Napsal-li mistr Sun, že každá bitva je rozhodnutá, ještě než je začatá, pak přeneseno do promýšlení volebních strategií, nepodařilo-li se vám včas a s předstihem vytvořit takovou atmosféru v zemi, do které by pak zapadaly vaše sdělení jako člověk po probděné noci do peřin, je pár týdnů před volbami již pozdě atmosféru mezi lidmi měnit. Na straně druhé, lidé se rozhodují až na poslední chvíli a jeden z nejzásadnějších příběhů lidstva, kdy v neděli volali na přijíždějícího Hosana, aby o pár dní později křičeli Ukřižuj, je smutným vyjádřením pomíjivosti lidské náklonosti a snadné ovlivnitelnosti davu.

V horké fázi volební kampaně, která se k nám řítí rychleji než začátek školního roku, jde o to udržet si stoupence, odradit odpůrce a přesvědčit nerozhodnuté. Někdo potřebuje svůj dosavadní obraz přemalovat, jiný jen oživit zašlé barvy, další nasvítit opomíjený detail. A díla rivalů, když ne rovnou zničit, tak alespoň zesměšnit, počmárat či zasunout někam mezi neprodejnou veteš. Před obchodními centry nahradí zpěváky s otevřenými futry na kytaru a žebráky s papírovými kelímky od kafe politici s letáčky a balónky, netoužící po vašich drobných, ale pozornosti. Sociální sítě zaplaví videjka více či méně humorná, volební štáby se trápí se slovními spojeními, která by sedla svojí provokativností do zpravodajských titulků, a i poslanec, který promluvil ve Sněmovně akorát při objednávání jídla v tamní kantýně, urputně přemýšlí, čeho prospěšného se za ty pohodlné roky, které tak rychle uběhly, zúčastnil.

Volební kampaň je jen divadlo, kde každý hraje to, na co má. Vy pak ale půjdete domů. Myslete na to, zda byste těm hercům svěřili klíče od svého domu či bytu.

Jak tím vším má obyčejný občan projít a na závěr se rozhodnout, aby toho nemusel litovat, což se většinou stane, protože volby jsou mimo jiné velkou iluzí o tom, že někdo jiný než my sami nás může učinit šťastnými či alespoň spokojenějšími? Inu, nejlepší by bylo na příští dva měsíce zmizet někam, kde by nemohl sledovat škorpení se politiků, připomínající známý Ladův obraz rvačky v hospodě. Je možné to celé pojmout zlomyslně jako okamžik moci bezmocných a trápit kandidáty a zkoušet je, co všechno vydrží a nechají si líbit kvůli prchavé iluzi vašeho hlasu. Je ztrátou času poslouchat volební sliby. Výstrahou z nejtragičtějších budiž volební program komunistů v roce 1946, s kterým vyhráli volby.

Volební kampaň je jen divadlo, kde každý hraje to, na co má. Vy pak ale půjdete domů. Myslete na to, zda byste těm hercům svěřili klíče od svého domu či bytu. Pak vám dojde, že vůbec není důležité, co předváděli na jevišti, protože oni chtěli jen získat vaši pozornost, zatímco vy potřebujete od nich úplně něco jiného než zábavné vystoupení. Jako herci jsou amatéři. Podívejte se tedy, čím se opravdu živí a jaké jsou výsledky jejich práce. Chcete-li se správně rozhodnout, musíte za nimi jinam než do divadla. Což vyžaduje určité úsilí a schopnost úsudku. I volby se dají odfláknout. Jak ze strany kandidátů, tak ze strany voličů.

foto: Profimedia