Nahoru to díky motoru zvládne skoro každý. Prudký kopec, delší trasa nebo lesní cesta, kam by se ještě před pár lety mnoho lidí vůbec nevydalo, dnes na elektrokole nepůsobí jako velký problém. Elektropohon během několika let změnil cyklistiku víc, než si většina lidí uvědomuje. Spolu s pohodlím ale přinesl i nový typ rizika: falešný pocit jistoty.

Na stezkách i v terénu přibývá lidí, kteří by dříve podobnou jízdu fyzicky nezvládli. Jenže motor neřeší techniku, zkušenosti ani schopnost reagovat v krizové situaci. „Nahoru to díky motoru zvládne skoro každý. Ale dolů? Tam už je to často o zkušenostech,“ říká Richard Gasperotti, který se dlouhodobě věnuje bezpečnosti pohybu v terénu.

Právě sjezdy, rychlost a přecenění vlastních schopností patří podle něj mezi nejčastější příčiny problémů.

Motor dodá odvahu rychleji než zkušenosti

Elektrokolo člověka snadno dostane dál, než byl zvyklý. Najednou zvládne delší trasu, prudší výjezd i náročnější terén. Jenže právě tady vzniká problém. Jezdec se často dostane do situace, na kterou technicky nestačí. „Pak přijde úzký sjezd, mokré kameny nebo kořeny a člověk najednou zjistí, že už to není tak jednoduché,“ popisuje Gasperotti.

Silnější motor techniku nenahradí. Naopak, může člověka dostat do situace, kterou už nezvládne vyřešit.

Mnoho lidí si navíc neuvědomuje, jak rychle se v terénu pohybují. Elektrokolo zrychluje velmi plynule a jezdec má pocit, že všechno kontroluje. Jenže na štěrku, mokrém listí nebo v zatáčce stačí malá chyba a těžší stroj se dostává podstatně hůř zpátky pod kontrolu.

Právě hmotnost bývá jedním z největších rozdílů oproti klasickému kolu. Elektrokolo kvůli baterii a motoru váží výrazně víc. V běžné jízdě to člověk skoro nevnímá. Při krizovém brzdění nebo prudkém manévru ale každé kilo navíc hraje roli.

Nejčastější chyba? Špatné brzdění

Podle zkušených jezdců se stále opakuje několik stejných chyb. Tou nejčastější bývá práce s brzdami. Někteří lidé se bojí použít přední brzdu, přestože právě ona vytváří většinu brzdné síly. Jiní naopak v panice zmáčknou obě brzdy prudce naráz, což často končí smykem nebo pádem přes řídítka.

Stejně důležité je i rozložení váhy při sjezdu. Začátečníci často zůstávají příliš vpředu a křečovitě sedí v sedle. Kolo pak ztrácí stabilitu a jezdec reaguje pozdě.

Další častou chybou je spoléhání na nejsilnější režim podpory. Mnoho lidí nastaví maximum výkonu a přestane pracovat s převody i kadencí šlapání. Jenže silnější motor techniku nenahradí. Naopak může člověka dostat do situace, kterou už nezvládne vyřešit. „Je lepší šlapat lehčeji a rychleji než pomalu a na těžko,“ doporučuje Gasperotti.

Problém začíná často až cestou domů

Elektrokola vracejí do sedla i lidi, kteří na kole roky neseděli. To je bezpochyby dobře. Jenže reflexy už nemusí být stejné jako dřív a těžší kolo reaguje jinak než klasický bicykl. Řada lidí navíc podceňuje únavu a dojezd baterie. Výrobci sice uvádějí desítky kilometrů, realita ale závisí na terénu, hmotnosti jezdce, větru i stylu jízdy. „Není výjimkou, že někdo vyjede hluboko do lesů a cestou zpět zjistí, že baterie nestačí,“ upozorňuje Gasperotti.

Richard „Gaspi“ Gasperotti (49)

Legenda freeridingu, která se zasazuje o vyšší bezpečnost na eMTB Spolupracuje s Policií ČR a Českou dopravní agenturou BESIP s cílem zvyšovat bezpečnost na veřejných komunikacích. Je tváří platformy „eBike Bezpečně“, kde veřejnost seznamuje s tím, jak na elektrokole jezdit bezpečněji v dopravě i na lesních cestách. Pro zájemce dlouhodobě organizuje kurzy, v nichž pomáhá zlepšovat techniku jízdy na e-biku.

A právě tehdy začíná problém. Těžké elektrokolo bez podpory motoru umí být v kopcích překvapivě náročné. Člověk je unavený, ztrácí koncentraci a dělá chyby, které by jinak neudělal. Zkušení jezdci proto doporučují plánovat trasu s rezervou a nepoužívat nejsilnější režim po celou dobu jízdy.

Les není závodní trať

Proměnily se i samotné stezky. Tam, kde býval klid, dnes projíždí mnohem více cyklistů než dřív. Elektrokolo je navíc tiché a rychlé, takže si ho chodci často všimnou až na poslední chvíli. „Stačí zpomalit, pozdravit a dát o sobě vědět. To je základ,“ říká Gasperotti.

Podle něj vzniká většina konfliktů z obyčejné bezohlednosti. Les není bikepark a turistická stezka není závodní trať. Na cestě se mohou objevit děti, psi nebo senioři a agresivní styl jízdy vztahy mezi lidmi v přírodě jen zhoršuje.

Přesto mnoho lidí stále podceňuje i základní ochranu. Přilba přitom u elektrokol dává ještě větší smysl než u běžné cyklistiky. Vyšší rychlost i hmotnost kola totiž znamenají tvrdší pády.

Důležitá je ale hlavně obyčejná pokora. Nezávodit, nepřeceňovat se a nebát se někde sesednout. Zkušený cyklista většinou pozná, kdy už terén převyšuje jeho schopnosti. Začátečník to často zjistí až ve chvíli, kdy je pozdě.