Měli se moc rádi, ale jejich vztah měl přece jen pár much. Tedy spíš jenom jednu, která se ale nedala přehlédnout – bordel.
Američanka se pro experiment rozhodla po jedné z mnoha konverzací s manželem. Tvrdil jí, že v domácnosti uklízí hlavně on a že ona si nemá co stěžovat. Věděla, že to není pravda, a tak se rozhodla, že potřebuje vše pořádně zdokumentovat. Začala tím, že přestala cokoliv dělat. Vzpomněla si na dobu, kdy jí bylo 12 a všechno se tehdy nějak zázračně uklidilo, a začala se chovat přesně tak.
Už po pár hodinách (byl víkend) se všude možně, jen ne v myčce, povalovalo nádobí. Večer tu hromadu zaschlých talířů a hrníčků od kafe vyfotila a zveřejnila na TikTok účtu @wifestrike (účet už je smazaný), kde oznámila, že odteď přestává uklízet. Druhý den v domácnosti byly v předsíni rozházené boty, v koupelně a v ložnici oblečení a kočičí záchod byl cítit až na chodbu. Opět vše vyfotila a zveřejnila na TikToku, kde jí tleskaly tisíce lidí.
Cítila se u toho rozpolceně. Na jednu stranu jí to frustrovalo, na stranu druhou z toho měla potutelnou radost. Další den už masivně přetékal koš s odpadky, manžel pořád něco hledal a nemohl to najít. Po víkendu vypadal byt strašně. Koupelna byla špinavá, docházelo nádobí i manželovi trenýrky. Přiletěla ale první vlaštovka. Manžel dal prát první pračku. Pak druhá – vyměnil písek na kočičím záchodě. Mezitím se ale stal její TikTok rychle virální. Mnoho žen se v jejím experimentu zhlédlo a některé se ho s menším nebo s větším odhodláním rozhodly napodobit. Jestli tyhle „experimenty“ dopadly bytem zamořeným parazity, rozvodem nebo psychiatrickou léčebnou, jsem se nikde nedočetla.
Nejde o to, kdo kolikrát vysaje všechny koberce a vybere kočičí hovínka, ale o obecnou férovost, uznání a sdílenou odpovědnost.
Hádky o úklidu ale nejsou tak černobílé. Nejde jen o to, že by si partneři měli rozdělit práci napůl, ale měli by mít i stejně nastavenou úroveň ne/pořádku, který snesou. Někdo vyšiluje kvůli miniskvrnce na podlaze a třem hrníčkům ve dřezu, jiný bordel začne řešit až v momentě, kdy podlaha lepí a není z čeho pít kafe. Některé ženy možná opravdu uklízejí zbytečně, z vlastního plezíru, a buzerují ostatní. Jenže valná většina žen toho má na bedrech mnohem víc než jejich partneři. Je to chování, které se přenáší z generace na generaci. Pro ilustraci, podle některých analýz ženy tráví asi o 8,5 hodiny více týdně domácí prací než muži, ale rozhodně na tom nejsme tak špatně jako před 50 lety.
Psychologové a pároví terapeuti se shodují, že nejde o to, kdo kolikrát vysaje všechny koberce a vybere kočičí hovínka, ale o obecnou férovost, uznání a sdílenou odpovědnost. Místo toho, abyste mlčela, nešťastně mu to vyčítala nebo byla pasivně agresivní, zkuste asertivně komunikovat. Řekněte třeba: „Mám pocit, že za chod domácnosti zodpovídám hlavně já – a dlouhodobě mě to vyčerpává.“
Dlouhodobě neřešená nerovnost v domácnosti, i když jde jen o udržování funkčnosti a čistoty, může vést klidně k rozvodovým papírům.
Partner vám možná odpoví, že si dost neříkáte o pomoc. Vysvětlete mu, že je vyčerpávající, když jste to jenom vy, kdo všechno plánuje (dítě má narozeniny, potřebujeme vybrat kroužek, co budeme jíst příští týden…) a kontroluje (dochází toaletní papír, máme nedoplatek na elektřině, musím dítě objednat k doktorovi atd.). Řekněte třeba: „Nechci být manažerka domácnosti. Chci, abychom byli manažeři oba.“
Pokud je partner opravdu natvrdlý, nebo dokonce neurodivergentní, je možné sepsat povinnosti, které kdo bude dodržovat a kdy, ale víc než to spíš funguje změna postoje, protože život je nepředvídatelný a povinnosti se mění. Každopádně stojí za to, abyste se o to alespoň pokusila. Dlouhodobě neřešená nerovnost v domácnosti, i když jde jen o udržování funkčnosti a čistoty, může vést klidně k rozvodovým papírům.
Nejde totiž jenom o nepořádek. S věkem přichází únava a neustále se o všechno starat sama vám bere energii. Pak se ostatní diví, že jste unavená nebo protivná. Spravedlivé rozdělení úklidu není jen praktickou záležitostí, ale je o nastavení hranic s ostatními, aby se navzájem nevyužívali.