TikToker @Industrias_Farmer vypráví přítelkyni zvláštní historku. Seděl v kanceláři, pracoval na počítači a přišla klientka. Chvíli si povídali. Když vstal, aby jí podal složky, všiml si, že mu upřeně kouká do rozkroku. „Tak takhle to mají ženy. Koukej se mi do očí, ne dolů,“ směje se ve videu. Přítelkyně mu vysvětlila, že se jedná o nový tiktokový trend – „catching print“ a znamená to, že ženy podle boule na poklopci hádají velikost mužova penisu. Kategorie A znamená mikropenis, B je normál a G (gigant) je masívní chobot.
Jak to celé začalo
Trend „catching print“ se zrodil z jednoho tiktokového výroku. Tiktokerka Piper Bailey zveřejnila video, ve kterém prohlásila, že kdyby byla velikost mužského přirození vidět stejně snadno jako ženská prsa, spousta mužů by zřejmě zmlkla. Na její video o půl roku později navázal kouč randění a podcaster Anwar White. V březnu 2026 milé Piper Bailey a svým sledujícím vysvětlil, že Bailey se podle něj mýlí. Velikost prý odhadnout lze, jen člověk musí vědět, kam se dívat. Sám tomu začal říkat „catching print“, tedy něco jako „chytání obrysu“. White tvrdil, že podle toho, jak látka kalhot sedí v oblasti pánve, lze odhadnout, kam až obrys sahá. Vymyslel si k tomu i vlastní škálu: menší „A boule“, průměrná „B boule“ a výraznější „G boule“.
Videa doprovázel ukázkami fotek mužů a vysvětloval, čeho si všímat. Celé to zafungovalo hlavně díky kombinaci absurdního tématu a Whiteova sebejistého, téměř instruktážního stylu. Mluvil, jako by předával zásadní životní dovednost, přestože šlo v podstatě o internetovou hru na odhadování velikosti penisu z kalhot. Do dnešního dne nasbíralo video přes 10 milionů zhlédnutí, téměř dva miliony lajků a desítky tisíc komentářů. A z „catching print“ se stal další důkaz, že internet dokáže proměnit i velmi pochybnou pozorovací schopnost v trend, teorii a společenskou zábavu zároveň.
Role se obracejí
Na první pohled to může působit jako uspokojující zadostiučinění – ženy převzaly otěže a rozhodují o tom, jak se mluví o těle, o touze a o přitažlivosti. Trend na někoho působí jako spravedlivý moment, kdy se role obracejí. Ano, prakticky u každé veřejně známé ženské osoby se řeší, jestli je tlustá, zpevněná, zda stárne dostatečně z grácií. Mužské tělo nyní se dostává pod stejný typ zkoumání, hodnocení a někdy i posměchu a velké části žen to připadá jako super nápad.
Máme za sebou desítky let, kdy veřejný prostor fungoval jako cynický katalog ženských těl. Stačí si vzpomenout na devadesátky. Bulvár tehdy s vážnou tváří řešil každý kilogram, který přibrala Britney Spears. Tlak na dokonalost byl výsměšný, krutý a neúprosný. To, co teď na první pohled působí jako narovnání nerovnováhy, může být akorát zbytečná a zraňující šikana. Proč bychom měli dávat někomu „sežrat“, že má mikropenis? Mikropenis není charakterová vada. Není to morální selhání ani důvod k veřejnému ponížení. Bodyshaming není OK, protože tentokrát míří na druhou stranu, odskáče to totiž někdo naprosto nevinný, kdo se vždycky k ženám choval slušně.
V době, kdy se čím dál víc mluví o body pozitivitě, zůstává její aplikace ne úplně rovnoměrná. Máme tu sice trend „dad bod“ – akceptace až obdiv normálního mužského těla s bříškem, ale o velikosti přirození se nikdo podobným stylem nebaví. Kdysi to zkoušel Matěj Hollan, sdílel svou osobní zpověď o životě s menším penisem. Reakce ukázaly, že mnoho dospělých je na emoční úrovni dětí ze 6. třídy a jejich neutuchající potřeba měřit lidskou hodnotu podle těla.
Ano, možná je v trendu catching print kus oprávněného vzteku. Historie misogynie se nedá jen tak vymazat. Ale otázka zůstává, jestli k nápravě pomůže takhle nízký styl humoru.