Petra sedí v obýváku a začíná to v ní vřít, podobně jako každý večer, když On zase zmizí v koupelně. Sleduje, jak na displeji jejího telefonu naskakuje pětadvacátá minuta. Tolik času už uplynulo od chvíle, kdy jí její drahá polovička Marek oznámil, že si jde „dát rychlou sprchu“. Z koupelny se ozývá monotónní šum vody, občasné bouchnutí lahvičky a ticho, které je až podezřele hluboké. Marek není typ na peelingy ani na patnáctiminutové nanášení masky na vlasy. Co tam tedy, proboha, celou tu dobu dělá?

Tato otázka trápí ženy od dob, kdy bylo vynalezeno vnitřní potrubí a kanalizace. Zatímco ženská sprcha je často efektivní logistickou operací, prostě tam vlezeme a umyjeme si tělo, v horším případě i vlasy, oholíme se a jdeme ven, mužská sprcha je jako rituál ze zvířecí říše, kde každý krok má svou logickou (pro ně) posloupnost. Zarážející, fascinující, trochu děsivý a hluboce spirituální mikrosvět.

Britský satirický server The Daily Mash nedávno poodhrnul závěs tohoto mokrého tajemství. Chcete se i vy podívat na mužskou sprchu optikou české reality a moderní psychologie? Neříkejte, že ne.

Galerie hrdinství na bílých dlaždičkách

Marek ve sprše skutečně stojí. Ale nemyje se. Tedy aspoň ne prvních deset minut. Marek se totiž dívá na spáry. Před dvěma lety se rozhodl, že sprchový kout opraví sám, a od té doby je pro něj každé mytí vlastně vernisáží v soukromé galerii. Upřeně hledí na tu jednu mírně křivou dlaždici a v duchu se poplácává po rameni: „Udělal jsem to sám. Jsem alfa. Jsem kutil. Jsem bůh silikonu.“

Marek vyjde ven, kolem pasu ručník, ve tváři výraz člověka, který právě vyhrál bitvu u Waterloo. „To byla rychlovka, co?“ prohodí a Petra jen s úsměvem pokroutí hlavou. Ví své.

Podle psychologických sond je koupelna pro muže často jediným místem, kde cítí absolutní kontrolu nad svým prostředím. A jak říká britská studie: Otcové tráví v koupelně sedm hodin ročně schováváním se před svými rodinami. Zatímco venku na ně křičí termíny a doma nedoskládané prádlo, ve sprše jsou pány svého osudu a svých dlaždiček.

A Petra sice ví, že ten silikon kolem odtoku vypadá jako práce opilého dělníka, který se tím neživí, ale mlčí. Ví, že zpochybnit Markovo dílo během jeho vodního rituálu by bylo jako plivnout do tváře Michelangelovi.

Alchymie bollock-fluffu: Když tělo vyrábí mýdlo

A tady se dostáváme na tenký led, dámy. Zatímco my investujeme do houbiček z lufy a organických žínek, muž je vybaven přírodou. Nad jejich nejoblíbenější technikou by dermatologové zaplakali, ale muži ji milují. Jedná se o využití vlastního ochlupení v intimních partiích k vytvoření „mýdlové hory“.

Je to taková malá, soukromá pěnová párty. Muž zjistil, že když dostatečně energicky napění gel v oblasti rozkroku, získá takové množství suroviny, rozumějte pěny, které mu vystačí na celé tělo. Je to efektivní, je to zdarma a navíc to muži dává legální důvod se celých pět minut dotýkat svých nejoblíbenějších částí těla. Vy se možná holíte a pak pracně nanášíte tělové máslo, ale on je v tomhle souboji s přírodou králem recyklace. „Muži mají k vlastním genitáliím vztah jako k domácímu mazlíčkovi. Sprcha je čas, kdy ho můžou legálně vyvenčit, umýt a obdivovat bez pocitu viny,“ řekla mi kamarádka při jedné z našich zábavných konverzací o mužských návycích. Jistě, některá vtipná videa to vyvracejí. Ale je to tak.

Šampon na vlasy, auto i duši

Petra má na poličce v koupelně sedm lahviček. Marek má jednu. Na té jeho je napsáno „3 v 1“, ale on je přesvědčen, že je to spíš „15 v 1“. Pokud to pění, dá se tím umýt hlava, obličej, podpaží, pes i motor u auta. Koncept kondicionéru je pro něj něčím, co hraničí s magií nebo zbytečným luxusem z roku 1955.

Proč Marek ve sprše tráví 30 minut, když polovina jeho těla zůstává suchá a druhou myje přípravkem na nádobí?

Ačkoliv se nám to zdá barbarské, muži v tom vidí logiku. Proč věci komplikovat? Studie publikovaná v International Journal of Women’s Dermatology naznačuje, že mužská pokožka je sice o 20 % tlustší a obsahuje více kolagenu, ale používání agresivních „all-in-one“ produktů ji často zbytečně vysušuje. Ale vysvětlete to Markovi. Ten se právě snaží oním univerzálním gelem vyčistit i tu skvrnu na zdi, kterou tam ráno udělal zubní pastou.

Temná strana měsíce: Zapomenutá záda

Všimli jste si někdy, že muži mívají na zádech ty malé černé tečky nebo pupínky, které vám k vaší radosti dovolí vymačkat? Existuje pro to vědecké, respektive evoluční vysvětlení: Muž nemá oči v zádech. A co muž nevidí, to neexistuje.

Centrální nervová soustava průměrného muže ve sprše funguje selektivně. Hrudník? Ano. Paže? Jistě. Ale záda jsou pro něj mýtickou krajinou, kam ruka s mýdlem zabloudí jen omylem při pokusu o gymnastický prvek. Výsledek? Záda zůstávají panenskou půdou nedotčenou hygienou, což je pro nás ženy sice estetický trest, ale pro ně blažená nevědomost.

Ekologické okénko: Proč ta sprcha tak divně voní?

A teď ruku na srdce a špunty do nosu. Ano, oni to dělají. Močí ve sprše. A co víc, oni jsou na to hrdí! Zatímco Petra by raději v křečích čekala, až vyleze, Marek to bere jako vrchol pragmatismu. Teče voda, je tam odtok, tak proč nevyužít příležitost?

Průzkum agentury YouGov ukázal, že každý čtvrtý muž (a ono jich bude mnohem víc) močí ve sprše. A argument? Ekologie! Některé články dokonce tvrdí, že močením ve sprše ušetříte jedno spláchnutí toalety, což může činit až tisíce litrů vody ročně na jednu domácnost. Marek tedy ve svých očích není líný čuník, je to Greta Thunberg v nahém provedení, která bojuje za záchranu planety, zatímco mu teplá voda stéká po lýtkách.

Koupelna jako poslední pevnost samoty

Proč tedy Marek v té sprše tráví 30 minut, když polovina jeho těla zůstává suchá a druhou myje přípravkem na nádobí? Odpověď je prostá: Útěk. A my jsme to už naznačili.

Podle článku v The Independent až polovina mužů přiznává, že do koupelny utíkají před realitou. Je to jediné místo v bytě, kde se na ně nikdo nedobývá s dotazem, kde jsou klíče nebo co bude k večeři. Sprcha je pro muže „Man Cave“ s lepším odtokem. Je to meditační komora, kde šum vody přehluší výčitky svědomí i hlasy dětí.

Možná se tedy od Petry poučte, a až zase uvidíte svého muže mizet v koupelně, tedy pardon, v jeho jeskyni, s ručníkem přes rameno, nečekejte, že vyjde zářící čistotou jako z reklamy na Old Spice. Pravděpodobně tam bude:

  • Kontrolovat pevnost spár.
  • Pěstovat mýdlové hory v podbřišku.
  • Šetřit planetu močením na vlastní nohy.
  • Zcela ignorovat existenci svých lopatek.
  • A hlavně – konečně bude mít na pět minut svatý klid.

Petra i dnes v obýváku konečně slyší, jak voda utichla. Marek vyjde ven, kolem pasu ručník, ve tváři výraz člověka, který právě vyhrál bitvu u Waterloo. „To byla rychlovka, co?“ prohodí a Petra jen s úsměvem pokroutí hlavou. Ví své. Ale dokud jsou spáry v pořádku a planeta zachráněna, nechá ho u toho. Protože i ten největší hrdina občas potřebuje pětadvacet minut v páře, aby uvěřil, že je pořád tím kutilem, kterého si vzala.