Civilizace

Češi letos podle odhadů utratí za OnlyFans přes 630 milionů korun. Drtivou většinu z toho zaplatí pochopitelně muži. Nejzajímavější ale je, za co lidé skutečně platí. Peníze, které Češi jednotlivým uživatelům (či spíše uživatelkám) posílají, totiž tvoří méně než třetinu útraty.

Jezdec, kaskadér a mistr světa v trikovém ježdění Michal Bednář v představení Kůň – Pátý element opouští příběh o rytíři a princezně. Vypráví o zrození člověka, pýše, pokoře i hledání smyslu života.

Čtyřicet lidí bez domova dostalo po 100 tisících korun bez podmínek. Peníze ale neutráceli za alkohol a drogy více než ostatní. Český experiment ukázal, že finanční pomoc může lidem usnadnit návrat k běžnému životu. A při správném nastavení možná ušetřit miliony z veřejných rozpočtů.

Společnost Meta spustila na začátku září projekt MUSE, který nabízí osobní agenty s umělou inteligencí. Vývojáři minulý týden zjistili, že tito agenti blokují některá velká tradiční média jako BBC, New York Times či The Guardian. Znepokojivé je také to, že osobní agent sleduje osoby, na které má uživatel jakékoli vazby, a to bez jejich souhlasu a vědomí. V Evropě zatím služba není oficiálně dostupná.

Už za několik dní nás čeká další změna času. Přestože si tentokrát přispíme o hodinu déle, ne každému posouvání ručiček vyhovuje. Podle nového výzkumu má střídání času v Česku výrazně více odpůrců než příznivců. Pokud bychom si navíc měli vybrat, který čas zachovat natrvalo, většina by dala přednost tomu zimnímu.

Představa, že někdo neznámý otevře mou lednici, použije sprchu a usne v mé posteli, mi ještě nedávno připadala dost děsivá. Jenže právě na tom stojí způsob cestování, který si získává stále větší pozornost. Lidé si navzájem půjčují své domovy a místo hotelového pokoje dostávají možnost vyzkoušet si život někoho úplně jiného. A není za tím jen touha ušetřit.

Dřív vydržel číst celou noc. Dnes po pár minutách sahá po mobilu, i když mu nikdo nepíše. Volný čas mizí, hlava jede naplno a odpočinek nikde. Možná jsme totiž přišli o něco, co jsme kdysi považovali za ztrátu času. O obyčejnou nudu.

Drahá židle, kvalitní matrace, pravidelné protahování. Pro svou páteř děláme první poslední. Přesto ji během obyčejného pracovního dne dokážeme dostat do poloh, které bychom doma před zrcadlem nezkoušeli.

Známý pekař Richard Kabát má pro zákazníky dobrou zprávu: rohlík za devět korun jim zatím nezdraží. Rozhořčené hlasy v diskuzi by se daly shrnout jednoduše: je rohlík ze supermarketu opravdu takový šunt, jak se říká, nebo v řemeslných pekárnách platíme hlavně za příběh o poctivém pekařském řemesle?