Rozhodnutí začít s někým žít se většinou pojí s nadšeným očekáváním. Začátek nové kapitoly života je naplněn láskou a ochotou se pro druhého rozkrájet. Jenže pak přijdou obyčejné dny a vy zjistíte, jak váš partner vypadá po dvoudenním tahu, že v noci chrápe a že nakupuje ve slevách, i když vydělává víc než dvojnásobek průměrného platu.

Musíte ale znát svoje hesla k telefonu? Chcete vědět, kolik přesně vydělává a za co utrácí? Potřebujete vědět jeden o druhém, kdy jste naposledy masturbovali?

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že by partneři měli sdílet úplně všechno. Protože když se máme rádi, tak před sebou nebudeme mít žádná tajemství. A ostatně, kdo nic neskrývá, nemá důvod zamykat telefon nebo zaheslovávat si laptop. Jestli vás partner opravdu miluje, tak vás vezme mezi kamarády, co s nimi chodí pařit už od devadesátek. A když už před sebou chodíme nazí, proč bychom měli zavírat dveře koupelny?

Psychologové a vztahoví terapeuti upozorňují, že hranice mají ve vztahu důležitou funkci. Určují, co jednotliví partneři potřebují, aby se cítili bezpečně a komfortně, a mohou podporovat důvěru i soudržnost vztahu. Navíc každá dvojice to má jinak, záleží na tom, jestli se umíte dohodnout tak, aby pravidla vyhovovala oběma. A některé věci sice nemusí být úplně tabu, ale jsou prostě citlivější a měli byste tolerovat, pokud váš partner bude chtít trochu soukromí.

Heslo k telefonu není důkaz lásky

Je to jedna z nejzákeřnějších věcí, které můžete druhému člověku udělat: potají mu projít telefon. Je to jedna z nejintimnějších věcí, které máme, protože obsahuje všechno: osobní fotky, bankovnictví, pracovní maily, whatsappové zprávy od kamarádů, kteří je chtěli poslat jen vám. Nejsou určeny k tomu, aby je četl někdo jiný. A partneři nejsou výjimkou.

Soukromí znamená: tohle je můj čas, moje samota, můj život, moje sexualita. Tajemství je úmyslné zatajení informace, která ovlivňuje vztah už třeba z hlediska očekávání. Typickými příklady může být nevěra, velká půjčka nebo investice ze společného účtu.

Některé páry svoje hesla znají, čistě z praktických důvodů a je jim to jedno. Je to bezpečnostní pojistka, kdyby se něco stalo, a stejně jako s pojištěním jsme rádi, když ji nikdy nebudeme muset využít. Když oba řeknete „tady máš můj kód, kdybys ho někdy potřeboval“, je to něco jiného než ultimativní „jestli přede mnou nic neskrýváš, dej mi heslo“.

Přátele máte společné, ale taky ty vlastní

Po nějaké době strávené dohromady vás už okolí začne přirozeně brát jako pár, posílat vám automaticky pozvánky pro oba. Noví známí, které potkáte, už vás mají jako nerozlučnou dvojici spojenou od začátku. Jenže pořád mají pánové kamarády, se kterými jdou na fotbal, a dámy kamarádky na kafe, dvojku prosecca a holčičí mejdan. Určitá míra odděleného společenského života může být naprosto v pořádku. Problém by představoval spíš opačný extrém, třeba zapírání přátel nebo lhaní o tom, kam jdu a s kým. Tam se láme chleba.

Masturbaci partnerovi hlásit nemusíte

Sex je přirozená součást života i vztahu. Mluvit o představách, touhách, hranicích nebo problémech může společný sexuální život výrazně zlepšit. Což ale neznamená, že musíte partnerovi či partnerce hlásit jakoukoliv aktivitu. Pokud pomineme první hormonální ejakulující období, sexuální potřeby jsou v párovém životě často rozdílné. A pokud jeden z partnerů z libovolného důvodu nechce, a druhý má potřebu, je masturbace logickým řešením. Jen to nemusíte pokaždé oznamovat ve stylu: „Ty nemáš hlad? Já jo, jdu si dát kafe a piškoty.“ Může se lišit také vztah k sexualitě jako takové. Pro někoho je pornografie nepřípustný hřích, pro někoho vysoce soukromá aktivita a jsou také páry, které sledují filmy pro dospělé společně. Všechno je v pořádku, pokud jste schopni si stanovit hranice a respektovat je.

Klidně zavírejte dveře do koupelny

Existují páry, které spolu vedou dlouhé rozhovory, když jeden sedí na záchodě a druhý umývá nádobí. Existují také páry, které skutečnost popsaná v předchozí větě pohorší už jen tím, že ji někdo vysloví. Obojí je naprosto v pořádku. Každý jsme byl vychováván jinak, někdo byl jedináček, někdo měl hodně sourozenců, někdo bydlel ve městě v malém bytě, jiný na vesnici v obří vile. Pro někoho je deset minut soukromí nade všechny květiny od partnera. Dveře můžou klidně zůstat zavřené, ten slušný postup známe přece všichni: zaťukáme a zeptáme se, jestli můžeme dovnitř.

A některé věci nesdílejte vůbec

No a pak jsou věci, které nesdílíte nejen s partnerem, ale s nikým. Tady už se ale nejedná o vztah, ale o zdraví a hygienické důvody. Třeba zubní kartáčky. Nebo holítka. Nebo klasická sluchátka k mobilu. To všechno přichází do styku s vaší kůží či tělesnými tekutinami a velmi jednoduše můžete šířit infekci. A seznam osobních pomůcek je pochopitelně daleko větší. Zubní nitě, pinzety, tuhé deodoranty, pemza na chodidla, kontaktní čočky, náušnice... Většinou na to stačí zdravý rozum, netřeba stanovovat přesné hranice, zvláště v okamžiku, kdy tělní tekutiny sdílíte často i jinak.

Soukromí nerovná se tajemství

V téhle definici je obsaženo všechno. Soukromí znamená: tohle je můj čas, moje samota, můj život, moje sexualita. Tajemství je úmyslné zatajení informace, která ovlivňuje vztah už třeba z hlediska očekávání. Typickými příklady může být nevěra, velká půjčka nebo investice ze společného účtu. Hranice mezi soukromím a tajemstvím je přitom velmi flexibilní, opět platí, že na čem se dva dospělí lidé dobrovolně dohodnou, do toho nemá kdo co mluvit.

A v případě, že se vám něco nebude líbit, nebojte se mluvit. Neřešené problémy by se vám mohly vrátit. A ono to hlavně není nijak složité. U některých věcí existuje prostor k vyjednávání, třeba: „Jestli tě nějak zneklidňuje, že mám zamknutý telefon, tak se o tom pojďme pobavit,“ případně „Hele, miláčku, já chci jít dnes s klukama na pivo a zítra půjdeme spolu na procházku a do divadla, ok?“

No a u praktických případů je to velmi jednoduché: „Prosím tě, kup si vlastní kartáček.“ Tam žádný prostor k vyjednávání neexistuje.