Původní kanadský projekt New Leaf přišel s neobvyklou otázkou: co se stane, když lidé bez domova dostanou jednorázovou finanční pomoc bez podmínek? Kanadská zkušenost inspirovala i české výzkumníky, kteří se rozhodli podobný experiment vyzkoušet u nás.
Do projektu New Leaf Česko se zapojilo 99 lidí bez domova, které výzkumníci rozdělili do čtyř skupin. Čtyřicet z nich dostalo jednorázově 100 tisíc korun, přičemž polovina měla k dispozici také vlastního sociálního pracovníka. Dalších dvacet lidí dostalo podporu sociálního pracovníka bez peněz a zbývajících 39 tvořilo kontrolní skupinu.
Výzkumníci pak rok sledovali, za co lidé peníze utrácejí, zda si dokážou zajistit bydlení a jak se mění jejich život.
Mezi příjemci peněz byl i Vladislav, který se na ulici dostal po letech tvrdé práce. Vlastnil geodetickou firmu se šesti zaměstnanci.
„Zlom přišel ve chvíli, kdy mu jeden z objednatelů přestal platit faktury za již odvedenou práci,“ popisuje pro Flowee vedoucí výzkumného týmu z Katedry sociální práce Filozofické fakulty UK Melanie Zajacová.
Vladislav se snažil podnik udržet, potřeboval financovat další zakázky a půjčoval si na výplaty zaměstnanců. Nakonec se dostal do druhotné platební neschopnosti.
Po krachu firmy se pokoušel uživit manuální prací. Dluhy, stres a zhoršující se zdravotní stav mu ale postupně znemožnily pokračovat.
Peníze z projektu nevyužil přímo na zajištění bydlení. Část věnoval své dceři a část investoval do IT kurzů. Ty by mu mohly pomoci ucházet se o práci na dálku.
Jeho příběh ukazuje, že finanční pomoc nemusí automaticky znamenat kauci a první nájem. Lidé bez domova často potřebují nejprve zajistit jídlo, léky nebo oblečení. Teprve potom mohou řešit dlouhodobější potřeby.
Místo alkoholu oblečení, jídlo a bydlení
Častou obavou je, že lidé bez domova utratí finanční pomoc za alkohol a drogy. Výsledky českého i kanadského experimentu ale takový scénář nepotvrzují.
V prvním měsíci utratili příjemci peněz oproti kontrolní skupině v průměru o 10 165 korun více za oblečení, o 6 000 korun více za bydlení a o 1 858 korun více za jídlo.
Podle výzkumného týmu navíc spotřeba návykových látek ve skupině s finanční pomocí klesla o 25 %, zatímco v kontrolní skupině vzrostla o 41 %.
Podobně dopadla i kanadská studie zveřejněná v roce 2023 v odborném časopise PNAS. Padesát lidí bez domova dostalo jednorázově 7 500 kanadských dolarů. Za alkohol, drogy a cigarety neutráceli více než lidé v kontrolní skupině. V průměru navíc strávili méně času bez domova a více peněz vydávali za bydlení, jídlo nebo dopravu.
Český experiment přinesl i další zajímavá čísla. V průběhu sledování si bydlení zajistilo 80 % příjemců peněz a po roce si ho udrželo 58 %. Práci mělo po dvanácti měsících 80 % účastníků z této skupiny. Finanční pomoc přitom podle výzkumníků nesnížila počet odpracovaných hodin ani pracovní příjmy.
Výsledky je ale potřeba číst s ohledem na to, koho výzkumníci do projektu přijali. V Česku se mohli zapojit čeští občané, kteří byli bez domova kratší dobu než dva a půl roku a netrpěli závažným duševním onemocněním nebo závislostí, která by mohla ohrozit jejich život či zdraví.
Pro lidi se závažnějšími problémy může být vhodnější jiná forma pomoci, dodává Zajacová pro Flowee.
Pomoc navíc někteří lidé odmítli. Neznamená to ale, že by chtěli na ulici zůstat. Podle výzkumníků hrála roli také nedůvěra v instituce.
„Vztahový sociální pracovník může být důležitým spojovacím článkem mezi člověkem a dalšími službami,“ myslí si Zajacová.
Život na ulici není zadarmo. Stát za něj platí statisíce
Když odsuneme stranou věty jako „může si za to sám“ nebo „já nikdy nic nedostal“ a podíváme se na ekonomickou stránku problému, dostaneme se k další otázce. Kolik vlastně stát stojí, když člověku bez domova nepomůže včas?
Život na ulici totiž není pro veřejné rozpočty zadarmo.
Podle sčítání MPSV z roku 2025 žije v Česku bez střechy nad hlavou 11 641 lidí. V různých formách bytové nouze se ale nachází přibližně 160 tisíc lidí.
MPSV zároveň uvádí, že neřešená bytová nouze stojí veřejné rozpočty více než čtyři miliardy korun ročně. Tento údaj se vztahuje k širší bytové nouzi, nikoli pouze k lidem žijícím na ulici.
Náklady přitom nevznikají jen v sociálních službách. Život na ulici může znamenat častější hospitalizace, výjezdy záchranné služby nebo potřebu péče o duševní zdraví.
Podle výpočtů New Leaf může člověk bez domova čerpat veřejné služby přibližně za 200 tisíc korun ročně. Jen za tři měsíce sledování připadaly na jednoho účastníka náklady téměř 50 tisíc korun.
Velkou část těchto peněz spolkne zdravotnictví. Lůžkovou péči během sledovaných tří měsíců využilo jen 17,2 % účastníků, ale připadlo na ně 42,8 % všech sledovaných veřejných nákladů.
Jednorázových 100 tisíc korun tak odpovídá přibližně polovině modelově odhadovaných ročních nákladů na veřejné služby pro jednoho člověka bez domova.
To samozřejmě neznamená, že stát rozdáním této částky automaticky ušetří dalších 100 tisíc. Finanční pomoc ale může člověku usnadnit návrat k bydlení a práci, a tím snížit některé další výdaje.
Méně peněz za nemocnice, více za včasnou pomoc
Podle Zajacové klesly ve skupině s vyhrazeným sociálním pracovníkem, ale bez finančního příspěvku celkové veřejné náklady v průměru téměř o 4 900 korun na osobu oproti kontrolní skupině.
Ve skupině, která dostala peníze i podporu sociálního pracovníka, byly náklady na zdravotní péči o 5 231 korun na osobu nižší. Zároveň se zvýšilo čerpání sociální pomoci přibližně o 3 200 korun na osobu.
Jinými slovy: lidé využívali méně drahé zdravotní péče a více levnější sociální podpory.
Právě v tom výzkumníci vidí možnost, jak veřejné rozpočty ušetřit.
„Když tento trend promítneme modelově na celou Českou republiku, investice zhruba 75 milionů Kč do terénní práce by mohla ušetřit až 250 milionů Kč ve zdravotnictví, tedy čistý přínos kolem 175 milionů Kč. Zdůrazňujeme ale, že jde o model postavený na pilotních datech, nikoli o definitivní výpočet,“ dodává Zajacová.
Výsledky tedy naznačují, že se může vyplatit pomáhat lidem dříve, než jejich situace vyústí v další zdravotní nebo sociální problémy. Zatím ale nejde o důkaz, že by stejná pomoc fungovala stejně dobře u všech lidí bez domova.
Výsledky máme. Změní se něco?
Na tým New Leaf se obrátily zahraniční instituce, které chtějí o jeho přístupu dále diskutovat. O výsledky a možnost spolupráce projevili zájem také zástupci Evropské komise.
České ministerstvo práce a sociálních věcí podle Zajacové zatím zájem o spolupráci neprojevilo. Redakce Flowee ministerstvo rovněž oslovila, do vydání článku však odpověď neobdržela.
Stát mezitím zavádí vlastní nástroje. Od ledna 2026 fungují kontaktní místa pro bydlení, která lidem s problémy v bydlení poskytují poradenství a propojují je s další pomocí.
Od 1. července 2026 lze na těchto místech žádat také o podporu při získávání a udržení bydlení. Pomoci může například garant, který majiteli bytu poskytne větší jistotu při pronájmu, nebo pracovník, který nájemníkovi poradí s hospodařením či řešením dluhů.
Český experiment zatím nedokazuje, že stačí rozdat lidem bez domova peníze, a problém zmizí. Ukazuje ale, že důvěra, včasná finanční pomoc a dostupná sociální práce mohou některým lidem výrazně usnadnit návrat do běžného života.
A že nejdražším řešením někdy může být nedělat nic.
