Bod zlomu. Ten moment, který zná každá žena. Pochválíte kolegyni šaty a ona s vítězoslavným úsměvem strčí ruce do bočních kapes a zvolá: „Mají kapsy!“ Proč nás tento banální čtverec látky uvádí do takové extáze?

Protože kapsa u dámského oblečení není jen módní prvek. Je to staletý symbol nezávislosti, politický nástroj a trojský kůň v boji za genderovou rovnost. Zatímco muži mají ruce volné k akci, ženy jsou historicky nuceny k jejich zaměstnávání kabelkami. A dámy, ruku na srdce, kapsy také milujete, že ano?

Za bezstarostnou vášní ke kapsám se ale historicky skrývá skutečná frustrace. Na sociálních sítích dnes ženy sdílejí videa o tom, jak skvělé kapsy jsou! Už nemusejí křečovitě držet v jedné ruce telefon, klíče a rtěnku, protože jejich oblečení jim kapsy nabízí ve stejné míře jako mužům. Ona ale ta dřívější „kapsami vyvolaná nerovnost“ nebyla náhodná. Dnešní stav je výsledek staletí trvajícího procesu, který systematicky odebíral ženám autonomii.

Historie „zmizelého prostoru“

V 17. století měly ženy k dispozici tzv. vázací kapsy. Byly to objemné vaky uvázané kolem pasu pod sukněmi, do kterých se dalo sáhnout rozparkem v látce. Něco jako mnohem méně praktičtější ledvinky, ale bez zřetele na jejich módní vzhled. Ženy v těchto kapsářích nosily vše od peněz přes šití až po hodinky. „Symbolizovaly pocit autonomie,“ vysvětluje pro BBC Caroline Stevenson z University of the Arts London. Jenže s příchodem regentského stylu a přiléhavých siluet na konci 18. století kapsy zmizely.

Pokud by dámské sako mělo stejně funkční kapsy jako to pánské, poptávka po drahých doplňcích by mohla klesnout. Módní průmysl tak záměrně prosazuje ideu, že ženská silueta nesmí být rušena vyboulenou kapsou.

Tím ale zmizela i schopnost žen nosit cennosti ve veřejné sféře bez doprovodu. Pokud nemůžete nést své peníze a klíče skrytě na těle, stáváte se zranitelnějšími a závislejšími na mužích. Místo kapes tedy přišly malé taštičky, které zaměstnaly ruce. A zaměstnaná ruka je ruka, která nemůže psát, gestikulovat s autoritou nebo se bránit.

Sufražetky a kapsy jako politický požadavek

Není divu, že když se na počátku 20. století začaly sufražetky prát o volební právo, kapsy byly na jejich seznamu požadavků hned vedle volebních uren. Dobové karikatury si z nich utahovaly a kreslily ženy s rukama hluboko v kapsách jako symbol „mužské troufalosti“. Mít ruku v kapse totiž mění řeč těla. Dodává vám to pocit kontroly a, jak říká Elizabeth Evitts Dickinson, novinářka,  věnující se životu návrhářky Claire McCardell, působíte díky tomu „bez námahy cool“.

Právě Claire McCardell ve 40. letech 20. století způsobila revoluci. Pochopila, že kapsa je víc než místo na drobné a že je to psychologická potřeba. Její ikonické šaty „pop-over“ měly obří kapsy, protože věděla, že moderní žena potřebuje mít volné ruce pro svou kariéru a ambice. Jenže po válce přišel Christian Dior se svým „New Lookem“ a vše vrátil zpět. V roce 1954 Dior prohlásil: „Muži mají kapsy, aby v nich mohli nosit věci, ženy je mají na ozdobu.“

Kapsy vs. byznys s kabelkami

Proč se tento stav udržel i v roce 2026? Odpověď je prostá: peníze. Luxusní módní domy vydělávají miliardy na prodeji kabelek. Pokud by dámské sako mělo stejně funkční kapsy jako to pánské, poptávka po drahých doplňcích by mohla klesnout. Módní průmysl tak záměrně prosazuje ideu, že ženská silueta nesmí být rušena vyboulenou kapsou.

Frustrace však dosáhla bodu varu. Průzkum YouGov z roku 2020 ukázal, že 40 % žen vrátí kus oblečení na věšák, pokud zjistí, že nemá kapsy. A hashtag #WeWantPockets donutil spousty módních návrhářů reagovat na dopisy žen a dívek, které se ptají, proč jsou jejich kapsy falešné, zatímco ty klučičí skutečné.

Svoboda pohybu v zasedací místnosti

Julie Sygiel, zakladatelka The Pockets Project, upozorňuje na sociální aspekt: „Když žena vstoupí do místnosti s taškou, působí jako host. Muž, který má vše v kapsách, tam patří. Je to jeho doména.“

Právě tato žena se pak rozhodla jednat. Julie Sygiel založila v roce 2021 svou vlastní oděvní značku The Pockets Project. „Myslím, že mi vadí, že i u střihů, které by snadno pojmuly kapsy, je nemáme, nebo jsou to jen malé kapsy,“ řekla pro portál BBC. „Existuje tolik dámských oděvů, které by mohly mít velké kapsy. Nakonec jsem si uvědomila, že pokud chci, aby se něco změnilo, budu to muset udělat sama a vytvořit šaty s velkými kapsami, které bych sama chtěla nosit.“

A od té doby si dámy nemohou na kapsy stěžovat. Náznaky změny tu jsou už dávno. Na přehlídkách podzim/zima 2025–26 se modelky Prady i Louis Vuitton procházely s rukama v hlubokých kapsách. Zda jde o trvalý posun k autonomii, nebo jen o sezónní trend, se teprve uvidí. Jedno je ale jisté: dokud nebudou mít ženy právo na svůj vlastní úložný prostor, bitva o rovnost nebude u konce. Protože „holky taky potřebují nosit věci!“