Zapomněla jsem na kapesníky! Budou zase brečet. Kupuju jich po pěti velkých balících, v drogerii se diví, jestli nemám sennou rýmu. Nemám, jen moji klienti hodně pláčou. Tři dny vykládám ženám a dva věnuju mužům z nedaleké velké továrny. Sousedi vědí, že superby jsou služební vozy. Moji manažeři se u mě jenom chtějí vypovídat, své trápení nemohou nikomu jinému sdělit. Jen mně.

Související…

VELKÝ HOLKY: Proč se během home office nevyplatí napařovat
Věra Kudynová

Ženám vykládám, jejich otázky jsou pořád podobné. Miluje mě? Rozvede se s tou starou bábou a vezme si mě? Anebo: Opustí mě, která se mu obětovala, kvůli té mladé mrše, co nám rozvrací vztah? S ženami je to zkrátka pořád dokolečka, láska, láska, láska. Mívám čím dál větší strach z mladých žen, které jdou tak cíleně po své oběti, tedy muži, že pro ně není žádná cesta k cíli nemožná.

Nestává se, že by karty řekly, že se rozvod a následný sňatek neuskuteční.

Před lety sem chodila Andrea. „Chci, aby se rozvedl, jak to vypadá?“ zeptala se. A karty řekly, že se jí to podaří. Pomyslela jsem si: Děvenko, a nechtěla bys svobodného? Jenže děvčata, co ke mně chodí, mají svůj plán a chtějí do hotového. Nestává se, že by karty řekly, že se rozvod a následný sňatek neuskuteční. Jak to holky dělají, nevím. Jen jsou s tím někdy větší, jindy menší komplikace.

Jak malej Jarda

Manželky pak mají strach o děti, o zabezpečení, karty u nich většinou věští rozvod. Taky pláčou. „Uvidíte, že vám bude dobře, věřte mi, takových jako vy tady bylo, rozvedly se a nemají se špatně, jen si to musíte zařídit!“ Utěšuju je, ale to obvykle spustí slzavé potoky, že se krabička s kapesníky kymácí.

Ale jak to mám uplatit? S Andreou začínám úplně znova. Je mi pětapadesát a musím si brát hypotéku!

Jaroslav sem začal chodit, co se oženil s Andreou. „Chce dítě, dům, luxusní dovolenou a auto pro sebe,“ skuhral. Nemohla jsem mu na rovinu říct, že manželka poté, co zdolala bod svatba, bude plnit další mety, které vyjmenoval. „A to se divíte?“ Opatrně jsem nastínila fakta. „Říkala, že mě miluje a nemůže beze mě být!“

Tlačit na bruslích

Jedno nevyvrací druhé, vysvětluju mu. „Ale jak to mám uplatit? Manželce jsem nechal dům, všichni kolegové nechali manželce dům, všechno, co jsme pětadvacet let budovali! Dětem platím soukromou školu, sporty, školní výlety. S Andreou začínám úplně znova. Je mi pětapadesát a musím si brát hypotéku! Bývalá manželka je vysmátá, jezdí s kamarádkami na výlety, na dovolené a kvete. Vypadá o moc líp než dřív. Ona je šťastná!“  Rozčiluje se. Jo, byla u mě, potvrdila, že jsem měla pravdu a brečela zbytečně. Chce to jen čas.

„Víte, co budu muset dělat? Jezdit na bruslích, když budu v parku s kočárkem! Andrea říkala, že nejsem žádnej dědek a že by se styděla, kdybych chodil a jen tlačil! Kolega si přitom na bruslích zlomil nohu. Jedna něco vymyslí a ostatní to musejí mít taky... Na konto mi přiletí sto padesát tisíc čistého, ale mně to na výdaje nestačí. Já už musel přestal chodit na golf, jak spořím...“

Levný šperky

No, a pak přijde tohle: „Paní kartářko, zamiloval se do mě vysoký manažer naší společnosti. Říká, že jsem úžasná, že mě miluje, je mu se mnou dobře. Jeho první manželka byla vychytralá potvora, co mu sebrala barák, druhá ho trápí, protože musí jezdit s kočárkem na bruslích. To já bych od něj opravdu nechtěla. Má kolem sebe samé dominantní ženy, já jsem prý krásně tvárná. Submisivní. Vezme si mě?“

Jituška je obyčejná, dělá u nás v kantýně. Nábožně na mě kouká a vůbec nic ode mě nechce.

Nad čím si zase Jaroslav zabulí? „Mám konečně báječnou ženu. Je skromná. Dal jsem jí náramek z korálků a ona byla štěstím bez sebe. Andrea dostala zlatý a frfňala, tak jsme ho museli měnit. Za dražší! Chtěl jsem vždycky super ženy, aby vedle mě vypadaly reprezentativně. Jituška je obyčejná, dělá u nás v kantýně. Nábožně na mě kouká a vůbec nic ode mě nechce. Proč jsem ji nepoznal dřív?“ Tak mu to tedy pěkně vyložím. Ne, tuhle Popelku si  nevezme.

foto: Shutterstock