Nedávno jsme na Flowee psali o tom, jak v USA funguje byznys adopčních agentur. A také o tom, jak obrovský je mezi Američany zájem o osvojení novorozenců. A protože jich v zemi nemají dost, jsou u nich oblíbené i adopce ze zahraničí. Vzpomeňte třeba Angelinu Jolie a její jedno dítě z Kambodži, druhé z Etiopie a třetí z Vietnamu. 

Ale nemusíme jezdit až do Asie či Afriky. Dříve se adoptovalo poměrně dost i z východní Evropy či Ruska. Jen za 30 let, mezi roky 1993 až 2023, bylo do zahraničních rodin adoptováno více než 100 tisíc ruských dětí.

Stále více omezení

V průběhu historie se sovětský stát vypořádával s velkým počtem sirotků a dětí bez domova. Mezi hlavní příčiny takové extrémní situace patřila první světová válka (1914–1918), Říjnová revoluce v listopadu 1917, po níž následovala občanská válka (1917–1922), hladomory v letech 1921–1922 a 1932–1933, politické represe, nucené migrace a situace na východní frontě během druhé světové války (1941–1945). S mezinárodními adopcemi se ale začalo až po rozpadu SSSR v 90. letech 20. století.

V posledních době však v Rusku adopcí do zahraničí pomalu ubývalo a rok 2024 byl prvním, kdy z Ruska nebylo adoptováno do zahraničí ani jedno jediné dítě.

Tamní zmocněnkyně pro práva dětí Maria Lvová-Belová už v létě 2024 podle webu Worldcrunch varovala, že „mezinárodní situace“ a „změny v bilaterálních vztazích se západními zeměmi“ povedou k úplnému zastavení zahraničních adopcí ruských dětí. Od roku 2023 tam byly uzavřeny všechny kanceláře zahraničních nevládních organizací, které se adopcemi zabývaly. 

Je v tom tolik peněz, že to téměř nikdo nedělá čistě z dobroty srdce. Přítomnost peněz přitahuje příliš mnoho predátorů, což téměř znemožňuje etické postupy.

Ale nemůžou za to jenom „změny v bilaterálních vztazích,“ také válka. V posledních letech ruská vláda zavádí stále více omezení a systematicky tak cizincům osvojení jejich dětí ztěžuje.

Hlavně ne změny pohlaví!

V listopadu 2024 dle agentury AP například prezident Vladimir Putin podepsal zákon, který zakazuje adopci ruských dětí občany zemí, kde je legální změna pohlaví. Jeden z jeho autorů Vjačeslav Volodin to vysvětlil jasně: „Je nesmírně důležité eliminovat možná nebezpečí v podobě změny pohlaví, kterým mohou adoptované děti v těchto zemích čelit!“ Jinými slovy: nezáleží ani tak na tom, jak se dětem bude dařit, ale hlavně ať jim proboha nikdo nemění penis na vagínu!

Zákaz adopcí se vztahuje na nejméně 15 zemí Evropy, na Austrálii, Argentinu a Kanadu. Adopce ruských dětí občany USA byla zakázána již mnohem dříve, v roce 2012.

Zákaz dětí jako trest

Zákon, zakazující adopce Američany, byl přijat v reakci na takzvaný Magnitského zákon, který uvalil sankce na ruské úředníky, podílející se na smrti právníka Sergeje Magnitského a také na zpronevěře miliard rublů z ruského rozpočtu.

Američané přitom ruským dětem pomáhali celkem dost. Připadala na ně totiž asi čtvrtina všech zahraničních adopcí, cca 600 až 1 400 dětí ročně, píše dále Worldcrunch. Poté, co zákon vstoupil v platnost, mnoho ruských dětí šanci najít rodinu ztratilo. Zejména děti s postižením, jichž byli cizinci (a především Američané) hlavními osvojiteli – téměř polovina všech ruských dětí se zdravotním postižením, adoptovaných do zahraničí (42 % k roku 2012), byla umístěna do amerických rodin.

V roce 2013 ruské úřady také zakázaly adoptovat ruské děti stejnopohlavním párům s tím, že je nutno „chránit duševní zdraví a vědomí [dětí] před vnucováním netradičního sexuálního chování“ a uchránit je před „citovým utrpením a stresem“. V roce 2014 byl zákaz rozšířen i na single adoptivní rodiče ze zemí, kde je manželství osob stejného pohlaví legální.

Byznys bujel i v Rumunsku

Rusko není jediné, které mezinárodní adopce zakazuje. Za zmínku stojí také třeba Rumunsko. Despotická vláda diktátora Nicolae Ceauşesca v minulém století způsobila, že životní podmínky Rumunů byly žalostné. Dětské domovy byly přeplněny kvůli Ceauşescově politice, která znemožňovala potraty a antikoncepci a zároveň prakticky nutila ženy mít nejméně čtyři nebo pět dětí. Většina z nich si prostě nemohla dovolit děti ponechat a sirotčince nebyly schopny se o děti adekvátně postarat. Přibližně 180 tisíc dětí žilo v nelidských podmínkách, bez tepla, ve špatném oblečení, s nedostatkem jídla a s malou zdravotní péčí. Kvůli mylné víře v krevní transfuze a nedostatku řádné lékařské péče se rozšířil virus HIV.

Rumunský sirotek, trpící AIDS, na uzavřeném oddělení nemocnice v Bukurešti v roce 1990. (foto: Profimedia)


Otřesné podmínky v rumunských sirotčincích po svržení Ceaușescovy vlády v roce 1989 přiměly rodiče z mnoha zemí k adopci tisíců opuštěných dětí. V zemi se tak rozvinul lukrativní adopční průmysl. Vzhledem ke špatné infrastruktuře byl tento systém náchylný k neetickým praktikám. V důsledku toho vláda v roce 2004 úplně zakázala mezinárodní adopce s výjimkou adopcí prarodiči. Zákaz byl přijat na nátlak Evropské unie, aby se omezilo zneužívání systému.

Už toho nebýt součástí

A zakazuje se i naopak, ze stran přijímacích zemí. Několik evropských zemí již mezinárodní adopci odmítlo právě z důvodu, že v zemích původu dětí docházelo k závažným porušením adopčních pravidel. V mnoha případech byly děti odebrány biologickým rodičům pod falešnou záminkou, zatímco zprostředkovatelé a úředníci dostávali úplatky.

„Je v tom tolik peněz, že to téměř nikdo nedělá čistě z dobroty srdce. Přítomnost peněz přitahuje příliš mnoho predátorů, což téměř znemožňuje etické postupy,“ řekl dle švýcarského webu swissinfo.ch člen výboru OSN pro práva dítěte Phillip Jaffé.

Vše se podle něj odvíjí od korupce nebo rizika korupce, takže je velmi nejisté, zda tento proces může být někdy skutečně čistý. To je přesně to, co měla za cíl řešit Haagská úmluva z roku 1995, vytvořená na ochranu dětí při mezinárodních adopcích. „A i když byla v některých zemích účinnější, například v Brazílii funguje mnohem lépe než v Bělorusku nebo Peru, problémy stále přetrvávají,“ dodal Jaffé.

V lednu 2025 například Výbor pro práva dítěte přezkoumal práva dětí v Peru, kde každý měsíc zmizí přibližně 700–800 dětí ve věku 12–17 let. „Můžete si jen představit, co se s nimi děje,“ říká Jaffé. „Některé jsou nalezeny mrtvé, s některými se obchoduje, některé jsou sexuálně zneužívány a některé jsou adoptovány za pochybných okolností. V zemi, která nedává přednost ochraně dětí a zavírá před takovými problémy oči, nemůže být nikdy zaručeno, že adopce probíhají eticky.“

Shoda v Evropě

Dle nejnovějších zpráv ze začátku letošního roku plánuje mezinárodní adopce zakázat také Švýcarsko poté, co byly v minulosti v této oblasti odhaleny pochybné praktiky. A zakazujících je mnohem víc.

V roce 2024 zakázala nizozemská vláda svým občanům adopci dětí ze zahraničí kvůli porušením, která odhalila velmi kritická zpráva z roku 2021. Zatímco probíhající adopce lze dokončit, nové již nejsou možné.

V roce 2024 ukončilo mezinárodní adopce Dánsko, protože skončila jeho jediná adopční agentura Danish International Adoption. Nový report totiž kritizoval adopce z Jižní Koreje v 70. až 80. letech 20. století jako systematicky nezákonné. 

V Norsku se v důsledku rozsáhlého adopčního skandálu zjistilo, že děti z Jižní Koreje a Ekvádoru byly odebírány rodičům pod falešnými záminkami, dostávaly falešné doklady a byly prodávány do západoevropských rodin. Navzdory doporučením na dočasné pozastavení se vláda rozhodla v adopcích pokračovat, dokud bude probíhat vyšetřování. 

Belgické Vlámsko zastavilo v roce 2023 všechny nové mezinárodní adopce kvůli nahlášeným nekalým praktikám v Etiopii, Gambii, na Haiti a v Maroku, včetně případů, kdy se dětí rodiče nevzdali dobrovolně.

V roce 2023 britské úřady zjistily důkazy o obchodování s dětmi a finančních pochybeních při adopcích z Kambodži, Etiopie a Nigérie, včetně nucení rodiček k odevzdání dětí a přijímání peněz za umístění dětí do sirotčinců. Etiopie zakázala mezinárodní adopce již v roce 2018.