Co by se stalo, kdyby se 100 silných chlapů (beze zbraní) postavilo do klece s gorilou? Tato otázka zaměstnává internet od roku 2020, kdy zazněla poprvé v subredditu r/whowouldwin. Jednoznačná odpověď neexistuje. Podle jedněch by byla gorila jasným vítězem, protože dokáže kousat dvakrát tak silně jako lev nebo žralok a její ruce uzvednou váhu, při níž by lidem praskaly šlachy. Druhý tábor věří, že stovka statných chlapů dokáže gorilu přeprat. Museli by ale být perfektně sehraní a smíření s tím, že velká část z nich prostě zemře.

Proč mají gorily větší svaly

Lidské tělo produkuje myostatin, protein, který omezuje růst svalů. Příliš mnoho svalů totiž člověka zpomalí a unaví, svaly jsou drahá tkáň, která spotřebuje spoustu energie. A člověk je historicky zvyklý přežívat ve velmi skromných podmínkách. A ne, skromnými podmínkami nemyslíme, že si místo šesti knedlíků dáte čtyři, ale že třeba týden nejíte. Proto je menší množství svalů pro lidské tělo výhodné, nepotřebuje tolik kalorií. Kulturisté to dobře vědí, a proto jedí obří porce bílkovin, aby svaly vůbec udrželi.

Lidé nepotřebují k přežití hrubou sílu. Potřebují být chytří a vytrvalí. Náš druh se specializoval na dlouhé běhy a přesné pohyby, ne na šplhání po stromech. Díky pocení byli naši předkové primáti schopni vyrovnat se s horkem a pronásledovat kořist tak dlouho, než chudinka gazela lehla vyčerpáním nebo zkolabovala díky vedru. Jenže s velkými svaly by to nešlo – svalnaté a těžké tělo je nevýhodné v horku i na dlouhé vzdálenosti.

Dokázalo by 100 lidí přeprat gorilu? Teoreticky to možné je, musela by to být ale velmi dobře organizovaná tlupa a musela by fungovat na sto procent a být smířená s tím, že spousta lidí umře. Jenže pokud jste někde uprostřed, proč byste měli riskovat život zrovna vy, a ne někdo z těch 99?

Oproti tomu je gorila přírodní kulturista. Má mnohem více rychlých svalových vláken, které jsou daleko silnější než ty naše. Gorila má také velmi silné kosti s větší hustotou, které jí s věkem neubývají, má větší srdce a plíce. Stačí jí dělat to, co dělá každý den. I přes masívní váhu šplhat na stromy, sbírat potravu a pohybovat se na svém území. To vytváří v jejich svalech a šlachách mechanické napětí, což pomáhá zpevňovat a udržovat gorilí svaly. Oproti těm největším silákům z řad lidí mají tedy obrovskou výhodu: nemusí trénovat, stačí jim prostě žít tak, jak je to evoluce naučila. 

Gorila vs. člověk

Síla je pro gorily evoluční strategie. Kromě sbírání potravy jim umožňuje také bránit své území, a když se gorily baví s jinými zvířaty, pak už jen pohled na statného gorilího samce vzbuzuje úctu a respekt. Robustní horní část těla a dlouhé ruce jim umožňují pohybovat se po stromech s lehkostí, která působí až komicky v kontrastu s jejich masou. Průměrná gorila váží třikrát tolik co průměrný člověk, a přesto se po palmě vytáhne s elegancí baletky Národního divadla a přinese domů banány stejně, jako vy nesete domů deset tašek ze supermarketu, případně si je vynesete do čtvrtého patra, pokud vám je přiveze rozvážková služba. 

Člověk naopak sází na inteligenci a vytrvalost. Nadbytečné svaly znamenají nutnost shánění většího množství potravy, což může být v kritických situacích hodně na obtíž. Když přestanete cvičit, většina pracně vybudovaných svalů vám zmizí. Zato zvládneme bez speciálního tréninku ujít desítky kilometrů – zkuste si někdy pochod Praha-Prčice a uvidíte. Autor tohoto textu to absolvoval před deseti lety se 110 kily živé váhy a šlo to. Gorila by to nedala.

 

 

Takže lidé, nebo gorila?

Tato otázka patří už několik let k internetovému koloritu. Vyjadřuje se k ní spousta lidí od renomovaných vědců přes běžné uživatele až k zápasníkům UFC. Cory Sandhagen, veterán největší zápasnické ligy světa, má jasno: gorilu by porazil, kdyby dokázal stokrát naklonovat sám sebe. „Stovka už je však hodně lidí. Nevím, jak bychom přesně vyhráli. Můj postup by byl asi takový, že bych se toho goriláka snažil co nejvíc kopat do koulí, a pak bych ho asi píchal do očí. Všechno, co bych mohl udělat a co by bylo v normálním UFC boji nelegální, bych se asi pokusil udělat gorile, zatímco bych doufal, že nás zabije co nejméně.“

A v jeho poslední větě se skrývá asi ta hlavní odpověď na otázku, jestli by 100 lidí dokázalo gorilu přeprat. Teoreticky to možné je, musela by to být ale velmi dobře organizovaná tlupa a musela by fungovat na sto procent. Je to klasický problém kolektivní akce: skupina uspěje pouze v případě, že každá z jejích součástí přispěje rovným dílem. Jenže pokud jste někde uprostřed, proč byste měli riskovat život zrovna vy, a ne někdo z těch 99?

A o tom to přesně je. Jednou z největších evolučních výhod lidstva je fakt, že dokáže definovat, co je potřeba udělat, aby se všichni měli lépe. Příklad? Čistý vzduch, veřejnoprávní média, bezpečí na ulicích. To všechno ale může fungovat jen v případě, že každý přispěje svojí troškou do mlýna. Jenže v lidské povaze (a přirozenosti) je dosáhnout co největších výhod s co nejmenší námahou, nejlépe úplně zadarmo. Prostě ať to za mě odpracujou jiní. Jeden z osmi miliard nic nezmění.

Což samozřejmě není pravda. Stokrát nic umořilo osla a sto lidí by dokázalo přeprat gorilu. Ovšem pouze pokud by se žádný z nich nechoval jako typický člověk.

foto: Midjourney, prompt engineering Zdeněk Strnad