Představa, že ženy jsou „slabší pohlaví“, dostává v posledních letech docela na frak. Mužům rozhodně nikdo nechce upírat fyzickou sílu. Stěhování gaučů i otevírání sklenic s marmeládou jednoznačně zůstává jejich doménou.

Když jde ale do tuhého, ženy mají větší šanci přežít než muži. Stačí se podívat na historii lidstva, na války, hladomory a nemoci. Ženy dokázaly udržet rodiny, vychovat děti a pokračovat dál v podmínkách, které by nejednoho muže zlomily.

Ženy se vyvíjely v podmínkách extrémní zátěže

Vědci zkoumali sedm historických případů, kdy byly celé populace vystavené extrémnímu stresu. Třeba irský hladomor v 19. století, epidemie spalniček na Islandu nebo návrat osvobozených otroků do Afriky, kde je čekalo prostředí plné nových nemocí. Výsledek? „V podstatě v každém věku se zdá, že ženy přežívají lépe než muži,“ říká Steven Austad, mezinárodní expert na stárnutí, který popisuje ženy jako „robustnější“.

Odborníci mluví o tom, že ženská výhoda v přežívání má hluboké biologické kořeny.

Ženský organismus je na bolest citlivější, dokáže ji ale snášet delší dobu.

Ženská těla se evolučně formovala v podmínkách extrémní zátěže. Studie lovců a sběračů naznačují, že ženy v minulosti pracovaly stejně fyzicky jako muži, lovily, a navíc rodily děti. A právě devět měsíců těhotenství, rizikový porod, dlouhé kojení a následná péče o bezmocné dítě znamenaly, že přežití ženy a jejího potomka záviselo na schopnosti vydržet dlouhodobé fyzické i emoční nepohodlí. Evoluční psycholožka Anne Campbellová z University of Durham to shrnuje takto: „Zatímco muži soutěžili o přístup k ženám přímou agresí a riskantním chováním, ženy musely přežít a ochránit své potomky. Jejich strategie přežití proto spočívala v dlouhodobé odolnosti, emoční vytrvalosti a udržování sociálních vazeb i za velmi nepříznivých podmínek.“

Ženy cítí bolest intenzivněji, ale vydrží ji

Rozdíly mezi muži a ženami se promítají i do dnešní doby. Ženy mají v průměru vyšší toleranci k chronické bolesti, dlouhodobému stresu a vyčerpání. Jejich tělo i psychika jsou lépe přizpůsobené tomu, aby „vydržely“. Mají silnější parasympatický nervový systém, který pomáhá regeneraci, a hormon estrogen působí do určité míry ochranně na mozek a cévy.

A jak je to s bolestí? Je to skutečně tak, že muži omdlévají při odběrech krve, zatímco ženy musí vydržet enormní, často desítky hodin trvající bolest na porodním sále? 

Při pokusu v laboratorních podmínkách ženy reagovaly na bolest dřív. Teplo, tlak nebo chlad vyhodnotily jako bolestivý podnět rychleji než muži a často ho popisovaly jako intenzivnější. Na první pohled by to mohlo vypadat jako nevýhoda. Citlivější nervový systém ale není chyba. Je to včasný varovný mechanismus. Tělo, které reaguje rychleji, má větší šanci zabránit poškození. A přestože je ženský organismus citlivější na bolest, dokáže ji snášet delší dobu. Podle evolučních psychologů se ženské tělo muselo během tisíců let naučit něco, co si mnoho mužů nedokáže představit: fungovat jako obvykle s bolestí, která se pravidelně vrací. Menstruace, porod, kojení, hormonální výkyvy, evoluce zkrátka neměla moc prostoru pro variantu „na týden vypnout“.

Muži bývají odolnější v akutních krizových situacích, podle psychologů mají také vyšší emoční stabilitu: méně často propadají úzkostem a nekonečnému přemílání problémů.

 „Lidé si myslí, že ženy mají vyšší práh a toleranci bolesti, a to z toho důvodu, že se ženy vyvíjely tak, aby dokázaly zvládnout porodní bolest, nebo že se v životě setkaly s tolika přirozenými bolestmi, že zvládnou cokoli,“ uvádí Jennifer Grahamová, profesorka biobehaviorálního zdraví. Cítit bolest a zvládnout ji jsou dvě rozdílné věci. Dlouho se totiž tradovalo klišé, že ženy mají práh bolesti vyšší. Jenže moderní neurověda říká něco mnohem zajímavějšího. Nejde ani tak o to, kolik bolesti člověk cítí, ale jak ji mozek zpracovává.

Neúspěch není pro ženy konec světa

Ženy také často lépe snášejí dlouhodobý psychický tlak. Jenže právě tahle schopnost „fungovat za každou cenu“ může mít svou stinnou stránku. Vědci dnes stále častěji upozorňují, že chronický stres a dlouhodobé přepínání souvisejí s vyšším rizikem autoimunitních onemocnění, která postihují výrazně častěji ženy než muže.

Moderní výzkum tyto vzorce potvrzuje. Ženy sice častěji hlásí symptomy chronického stresu a úzkosti, ale v reálném životě často vykazují vyšší funkčnost při dlouhodobé zátěži. Muži mohou být odolnější v krátkých, intenzivních krizích, ženy v maratonu každodenního života.

Další klíčový rozdíl spočívá v tom, jak obě pohlaví prožívají selhání. Muži bývají v průměru více orientovaní na výkon a výsledek. Neúspěch často zasáhne přímo jejich jádro ve smyslu –  „Nejsem dost dobrý.“ Ženy častěji pracují s širší definicí sebe sama v roli matky, partnerky nebo profesionálky v práci.  Neúspěchy tolik neprožívají a nerozbijí celou jejich identitu. To jim dává větší šanci se zvednout a pokračovat. Když jsou pod tlakem muži, častěji se stáhnou nebo reagují útokem. Ženy podle psycholožky Shelley Taylorové reagují jinak, pečují o druhé a hledají blízkost lidí kolem sebe. Ve slavné studii z roku 2000 popsala ženskou stresovou reakci jako „tend and befriend“.

Taylorová a její kolegové napsali: „Ženské reakce na stres jsou více charakterizovány pečováním a vytvářením sociálních vazeb.“ Právě to může vysvětlovat, proč ženy často vydrží dlouhodobý tlak déle a nehroutí se. Chodí do práce, starají se o rodinu, drží pohromadě emoce ostatních a vlastní vyčerpání odsouvají stranou.

To všechno neznamená, že by muži byli horší, jen mají jiné evoluční přednosti. Bývají odolnější v akutních krizových situacích, kde je potřeba rychlá akce, chladná hlava a schopnost potlačit emoce ve prospěch výkonu. Podle psychologů mají také vyšší emoční stabilitu v tom smyslu, že méně často propadají úzkostem a nekonečnému přemílání problémů.