Otevřené vztahy, ať už je jejich předpokládaná doba expirace jakákoliv, jsou dnes v kurzu. Proč bychom se době, kdy si v každém supermarketu můžeme vybrat z nepřeberného množství druhů základních potravin, museli omezovat ve výběru partnera, který stojí v Maslowově pyramidě přece jen o něco výše? Doby, kdy střídání partnerů bylo špatně skrývanou skvrnou na cti, jsou dávno pryč. Dnes střídáme partnery eticky a říkáme tomu třeba polyamory (několik bytostí ve vzájemném svazku, což je poněkud náročné na koordinaci), open relationship (chci s tebou být, ale s někým jiným taky) a hodně oblíbené don't ask, don't tell (já se nebudu ptát a ty mi nic neříkej) – jinými slovy dělej si, co chceš, ale nechci o tom vědět. Mají společného jmenovatele: dobrovolnost a konsent čili vzájemný souhlas. Čímž jsou vyřešeny všechny etické zábrany.

Existuje ovšem nový trend, který tomu všemu dodává ještě trochu exotické přitažlivosti navíc. Hotwifing je založený na jedné základní premise. Heterosexuální ženatý muž nabádá svou ženu, aby měla sex s jinými osobami. A on se přitom dívá. Muž, který z vlastního paroží učinil vzácnou trofej, oskarovou sošku, mistrovský pohár, kterým je potřeba se chlubit minimálně v kruhu zasvěcených. Není na tom pro něj nic ponižujícího, naopak. Je to výraz nadhledu, tolerance a maximálního uspokojení. Tak o tom aspoň mluví ti, kteří hotwifing provozují.

Celé to vzniklo v seznamovací aplikaci a na webu Wifey, což je platforma, která uživatelům slibovala testovací jízdu vaší ženy. „Ten druhý chlap prostě na vlastní kůži zjistí, jak ona šlape. Musí ji vrátit, ale já jsem pyšný: nechám ostatní ochutnat, jak skvělý život mám,“ říká jeden z uživatelů, říkejme mu třeba Logan.

Hotwifing neboli půjčování partnerek může posilovat vztahovou stabilitu, protože nutí partnery mluvit otevřeně o hranicích, respektu, otevřenosti a upozadění ega. Rozhodně to ale není pro každého.

Půjčování manželek, ať už vědomé či nevědomé, se ovšem dělo odjakživa. Ostatně výraz „swingers party“ je dnes asi tak atraktivní jako pořad Sejdeme se na Vlachovce. Nový trend ale exceluje v tom, že dříve zdánlivě podvodné či nemorální činnosti dává punc výkonu a metaforické hrdosti, to všechno ve vysoce etické konsenzuální rovině, kdy každý účastník může bez omezení projevit svou přirozenost. A to včetně žen. Loganova žena Sienna si hotwifing nemůže vynachválit: „Musí mu to připadat hrozně sexy, musí se cítit jako král, když mě vidí se dvěma sexy chlápkama v akci. Oba dva to milujeme, je to to nejlepší, co nás mohlo potkat!“

Zajímavé je, že fenomén hotwifingu se v posledních letech začíná objevovat i v odborné debatě, která ho nevnímá jen jako sexuální kuriozitu, ale jako specifickou formu práce s důvěrou a identitou ve vztahu. Například studie publikovaná v časopise Journal of Social and Personal Relationships ukazuje, že lidé v konsensuálně nemonogamních vztazích mohou dosahovat podobné míry důvěry, spokojenosti i závazku jako páry monogamní. Nejde tedy nutně o narušení vztahu, ale spíš o jiný typ dohody. Právě ta ale klade vysoké nároky na otevřenou komunikaci o hranicích, žárlivosti i vlastních nejistotách. Jinými slovy, nejde jen o sex, ale o rozšířenou formu intimity. Bez silné důvěry a respektu se však taková dynamika může velmi rychle rozpadnout.

Logan a Siena nejsou jediní, pro které je hotwifing způsobem, jak se ještě více sblížit. „Bude to znít zvláštně, ale já ho potom miluju ještě víc. Možná právě proto,“ říká další hotwife Rebecca. „Sex a láska jsou dvě naprosto rozdílné věci.“ A někomu se taky může líbit překračování hranic, boření mýtů. „Náš uvadající vztah hotwifing velmi posílil, protože je to prostě pořádný adrenalin!“ říká manžel Rebeccy Richard. Ví přesně, co chce: svou ženu poskytne několika mužům najednou. Prostě čím víc hotwifing, tím víc vzrušení.

Hotwifing samozřejmě není pro každého. Odpůrci nového trendu tvrdí, že jde prostě o úchylku maskovanou za sexuální svobodu, nebo za symptom hlubokých partnerských problémů, který se problematické dvojice snaží zakrýt extrémními sexuálními praktikami. Můžeme se dlouze dohadovat, jestli fakt, že více než polovina manželství v Česku se rozvádí, svědčí o konci monogamie v důsledku toho, že se máme moc dobře, nebo jestli se jedná o etický důsledek společenského trendu, založeného na dosahování stále vyšších a vyšších met. Důsledek je stejný. Monogamie opouští jeviště dějin a nahrazuje ji spotřební vztah k sexu jako prostředku seberealizace. Ovšem na jak dlouho? Je hotwifing jen pomíjivou pěnou dní, nebo opravdu opuštěním staletého konceptu monogamních vztahů? Zajisté v nejbližší době uslyšíme spoustu více či méně odborných pojednání, pravděpodobně si přečteme i několik vědeckých studií. Aspoň do té doby, dokud se hotwifing neomrzí jako spousta jiných trendů.

foto: Midjourney / Zdeněk Strnad, zdroj: Vice