Na první pohled pan božský. Sympatický, vtipný, přijde čistě oblečený, je inteligentní a empatický a nešťourá se v nose, když si myslí, že se nikdo nedívá. Dva týdny jsme v naprostém transu, a pak to přijde. Odpovědi na zprávy chodí až po pěti hodinách, nebo naopak po pěti sekundách. Mluví o bývalé a stěžuje si na práci a na peníze. Nemá Instagram. Dává na Instagram 10 příspěvků denně a čtvrtina použitých znaků jsou smajlíky. Říká, že „má psy raději než lidi“, nebo naopak „kočky bych doma nesnesl, nesnáším chlupy“, a vám se při vzpomínce na vaši Mindu a Bublinu začne zvedat tlak. Ručičky výstražných budíků se láskyplně ovinou kolem zarážecích kolíků a potenciální partner se během pár minut mění v člověka, kterého raději už nikdy neuvidíme.

Odmítat je stále jednodušší

Psychologové Tila Pronk a Jaap Denissen tento mechanismus zkoumali ve třech studiích online seznamování. Účastníci postupně hodnotili fotografie potenciálních partnerů a rozhodovali se, zda o ně mají zájem. Pokud jste měli někdy nainstalovaný Tinder (měli, my to víme), víte, jak to chodí: čím déle se probíráte nabízeným materiálem, tím rychleji automaticky odmítáte.

V jedné ze studií, kde účastníci posuzovali skutečně dostupné protějšky a mohli získat reálnou shodu, klesla pravděpodobnost přijetí potenciálního partnera v průběhu série přibližně o 29 procent. Autoři tento jev označili jako „rejection mind-set“ – nastavení mysli na odmítání. Každé předchozí odmítnutí zvyšovalo pravděpodobnost, že člověk odmítne i dalšího kandidáta. Při prvním profilu zvažujeme, jestli se nám daná osoba líbí, při padesátém už při prvním zádrhelu automaticky odmítáme.

Studie navíc ukázala, že lidé, kteří odmítali více, nebyli se svou užší skupinou přijatých kandidátů spokojenější. Větší vybíravost tedy automaticky nevedla k lepšímu výběru.

Pokud na vás někdy někdo třeba jen v legraci zvedne ruku, pak je to red flag jako vyšitý. Ale to, jestli někdo pije kávu s cukrem nebo bez cukru, případně jestli poslouchá podcasty Joe Rogana nebo Apoleny Rychlíkové, to opravdu red flag není.

Profil za pár sekund

Aplikace změnily desítky a stovky let neměnný proces seznamování k nepoznání. Dříve jsme někoho potkali v práci, ve škole, na mejdanu, v hospodě, museli jsme si o něm něco zjistit, ptali jsme se známých, prohodili pár slov. To všechno chce čas a úsilí.

Dnes stačí pár sekund a u většiny lidí víme, co dělají, jaké mají vzdělání, kolik mají dětí, výšku, váhu, politické postoje, oblíbený sport, oblíbené jídlo, koníčky... prostě všechno. A hlavně víme, že v potenciální frontě čekají další desítky nebo stovky kandidátů a kandidátek. A tak si říkáme: tenhle vypadá, že moc mlaská, tenhle má v přátelích tu husu z vedlejší kanceláře, tenhle píše úplně hloupé posty, tenhle ani neumí psát správně čárky... takže další.

Pocit, že se seznamování zkomplikovalo, není jen nepodložený pocit. V průzkumu Pew Research Center mezi 4 860 dospělými Američany uvedlo 47 procent lidí, že randění je těžší než před deseti lety. Jen 19 procent ho považovalo za jednodušší. Mezi těmi, kdo měli problém někoho najít, označilo 43 procent za významný důvod fakt, že většina lidí prostě nesplňuje očekávání.

Vyšší nároky samy o sobě problém nejsou. Menší tolerance k násilí, manipulaci nebo ponižování je jednoznačně dobře. Vedle toho ale vznikla šedá zóna, kde už se hůř rozlišuje skutečný varovný signál od vlastnosti, která nám prostě vadí. Pojem red flag měl původně velmi užitečný smysl. Některé projevy ve vztahu opravdu stojí za pozornost: manipulace, ponižování, kontrola, lhaní, agrese nebo nerespektování hranic. Jenže dnes jsme si navykli názvem „red flag“ označovat všechno, co se nám nelíbí. A zapomínáme na to, že žádní dva lidé nejsou naprosto stejní a že v každém dlouhodobém vztahu je potřeba kompromis.

Každá protivná vlastnost nemusí být hned red flag

Vraťme se ještě jednou ke chvíli, kdy se z pana božského nebo dámy vašeho srdce stali obyčejní lidé, na kterých vám začalo něco vadit. Může to být způsob, jakým skládají nádobí do myčky. Může to být žvýkačka, kterou nechávají na talířku od snídaně. Může to být způsob, jakým skládají ponožky. Nezavírají kuchyňské skříňky. Akademická čtvrthodinka pozdě je pro ně naprostý standard a minimum. Nemá rád vašeho nejlepšího kamaráda nebo kamarádku.

Když vám někdo potřetí za sebou na rande řekne, abyste za něj zaplatili kafe, protože si zapomněl doma peněženku, tak už je hodně velká šance, že něco opravdu není v pořádku.

Záměrně uvádíme věci, které se dají velmi jednoduše vykomunikovat. Některé z nich mohou časem přerůst v zásadní problém, na jiné si ale prostě zvyknete a dalších čtyřicet let s nimi budete žít, protože prostě máte toho druhého rádi a stojí vám to za to přimhouřit oči. Jenže prostě „red flag“ je módní slovo, jehož nadužíváním prostě snižujeme jeho hodnotu v situacích, kdy je situace opravdu vážná. Když vám píše někdo dvakrát denně, je to věc vkusu, není to red flag. Když vám někdo potřetí za sebou na rande řekne, abyste za něj zaplatili kafe, protože si zapomněl doma peněženku, tak už je hodně velká šance, že něco opravdu není v pořádku. A pokud na vás někdy někdo třeba jen v legraci zvedne ruku, pak je to red flag jako vyšitý.

Ale to, jestli někdo pije kávu s cukrem nebo bez cukru, případně jestli poslouchá podcasty Joe Rogana nebo Apoleny Rychlíkové, to opravdu red flag není.

10/10 neexistuje

Během jednoho večera dokážeme na online seznamce vyřadit desítky až stovky potenciálních partnerů či partnerek. Třeba proto, že jsme si někde přečetli, že „má rád domácí zvířata“ je red flag a určitě to bude vesnický balík. Jenže podobným přístupem se drasticky zvyšuje šance, že naším přísným sítem proklouzne člověk, se kterým nám může být fakt dobře. Což je škoda, zvláště když si uvědomíme, že podobně jako do životopisu dáváme do online seznamky jen to, co si myslíme, že se bude potenciálnímu budoucímu zaměstnavateli/partnerovi líbit a hodit. Nezapomínejme na to, že čtyři z pěti uživatelů seznamek o sobě prostě a jednoduše lžou. Je to lidské, všichni chceme uspět. Ale už to samo o sobě je velký red flag. Tak hodně štěstí při přebírání těch zbývajících 20 procent.