Před pár dny proběhly přijímací zkoušky na střední školy. O jejich systému si nemyslím nic dobrého. Asi nejpřesněji to vyjádřil ředitel jedné z ostravských škol Radan Jünger: „Místo aby se deváťáci v posledním roce základní školy něco opravdu naučili, učíme je hlavně jednu klíčovou kompetenci pro 21. století: správně přežít Cermat. Děti, které jinak do školy chodily rády, se přestaly skutečně zapojovat. Rodiče, kteří by pro své děti normálně chtěli kvalitní vzdělání, zvolili pod tlakem systému intenzívní testování, další testování, přípravný kurz, zkušební test, opravný test a pro jistotu ještě test o testu.“

Celou úvahu si můžete přečíst na profilu ostravského lycea.

O jednotných přijímačkách, označovaných obecně jako Cermat, jsme na Flowee psali už mnohokrát. Zkouška, která naplňuje vlhké sny některých pedagogů o všeobecném vzdělání pro elity, je zrcadlem rozevírajících se sociálních nůžek. Děti s bohatými rodiči prostě mají obří výhodu, protože kvůli obsahu (na přijímačkách jsou příklady, které se ve škole neprobírají) i speciálnímu formátu testů nemají ti, kteří se pod vedením odborníků nepřipravují, prachbídnou šanci. A pokud chcete argumentovat přípravnými kurzy škol nebo dostupností materiálů online, pak vám gratuluji. Jste ztělesněním ideálu českého vzdělávání tak, jak si ho představují kapitáni průmyslu a ředitelka nejmenovaného gymnázia, čili deset procent dětí obecné vzdělání a zbytek ke strojům.

Nejde o znalosti, ale o přežití

I proto stojí za povšimnutí, jak jednoduché je někdy u přijímaček podvádět. Děje se to několika způsoby. Zaprvé, normální člověk by čekal, že při tak důležitých zkouškách nebudou studenti sedět v lavicích namačkaní jako sardinky. Dělo se to běžně a podle Cermatu je to v pořádku. Zadruhé, ne nutně jste se u zkoušek museli prokazovat občankou nebo pasem. Na některých školách vám stačila pouze pozvánka, takže jestli místo vaší Aničky šla sousedovic Mařenka, která si mohla dovolit soukromého učitele, a proto uměla testy nazpaměť. Nikdo to nemusel poznat, protože na pozvánkách fotky nejsou.

„Podvádění je běžný, dokonce na nemálo školách tiše žádoucí jev. Proč? Protože ,tichá dohoda‘ prostupnosti,“ píšou učitelé v diskuzích.

A tím to zdaleka nekončí. Na sociálních sítích se žáci chlubí (a učitelé více či méně ochotně přiznávají), že pravidlo zákazu mobilů se ne vždy dodržuje, takže „mi to prostě vypočítal ChatGPT, protože učitel, co na nás měl dohlížet, šel kouřit“. Vrcholem pak bylo přiznání studentů, kteří na začátku ofotili zadání, poslali svému učiteli, se kterým byli dohodnuti, a ten jim nejsložitější příklady poslal přes WhatsApp zpátky. Až bude příští rok v prodeji nová generace VR brýlí, které jsou od normálních k nerozeznání a budou umět přijímat i obraz (zatím to neumí), tak už bude zbývat jen zavřít žáky do Faradayovy klece.

„Podvádění je běžný, dokonce na nemálo školách tiše žádoucí jev. Proč? Protože ,tichá dohoda‘ prostupnosti,“ píšou učitelé v diskuzích. Přijde vám to nelogické? Proč by měla mít škola zájem na tom, aby se na ni dostali špatní studenti? Zvlášť když se všude píše, jaký je na některé školy nával? Odpověď je jednoduchá: Přestaňte se na všechno dívat optikou mediálních zkratek, které popisují hlavně pražskou realitu. Existuje spousta škol, kde prostě žáky potřebují, a je jim jedno, jací budou.

A zdaleka nemusí jít jen o soukromé školy. Více žáků, více peněz, více práce pro naše lidi. Problém bude navíc gradovat, protože nejsilnější ročníky se hlásily na střední školy loni, letos už to bylo o pár tisíc žáků méně a v dalších letech tak může nastat opačný extrém: že se budou školy o žáky přetahovat. 

Jenže problém Cermatu to neřeší. Tím největším zvěrstvem je sdělení: Klíč k vaší budoucnosti leží úplně jinde než ve škole. A z tohoto základního problému pak klíčí i ty další: jak popsaná sociální nerovnost, tak permanentní stres a autorita základních škol limitně se blížící nule. Ale protože ve Flowee jsme zvyklí hledat na všem spíše to dobré, tak jednu věc si mladí lidé z přijímaček opravdu odnesou. A to je poučení, že nesmyslně komplikovaný systém má spoustu možností, jak jej zvládnout, a neexistuje jediná správná. Život je otázkou priorit a je jen na vás, kterým dáte po zralé úvaze přednost. 

Lidé mají rádi rituály. Jeden takový jsme udělali u nás doma, kdy jsme vzali tu obrovskou horu papírů a desítek testů, které se nám za ten rok a půl studia paralelního se základní školou doma nahromadila. Rituální oheň vzplál velmi rychle, a už jen za tu radost v dětských očích, kdy nenáviděné testy končily v plamenech, to stálo.