Slazené nápoje děti milují. Není se co divit: cukr může být vysoce návykový, a pokud se spojí síla cukrové lobby s mistrovstvím reklamního průmyslu, mají limonády k dětem cestu otevřenou. Jsou totiž všude. Ve školách, v nápojových automatech, v každé večerce poblíž školy. Z výjimečné sladkosti se stala každodenní rutina. A právě v tom se skrývá největší nebezpečí. Tekutý cukr je jedinečný a maximálně účinný způsob, jak naučit tělo přejídat se. Debata o zdanění slazených nápojů není o zákazu potěšení ani o diktování správného životního stylu. Zásadní otázkou je, zdali máme vůli řešit problém, který dlouhodobě odsouváme stranou.

Proč je tekutý cukr zvlášť nebezpečný (hlavně pro děti)

Cukr lidstvo zná a využívá od nepaměti. Lidské tělo ví, jak si s ním poradit. Ovšem, a to je potřeba zdůraznit, pouze do určité míry. Slazené nápoje jsou totiž nebezpečnější než jiné formy sladkostí z jednoduchého důvodu. Když je cukr rozpuštěný v tekutině, dostává se do těla velmi rychle. V jedné malé plechovce může být až deset kostek cukru, které vypijeme za pár minut, a pořád máme žízeň.

Děti jsou na tento mechanismus obzvláště citlivé. Ještě se u nich nevyvinuly přirozené regulační procesy a signál „už dost“ přichází pozdě nebo vůbec. Návyk se tak vytváří mimořádně rychle. Slazené nápoje učí tělo jednoduché, ale problematické rovnici: můžeš přijímat velké množství energie, i když ji k ničemu nepotřebuješ. Mozek se zároveň učí, že sladkost je přirozenou součástí hydratace organismu. Slazené nápoje tak nejsou jen dalším zdrojem cukru. Působí nenápadně, většinou podvědomě a důsledkem jsou návyky, které prokazatelně škodí a kterých se lze jen velmi obtížně zbavit.

Co vidí lékaři v praxi (ne to, o čem se mluví v reklamě)

Když mluví o nebezpečí slazených nápojů, nemají na mysli drink jednou za měsíc na narozeninovém mejdanu. Průměrné dítě vypije podle dostupných dat za rok až devadesát litrů slazených limonád, a to už po započítání těch, kteří pijí čistou vodu. Nebezpečí spočívá v pravidelnosti. Lékaři mluví o dětech, které pijí limonády po kvantech a nemají potřebu pít vodu. A mluví také o rodičích, kteří jsou často překvapeni tím, kolik cukru jejich dítě zkonzumuje. Vždyť přece nejí žádný fastfood, takže je podle nich všechno v pořádku. Podobným způsobem uvažuje až překvapivě velká část rodičů. Což je problém, protože právě slazené nápoje jsou v odborných kruzích nejvíc spojovány s nadváhou, obezitou a dlouhodobými zdravotními riziky. Prevence je v tomto případě až absurdně jednoduchá. Snížit objem konzumovaných slazených nápojů.

Co by dvacetiprocentní daň skutečně změnila

Český think-tank Ministr zdraví nedávno zveřejnil analýzu, která modeluje dopady zavedení dvacetiprocentní daně na cukrem slazené nápoje. Podle jejích odhadů by se jejich spotřeba mohla snížit až o čtvrtinu. V dlouhodobém horizontu by to znamenalo pokles průměrné hmotnosti a menší podíl dětí s nadváhou.

Studie ale u váhy nekončí. Hodnotí také dlouhodobé zdravotní dopady: během deseti let by mohlo dojít ke snížení počtu chronických onemocnění a k prevenci stovek předčasných úmrtí. Zároveň by český zdravotní systém ušetřil více než miliardu korun, které dnes vydáváme na řešení následků nadměrné konzumace slazených nápojů.

Jde samozřejmě o kvalifikované odhady, ovšem právě díky tomu, že je činí odborníci, jsou cenné. Ukazují rozdíl mezi pokračováním současného stavu a situací, kdy bychom dali jasně najevo, že nic není zadarmo – ani levné limonády. A to ani tehdy, když jsou v obchodě často levnější než voda.

Je daň z cukru nefér?

Zdanění slazených nápojů dává smysl ne jako trest ani jako morální hodnocení. Logika je velmi jednoduchá. Cena je, zvláště v Česku, jedním z nejdůležitějších faktorů při rozhodování. Když zdražíme slazené nápoje, trochu tím zpomalíme věci, které v současné době běží až příliš kontraproduktivně hladce. Navíc daň nerovná se zákaz. Neříkáte lidem: tohle pijte, tohle ne. Daň (spotřební) je způsob, jak dát lidem najevo, že slazené nápoje mají ještě další, skrytou cenu, která v supermarketu na cenovce není vidět, ale na rozpočtech ministerstva zdravotnictví už ano. Jinými slovy: Hromada levných limonád v dětství rovná se drahá zdravotní péče ve zralém věku. Daň je pak jen způsob, jak celkové počty aspoň trochu narovnat.

Spotřební daň na slazené nápoje není navíc žádnou převratnou novinkou. V Mexiku nebo v Británii už ji zavedli, což má za důsledek dva základní fakty: lidé po zavedení daně kupují méně slazených nápojů a výrobci začínají snižovat množství cukru v nápojích tak, aby se jim produkty dál vyplácely. Meta-analýzy pak podle Ministra zdraví zjistily, že dvacetiprocentní daň může mít za důsledek zhruba stejné čili dvacetiprocentní snížení spotřeby.

Slazené nápoje prostě nejsou normální, zdravé a sexy, ale nenormální, nezdravé a tak trochu cringe. Srovnání s cigaretami se nabízí samo o sobě.

Odpůrci daně samozřejmě tvrdí, že férové by bylo posuzovat slazené nápoje stejně jako jakékoliv ostatní. Ať si lidé sami vyberou! Jenže neutralita není neutralita, když hrajete na hřišti, které je tak trochu z kopce. Pokud mohou být slazené nápoje levné, tvrdě podporované marketingem a dostupné všude bez omezení, je to přístup, jehož důsledky dnes nejvíc dopadají na děti.

Samozřejmě, žádná daň nenahradí zodpovědnou výchovu, zodpovědnou informovanost třeba prostřednictvím správného označování rizik na etiketách. Musíme změnit hlavně veškeré přemýšlení a status quo, kdy slazené potraviny považujeme za standard. Bez toho bude jakékoliv zvyšování daně jen vysmívaná kosmetická úprava, navíc neúčinná. Děti si musí být vědomy toho, že slazené nápoje prostě nejsou normální, zdravé a sexy, ale nenormální, nezdravé a tak trochu cringe. Srovnání s cigaretami se nabízí samo o sobě. Když se poprvé uvažovalo o tom, že by se zakázalo v hospodách kouřit, zaznívaly stejné argumenty. A dnes už jsou ti, kteří kouří uvnitř, v podstatě správně odsuzovanou menšinou.

Méně sladkosti, více upřímnosti

Slazené nápoje nezmizí mávnutím kouzelného proutku. Není také dobré o nich mluvit přehnaně špatně, výše uvedený příklad s cigaretami je schválně silně nadsazený. Ovšem jen těžko se bude komukoliv obhajovat, že tekutý cukr je fajn zdravá věc a že dětem vůbec neškodí. Studie Ministra zdraví zdůrazňuje, že rozhodnutí, která nyní činíme, mají dalekosáhlé důsledky pro zdravotnické systémy, životní styl a hlavně pro mladé lidi ve fázi vývinu. A závěr je vlastně velmi jednoduchý: jak dlouho si ještě můžeme dovolit zavírat před problémem slazených nápojů oči?