Stává se vám, že vás na ulici, na společenských akcích či v práci zdraví lidé a tváří se, že vás znají, ale vy vůbec netušíte, o koho jde? Nebo že se díváte na seriál a ztrácíte se v postavách, protože vám přijde, že všichni vypadají stejně? V tom případě je možné, že patříte mezi 2 % populace, které trpí prosopagnosií neboli obličejovou slepotou.

Tato porucha dokáže velmi znepříjemnit společenský život. Své o tom ví i hollywoodský herec Brad Pitt, který se svěřil magazínu Esquire: „Spousta lidí mě nenávidí, protože si myslí, že je znevažuju. Jeden rok jsem si prostě řekl, že se k tomu postavím čelem a začnu se lidí ptát: ‚Pardon, kde jsme se potkali?‘ Ale bylo to ještě horší, oni se urazili. Sem tam mě někdo uvede do kontextu a já mu řeknu: ‚Děkuju, že jsi mi pomohl,‘ ale tím je obvykle naštvu ještě víc. Říkají mi: ‚Jsi egoistický. Jsi namyšlený.‘ Ale já si prostě nedokážu zapamatovat obličej.“

Není to zapomětlivost

Podle amerického Národního institutu pro neurologické poruchy a mrtvici nesouvisí prosopagnosie se ztrátou paměti, poruchami zraku ani s poruchami učení. „Prosopagnosie je pouze obličejová slepota, nikoliv barvoslepost nebo celková porucha zraku,“ potvrzuje Borna Bonakdarpour, behaviorální neurolog z Northwestern Medicine, pro The New York Times. „Může mít různé stupně závažnosti. Zatímco někteří mají „jen“ problém poznat člověka, se kterým se delší dobu neviděli, jiní nepoznají ani svého blízkého přítele, člena rodiny nebo v některých případech dokonce ani sami sebe.“

Lidé s prosopagnosií nejsou při výběru partnera tolik zatížení ideálem krásy dnešní doby. Ze studií vyplývá, že obličejově slepí lidé nevnímají atraktivní tváře o mnoho přitažlivější než ty průměrné.

Problém s rozpoznáváním obličejů se u lidí v pozdějším věku objevuje zpravidla po úrazu hlavy nebo po prodělané mrtvici. Vrozená celoživotní prosopagnosie je méně častá, pravděpodobně postavená na genetickém základě. 

Úzkosti i těžké seznamování

Lidé s prosopagnosií často trpí úzkostmi kvůli izolaci a strachu, které ji provází. Obtížná pro ně může být i orientace v základních sociálních interakcích, někteří se dokonce záměrně vyhýbají kontaktu s rodinnými příslušníky a dalšími blízkými ze strachu, že je nebudou schopni poznat nebo správně oslovit.

Není proto překvapením, že tito lidé mají problém i s navazováním partnerských vztahů. Představte si, že máte za sebou skvělé první rande, druhý den na sebe náhodou narazíte v obchodě a vy ho/ji nepoznáte. To se pak asi těžko vysvětluje.

Na druhou stranu, lidé s prosopagnosií nejsou při výběru partnera tolik zatížení ideálem krásy dnešní doby. Ze studií vyplývá, že obličejově slepí lidé nevnímají atraktivní tváře o mnoho přitažlivější než ty průměrné.

Život bez předsudků

To vede k zamyšlení, jestli by se nám na světě nežilo lépe, pokud bychom všichni alespoň z části touto neurologickou poruchou trpěli. Podle psychologa Jeremy Deana bychom měli například větší počet talentovaných herců či zpěváků a nachází i další pozitiva. „Přiznejme si, že ti méně atraktivní mají větší problém prosadit se. Méně atraktivní lidé by tak vydělávali více peněz.

U atraktivnějších lidí máme také tendenci odvozovat různé pozitivní vlastnosti. To určitě ovlivňuje proces přijímání zaměstnanců. V novém světě by byly rovné podmínky,“ vyjmenovává ve svém článku a nachází i jednu negativní konsekvenci: „Plastičtí chirurgové by zkrachovali.“

Související…

Vnímá zvíře svůj odraz v zrcadle? Některá i přemýšlejí, co si o nich myslíme my
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek