Existují muži, kteří si na mobilu nastaví speciální notifikaci. Ne proto, aby pili víc vody, meditovali nebo nepřišli pozdě na prevenci u zubaře. Chtějí se ujistit, že mezi meetingy, conference cally a odpoledním fitkem nezapomenou pečovat o svůj penis.
Notifikace jim připomíná, že je čas si na několik minut kůži na penisu natáhnout. Taková penisová jóga. Cíl je jednoduchý: získat zpátky předkožku, kterou jim kdysi kdosi odstranil.
Proboha, proč?
Když sociologové mluvili s muži, kteří se do obnovování předkožky pustili, zjistili, že pro část z nich byla hlavní motivací vyšší citlivost, a tedy intenzivnější sexuální prožitek. Mnozí ale uváděli taky pocit ztráty a zlosti „na rodiče a doktory“, kteří jim „to udělali“.
Do procesu investují měsíce nebo roky. Někteří ho popisují jako způsob, jak se vyrovnat s něčím, co nedobrovolně podstoupili dávno předtím, než si na to mohli vytvořit vlastní názor.
Jiní mluví o převzetí kontroly nad vlastním tělem. A pak jsou tu tací, kteří říkají, že se chtějí cítit „znovu celí“. V tu chvíli už debata často připomíná spíš rozhovor o identitě a osobní autonomii než diskusi o několika centimetrech kůže. Po deseti pivech. Pokud máte dostatek odvahy, můžete si hluboký lidský příběh přečíst třeba na redditu.
Předkožka jako lék na samohanu
Proč se ale vlastně začala chlapcům odstraňovat kůže na nejcitlivějším místě těla? Pokud tipujete hygienu, prevenci infekcí nebo náboženské důvody, máte pravdu jen částečně. Masové rozšíření obřízky v Británii a především ve Spojených státech totiž souviselo i s něčím, co dnes působí téměř neuvěřitelně: s bojem proti masturbaci.
Část lékařů ji považovala za příčinu téměř všeho, od nervových poruch po morální úpadek. Během (byť krátkého) exkurzu do dobové literatury získá člověk pocit, že masturbace byla tehdejší verzí lepku, sociálních sítí a mikroplastů dohromady.
Jedním z nejznámějších zastánců těchto teorií byl John Harvey Kellogg. Ano, ten Kellogg. Muž, jehož jméno je dnes synonymem pro kukuřičné lupínky. Kellogg věřil, že obřízka bez anestezie může chlapce od sebeuspokojování odradit, protože si s ním spojí bolest. Z dnešního pohledu jde o jednu z těch historických kapitol, které člověka nutí několikrát zkontrolovat, jestli nejde o satiru.
Původní argumenty časem zmizely, obřízka zůstala. Postupně se začala obhajovat hygienou, prevencí infekcí a zdravotními přínosy. A protože ji podstupovala většina chlapců, stala se normou. Něčím, o čem se nepřemýšlí. Podobně jako málokdo přemýšlí o tom, proč se jezdí vpravo a ne vlevo.
Pak přišel internet a udělal to, co umí nejlíp. Spojil lidi, kteří řeší stejnou věc, alespoň za velkou louží. V Česku se totiž novorozenecká obřízka nikdy nestala normou, odhady se pohybují pod hranicí 0,2 % populace. Jinak řečeno: zatímco v Americe se řeší, jestli vůbec bylo nutné obřízku podstoupit, většina českých borců nikdy neměla důvod si takovou otázku položit.
Natáhnout, nebo přišít?
Podle androloga a urologa Juana Manuela Poyata existují dva hlavní přístupy obnovy předkožky. Prvním je právě mechanické napínání kůže. Buňky na něj reagují dělením a postupně tak vzniká nová tkáň, která může žalud znovu překrýt. Celý proces ale trvá měsíce až roky a původní předkožku v plném smyslu slova vrátit nedokáže. Ta totiž obsahuje specializované nervové struktury i další tkáně, které současnými metodami obnovit nelze.
Reklama
Druhým, ke kterému je ještě skeptičtější, jsou chirurgické pokusy o rekonstrukci. Podobné zákroky podle něj přinášejí více rizik než užitku a mohou vést ke komplikacím, jizvení nebo nespokojenosti s výsledkem. Svým pacientům je proto nedoporučuje, i když touha získat předkožku zpět je podle něj pochopitelná.
Silicon Valley moment
A protože jsme v roce 2026, samozřejmě se našel někdo, kdo se pokouší problém vyřešit pomocí biotechnologií. Organizace Foregen se snaží vyvinout metodu skutečné biologické regenerace předkožky pomocí tkáňového inženýrství. Nejde už jen o vytvoření náhradní krycí vrstvy, ale o pokus obnovit komplexní tkáň včetně nervů a cév.
Zatím je projekt ve výzkumné fázi. První výsledky ale naznačují, že by nemuselo jít o sci-fi blouznění, mezi laboratorním úspěchem a běžně dostupnou léčbou však bývá dlouhá cesta.