Ano, opravdu je. Jednomu z těch dvou je nepříjemná, vlezlá zima. Dva lidé mohou sedět v jedné místnosti, přikrytí tou samou dekou, a stejně jim bude různě teplo. Zní to jako vtípek, má to ale docela jednoduché vysvětlení. A není to jen pocit. Výzkum ukazuje, že ženy preferují v průměru o 2 až 3 °C vyšší pokojovou teplotu než muži. Proč tedy vnímáme teplotu rozdílně?
Jedním z důvodů je metabolismus. Těla nejsou jen pasívní schránky, neustále vyrábí energii a teplo. Ženy mají v průměru nižší klidový metabolismus než muži zhruba o 5 až 10 procent, což se přímo promítá do nižší produkce tepla. Kdo spaluje rychleji, ten si prostě přitápí víc.
Záleží i na stavbě těla. Svaly generují více tepla než tuk, protože na rozdíl od sádla jsou metabolicky aktivní. Tuk naopak funguje jako izolace a zpomaluje tepelné ztráty. A tady už vidíme základní dva modely: jeden člověk líp topí, druhý lépe drží teplo. Což se mimo jiné v ideálním harmonickém partnerství může skvěle doplňovat.
Pokud je pro jednoho doma teplota na trenýrky a druhý má na sobě tři vrstvy a pořád klepe zubama, nikdo nepřehání. Jen máme každý trochu jiný vnitřní termostat.
Když se vrátíme domů promrzlí, většinou to odnesou hlavně nohy a ruce. V podchlazeném těle se do konců končetin nedostává tolik krve, což je také důvod, proč je někomu hrozná zima, i když má tělesnou teplotu vlastně úplně v normálu. Nejvíc tepla se drží uvnitř těla, vzdálené konečky prstů mají smůlu, už se na ně nedostane.
Do hry vstupují i hormony. Estrogen a progesteron ovlivňují cévy i vnímání teploty. Hormony štítné žlázy zase řídí metabolismus. A pak je tu věk. S přibývajícími roky se zpomaluje krevní oběh, ubývá svalů a regulace tepla přestává být tak spolehlivá. Lidské tělo prostě není termostat, na který by byl stoprocentní spoleh, a určitě nebude měřit při každé příležitosti stejně.
A co teprve stres, o který nebývá v partnerských vztazích nouze! Když žijeme v permanentním napětí, cévy se zužují a opět cítíme větší zimu. Říká se, že protiklady se přitahují. Je to hezká a poetická slovní hříčka, ale skutečnost je daleko prozaičtější. Každý vnímáme teplo jinak, a u koho bychom to měli tolerovat než u lidí, které milujeme?
Pokud je pro jednoho doma teplota na trenýrky a druhý má na sobě tři vrstvy a pořád klepe zubama, pak řešíte ještě jeden z těch nejjednodušších problémů. Prostě mu jen funguje tělo jinak, něco ho štve, je unavený, nebo se prostě jen špatně vyspal.
Přírodě neporučíte a rozdíly v tom, jak se kdo budete oblíkat, tady budou pořád. Zkuste to brát pozitivně a vzít si z toho to nejlepší: věda sice každou hádku v ložnici nevyřeší, ale pokud budete chtít, nabídne vám, alespoň v tomto případě, velmi konsenzuální cestu, jak z toho ven. A jednoduché vysvětlení: nikdo nepřehání, jen máme každý trochu jiný vnitřní termostat.