Podle odborníků může screening snížit úmrtnost až o pětinu. Nejde přitom o jednorázové vyšetření, ale o celý proces, který začíná u praktického lékaře a končí u radiologa.
Součástí širšího kontextu je i evropský projekt SOLACE, do kterého je zapojená i pražská Thomayerova nemocnice. Program propojuje několik zemí Evropské unie s cílem rozšířit screening rakoviny plic a hledat cesty, jak lépe oslovit rizikové skupiny obyvatel. Česká republika v něm hraje klíčovou roli právě díky zkušenosti s již fungujícím programem.
Rakovina plic je nejčastější příčinou úmrtí na onkologické onemocnění v Evropě. Ročně zabije přibližně 270 000 lidí.
Projekt SOLACE ukazuje, že problém není jen medicínský, ale i společenský. Zaměřuje se právě na skupiny s nejvyšším rizikem – kuřáky, bývalé kuřáky nebo pacienty s chronickým plicním onemocněním – a hledá cesty, jak je do screeningu dostat. „V České republice máme asi půl milionu lidí, kteří splňují kritéria pro screening, přesto zhruba polovina z nich účast odmítá,“ uvedl na tiskové konferenci MUDr. Norbert Král z Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK.
SOLACE proto testuje i netradiční přístupy od cílené komunikace až po mobilní screeningová pracoviště v zahraničí. „Ta míra odmítání často souvisí s tím, kolik času má lékař na vysvětlení a jak program nabídne,“ říká prof. Martina Koziar Vašáková.
Cílem projektu není jen rozšířit screening v Evropě, ale především pochopit, proč lidé i přes dostupnou prevenci často zůstávají mimo systém – a jak to změnit.
Program, který zachraňuje životy dřív, než se objeví příznaky
Zásadní problém rakoviny plic je její nenápadnost. V časných stadiích nebolí a pacient o ní neví. Bez aktivního vyhledávání se tak často odhalí náhodně nebo pozdě.
Právě screening to mění. Nízkodávkové CT dokáže zachytit nádor ve chvíli, kdy je ještě malý a dobře léčitelný. Rozdíl je zásadní – v prvním stadiu má pacient vysokou šanci na vyléčení, zatímco v pokročilých stadiích je prognóza výrazně horší.
„Tento typ vyšetření dokáže odhalit nádor dřív, než se objeví jakékoli příznaky,“ zaznívá i z odborných prezentací.
Jak screening funguje
Program je určen především pro rizikovou skupinu – lidi ve věku 55 až 74 let, kteří kouří nebo kouřili a mají alespoň 20 balíčkoroků. V Česku jde zhruba o půl milionu lidí.
Celý proces má několik kroků. Praktický lékař vytipuje a osloví rizikového pacienta, pneumolog provede základní vyšetření a radiolog následně nízkodávkové CT.
V České republice každý rok přibývá přes 6 000 pacientů s karcinomem plic a téměř stejný počet lidí na tuto nemoc ročně zemře
Nejčastějším výsledkem je negativní nález, menší část tvoří neurčité nálezy a zhruba tři procenta vyšetření odhalí podezření na nádor, které se dále řeší ve specializovaných centrech.
Screening tak není „jedno CT“, ale koordinovaný systém spolupráce více oborů.
Slabé místo: lidé odmítají přijít
Navzdory dostupnosti programu zůstává zásadní problém: účast. Přibližně polovina oslovených lidí screening odmítne.
Podle prof. Martiny Koziar Vašákové za tím často stojí způsob, jakým je program nabízen. „Když na pacienta vychrlíte informaci bez vysvětlení, tak se zalekne. Ta nabídka musí být pozitivní a lékař na ni musí mít čas,“ říká v rozhovoru.
Velkou roli hraje i strach – z výsledku, z nutnosti přestat kouřit nebo z neznámého procesu. A někdy i překvapivě praktické věci: pro část lidí je problém dojet i několik desítek kilometrů na vyšetření.
Role praktického lékaře: víc než jen doporučení
Klíčovou postavou celého programu je praktický lékař. Není jen vstupní branou do systému, ale průvodcem pacienta celým procesem. Zná jeho zdravotní historii, dokáže vyhledat rizikové osoby, vysvětlit smysl screeningu a pomoci mu orientovat se v dalším postupu.
„Pacient je nejvíc motivovaný ve chvíli, kdy má dostatek času a rozumí tomu, co ho čeká,“ zaznívá i z přepisu vystoupení na tiskové konferenci.
Screening jako prevence, ne jen diagnostika
Vedle samotného záchytu nádoru má program ještě jeden důležitý efekt: mění chování lidí. Screening je často momentem, kdy se pacient poprvé vážně zamyslí nad svým zdravím.
Součástí programu je i podpora odvykání kouření a zachycení dalších plicních nebo kardiovaskulárních onemocnění, která se na CT mohou objevit.
„Můžeme přijít i na jiné nemoci, které když zachytíme včas, léčí se snáz,“ popisuje Koziar Vašáková.
Česko jako vzor pro Evropu
Česká republika dnes patří mezi málo zemí, které mají plošný screening rakoviny plic zavedený. Právě proto hraje klíčovou roli v evropském projektu SOLACE, který má za cíl rozšířit tento přístup do dalších států.
Zkušenost z Česka ukazuje, že technologie i know-how existují. Výzvou zůstává něco jiného: dostat lidi do programu.
Screening totiž není jen medicínský nástroj. Je to test toho, jak dokáže zdravotní systém pracovat s prevencí – a jak moc jsou lidé ochotni převzít odpovědnost za vlastní zdraví.
Reklama