Rozchody bývají bolestné. A jakmile se do nich přimíchá i dítě, logika mizí a fantazie jede naplno. Ivana (která si přála zůstat v anonymitě, její pravé jméno ale redakce zná) pracuje v sociální oblasti už přes dvacet let a o rozvodech, kdy se rodiče rozhodnou znepříjemnit život tomu druhému, by mohla vydat tlustý svazek. „To by ale musela být černá komedie,“ dodává Ivana, sociální pracovnice s dvacetiletou praxí, která si vede vlastní „sbírku absurdit“.

Když končí manželství, je to někdy větší adrenalin než kriminální seriál. A na OSPODu, tedy na Orgánu sociálně právní ochrany dětí, by o tom mohli vyprávět. Od sledovacích zařízení v plyšácích po dopisy od Ježíška, které mají poškodit bývalého partnera. „Mám pocit, že kdybych napsala knihu, mysleli by si, že je to fikce,“ říká a přitom ví, že nic z toho si vymýšlet nemusela.

Dítě jako trofej

„Někdy si říkám, že kdyby k nám přišel Kafka, měl by nám co závidět,“ směje trochu hořce, když otevírá šanon s nápisem konfliktní rodiny. I když její hlas zní klidně, v očích má všechno, co se do celoživotní služby k dětem vejde: absurdno, bolest i komedii. „Když se lidé rozcházejí, mají pocit, že jde o spravedlnost. Ale často chtějí jen výhru. A dítě se stane trofejí. Jsou dny, kdy myslím, že už mě nic nepřekvapí. A pak přijde někdo, kdo přinese něco nového – třeba psa s mikrofonem.“

Káva před ní dávno vychladla. „Měla jsem jednu paní, co se bála, že její bývalý partner v době, kdy je s dcerou, má u sebe i nejrůznější ženy pochybných mravů, aby upustil páru. Tak mu s dcerou posílala i psa s GPS obojkem. Jenže pes pak skončil u nás jako svědek. Když jsme ten obojek otevřeli, byl v něm mikrofon. Paní chtěla slyšet, co si říká s dcerou. Místo toho to bylo doslova porno v přímém přenosu.“

Paní nechala na zahradě svého bývalého postavit figurínu v jeho oblečení. Na obličej mu nalepila jeho fotku. Prý to mělo dětem pomoci ‚zpracovat nepřítomnost otce‘. Jenže ten otec bydlel o ulici dál.

Psychologové podobné chování vysvětlují potřebou kontroly v okamžiku ztráty. Jak shrnuje studie publikovaná v Journal of Family Psychology, rodiče po rozchodu často prožívají „paralelní stresovou reakci“, tedy pocit, že ztratili nejen partnera, ale i kontrolu nad vlastním životem. A kontrola, byť iluzorní, se pak stává drogou.

Pak vznikne tzv. rodičovská alienace, tedy snaha jednoho rodiče odcizit dítě od druhého. Je to tichý boj, kde se láska k dítěti mění v zbraň. „Každý z nich tvrdí, že to dělá pro dítě,“ vysvětluje Ivana, „ale ve skutečnosti bojují za vlastní ego.“ Studie upozorňují, že dlouhodobé vystavení dítěte konfliktu mezi rodiči může vést k úzkostem, depresím i pocitu, že musí volit mezi „dobrým“ a „zlým“ rodičem.

Maily psal pan Spravedlivý

Podle Ivany tyhle mikroskopické války mají společného jmenovatele, zraněné ego. „Měla jsem i tatínka, který napsal do školy anonymní dopis s tím, že prý jedna maminka, samozřejmě že maminka jeho dítěte, vede sektu, a dítě tam nutí k podivným rituálům. Podepsal se jako Spravedlivý. Jenže pan „spravedlivý“ měl e-mailovou adresu z práce toho jednoho tatínka. Volala mi psycholožka, že se něco děje. No, dělo, jen trochu jinak, než čekala.“
Ivana má v očích únavu, kterou zdůvodňuje tak, že to není vlastně vůbec vtipné. „Tohle nejsou vtipy. To jsou útoky, které trvají roky. A dítě to všechno vstřebává. Jenže vy mu těžko vysvětlíte, že rodič, který ho učí milovat a jeho by měl milovat bezvýhradně, právě nenávidí druhého rodiče.“

Rozchod může být bolestný. A i když většinou říkáme, že problémy se mají řešit s úsměvem, když se tato porozpadová bolest změní v zábavu, začne jít o přežití. Ivana otevírá další šanony, které by vystačily na kriminální seriál. Jsou plné dopisů od Ježíška, psů s mikrofony i figurín, které mají dětem nahradit tátu.

Fotky, krev a trocha kečupu

Manipulace má mnoho podob. „Přišla paní s fotkou, kde její 8letý syn kouří cigaretu,“ říká Ivana. „Tvrdila, že to má od táty, že mu ji dal. Jenže když jsme snímek přiblížili, cigareta byla viditelně hračka. Dítě se pak omlouvalo, že ‚zlobilo‘ a že si jen udělalo z mámy legraci, a já jsem se omlouvala realitě, že ji ještě bereme vážně.“

Další maminka pak donesla tričko od krve. „Prý ho táta zbil, jejich 5letého syna. Poslali jsme to na testy a byla to kečupová omáčka. Ale mezitím už se rozběhlo šetření, výslechy, psycholog, soud… A dítě mělo na pár měsíců zákaz se s tátou vidět.“

Podle článku iDnes.cz se s podobným jednáním setkávají i mediátoři: rodiče často používají děti jako nástroj pomsty, aby druhý „trpěl stejně“. V praxi to ale znamená, že trpí především dítě. Jak potvrzuje psycholožka Tereza Štěpánková v našem článku, pomlouvání ex před dětmi je forma manipulace, která často vzniká z bolesti, ne ze zla. „Jenže když ta bolest není zpracovaná, přelévá se na dítě. A to si ji ponese dál.“

Figurína na zahradě

Nejabsurdnějším Ivaniným příběhem je story s figurínou. „A pak byla ta figurína,“ říká Ivana a pousměje se tím zvláštním unaveným úsměvem, jaký mají jen lidé, co už viděli všechno.

„Paní nechala na zahradě svého bývalého postavit figurínu v jeho oblečení. Na obličej mu nalepila jeho fotku. Prý to mělo dětem pomoci ‚zpracovat nepřítomnost otce‘. Jenže ten otec bydlel o ulici dál.“

Když děti přišly, figurína stála u jabloně a kývala se ve větru. „Začaly křičet. Matka jim tvrdila, že je to ‚tatínek, který se zlobí‘. Když jsem tam přijela, měla jsem chuť se rozbrečet i smát zároveň. To už není rodinný spor. To je surrealismus.“

Válka, kterou nejde vyhrát

„Říkám jim často, podívejte se, kde stojí vaše dítě. Většinou je to přímo pod vámi,“ dodává Ivana. „Až tam přestanete kopat, možná ho uvidíte.“
Na stole jí leží papíry k dalšímu případu. Další e-maily, další udání, další výslech dítěte. A další rodiče, kteří věří, že když ten druhý prohraje, oni konečně vyhrají. Jenže tady žádné vítězství neexistuje.
„Děti si z toho odnášejí jednoduchý vzorec,“ uzavírá Ivana. „Že láska bolí, že vztah je válka a že pravda je vždycky jen zbraň. A z toho se pak těžko vyrůstá.“

A to má paní Ivana prý ještě případy, o kterých nelze mluvit ani anonymně… I kdybyste zapojili svou nejbujnější fantazii, věřte, že to byste neuhádli.