme se tím, že jsem stejní jako oni. Přemek Podlaha byl proti nám originální tvůrce. On totiž na rozdíl od nás věděl, kdo je a co dělá. Takový pocit při projíždění sociální sítě používané s oblibou personalisty nemám. V každém větším městě je klub, bar, hospoda, kavárna, kam chodí ti jiní. Možná tedy tento můj dojem je daný jen tím, že taková sociální síť zatím neexistuje. Buď to není prostor uzpůsobený pro kacíře a básníky, nebo se špatně dívám.