Sedí vedle sebe na sedačce a něco si vesele špitají do ucha. Je na nich vidět pohoda, a že jsou v tu chvíli ponořeni do sebe. Ani si mě nevšimli. Zato já si všimla! Jdu do kuchyně a vidím, že není vyklizená myčka. Už jsem měla na jazyku domluvené „myčkáá“, když se ještě otočím zpět a zastavím pohledem na ty dva. Táta se svou dcerou v družném rozhovoru, dva prolnuté světy. Myčka v tu chvíli opravdu není důležitá, ta zkrátka neuteče.

Co by však mohlo utéct, je momentální chvíle blízkosti s tátou a pozvání do jeho mužského světa. Pro čerstvou patnáctku skvělá příležitost nasát trochu intimity.

Vzácné momenty otce s dcerou jsou zejména v dospívání zkrátka nenahraditelné.

Po chvíli si přisednu a slyším, jak spolu tvoří plán na čundr. Už si všimli i mě. „Mamíííí, to bude báječné, pojedeme s tátou o prázdninách pod stan. Všechno si uvaříme na tom malém vařiči a spíme každou noc jinde. Já se tak těším. Vezmeme si brusle, a to neuvěříš – rybářský prut.” S otevřenou pusou se mi chce říct, já taky ráda stanuji…, ale slova nevyjdou. Sebereflexí jsem se zastavila a přemýšlím. Zatlačím slzu dojetí. Jsem šťastná, že má moje dcera mužský svět na dosah a může se přes svého tátu ujistit, že je krásnou mladou slečnou. Vím, že potřebuje zažít obdiv mužskýma očima svého táty. Být si vědoma, že ho v některých věcech dokonce přerostla a v jiných se má ještě co učit. Vyzkoušela si svářet svářečkou i přivrtat poličku, vyhrávat a prohrávat.

Úloha otce je stejně důležitá 

Nyní nastává fáze uvést ji do světa, kde se hraje podle mužských pravidel. Aby ho jako žena chápala, uměla se v něm zorientovat. Vnímala, že zde není jenom agrese, ale i ochrana a rychlá řešení někdy souvisí s přežitím. Svého partnera/partnerku bude pravděpodobně potkávat na základě těchto zkušeností. Co ji asi na tom láká? Riskování, odvaha, výkon, dobrodružství? Jít tak trochu na hranu? To se mnou nezažívá. Moje nastávající role mi začíná být jasná. V roli mámy se upozadit a rozvíjet svoje aktivity tak, abych byla spokojená. To je model, který jí může být užitečný. 

Důvěra je v každém vztahu důležitá.

Jako máma jsem svojí holčičce to ženské, něžné, pečující předala. Mé starostlivosti a péče je nasycena. Moje hlavní úloha je na vrcholu. Dcera umí být samostatná, zodpovědná, uvařit si, vyžehlit. To, že to nedělá, neznamená, že to neumí. Dokáže být lenivá, šíleně zuřit a vzápětí se rozplývat nad miminečkem od sousedů. Věřím, že se přijímá i se svýma rovnátkama a pihou na tváři. Zkrátka o ní přemýšlím, že svůj život nějak zvládne. To je hodně ulehčující pocit. Podporuji a učím se mlčet, důvěřuji. Dcera vykročila vstříc dospělosti, tak ji nesmím tahat zpátky. Mnohokrát si natluče zadek, mnohokrát bude v emocích, to k tomu patří.

Naučte se svým dětem věřit 

Svůj sebeobraz ženy si potvrzuje velmi bezpečně. Nejprve přes tátu, kde si může dovolit být svá a nemusí nic hrát. Zároveň u něj často narazí na jeho důslednost a lví bojovnost, velké nároky vyvážené respektem. Nebude to mít jednoduché. Aha, opět se ozvala pečující máma. No tak už jí věř, zní mi v uších. Dala jsi své holčičce, co jsi uměla, o ostatní se musí postarat sama. Pupeční šňůra je nastřižena… 

Uvědomuji si, že toto období může být pro řadu rodin velmi citlivé. S náctiletými prožíváme spoustu životadárných konfliktů, které k období dospívání patří. Je fajn vědět, že některá vývojová období nelze přeskočit ani potlačit, ale rozvíjet a spoluprožít. Když víme, skýtá nám to příležitost se připravit.

Čtěte také: 

Děti potřebují uznání - i pro své zdraví

 Tři věci, které potřebuje dítě pro to, aby z něj nevyrostl sobec

Bráníte svému dítěti v genialitě? Odemkněte jeho skrytý potenciál 

 

foto: Shutterstock