Kinbaku, často označované také jako shibari, je japonská technika svazování lidského těla. Může být erotická, meditativní, intimní nebo primárně emocionální, a někdy všechno zároveň. Což mimochodem odpovídá standardu současnosti. Dnes už nestačí prostě mít sex(appeal). Ideálně by měl být zároveň estetický, terapeutický, spirituální a dobře nasvícený pro Instagram.
Slovo „shibari“ znamená prostě „vázat“. „Kinbaku“ se překládá spíš jako „pevné svázání“. Mimo Japonsko se tyto pojmy často házejí do jednoho pytle, i když část komunity mezi nimi rozlišuje. Historické kořeny sahají k hojōjutsu, tedy metodě svazování vězňů používané japonskými samuraji. Jenže internet miluje romantické příběhy, takže se kolem kinbaku postupně vytvořila aura „starobylého posvátného umění“. Ideálně s polonahým tělem, zalitým jantarovou září, a citátem o energii důvěry. Realita je trochu míň zenová, zato o dost zajímavější.
Provaz, který přestal trestat
Moderní erotické kinbaku totiž vznikalo hlavně na poválečné japonské undergroundové scéně, ne jako duchovní tradice. Lidé ve skutečnosti rádi proměňují nástroje kontroly v nástroje intimity. Evropa erotizovala korzety, biče a pouta. Japonsko si vybralo provaz.
Jednou z klíčových postav moderního kinbaku byl umělec Itō Seiu, který na začátku dvacátého století proměnil svazování z čistě praktické disciplíny v estetické a hlavně erotické představení. Později vznikl celý vizuální jazyk provazového bondage. Jenže historie sama nevysvětluje, proč dnes kinbaku fascinuje tolik lidí.
Ale psychologie možná ano.
Medicína na přehlcenou hlavu
Zvenčí může kinbaku působit jako hra dominance a podřízení. Jenže skalní fanoušci často popisují něco opačného: taktovku drží paradoxně člověk v provazech. Ten, kdo váže, musí neustále sledovat jeho dech, napětí svalů, psychický stav i sebemenší známky nepohodlí. Ve zdravé podobě není kinbaku o síle. Je o pozornosti.
A pozornost je dnes možná vzácnější než sex.
Lidé tráví dny zíráním do displejů a monitorů, mentálně přepínají mezi Excelem, notifikacemi a předstíráním produktivity. Kinbaku tenhle stav utne velmi efektivně.
Změní se dech. Kůže reaguje. Svaly se napnou. Velmi rychle totiž zjistíte, že multitasking končí ve chvíli, kdy vám někdo svazuje zápěstí.
Vypnout. Aspoň na chvíli
Někteří praktikanti mluví o „nucené všímavosti“. Jiní podobné spirituální slovníky nesnášejí, protože z kinbaku dělají wellness workshop pro lidi, kteří si koupili vonnou svíčku a objevili slovo autenticita.
Psychologové tomu říkají liminální stav. Normální člověk by spíš řekl, že na chvíli vypnete vlastní hlavu. Ne napořád, ale dost dlouho na to, abyste cítili úlevu. Možná právě proto dnes na workshopy kinbaku nechodí jen lidé z BDSM scény, ale i designéři, terapeuti nebo ženy, které celý den organizují cizí kalendáře a poprvé po týdnu chtějí, aby rozhodoval někdo jiný.
Existuje totiž jedna nepříjemná pravda, kterou kultura posedlá svobodou slyší nerada: spousta lidí ve skutečnosti netouží po nekonečných možnostech. Touží po hranicích. Po chvíli, kdy nemusí rozhodovat, optimalizovat a řídit vlastní život jako startupový projekt.
Reklama
Fantazie absolutní autonomie zní skvěle. Dokud ji nemusíte provozovat každý den. Kinbaku nahrazuje chaos možností dohodnutými pravidly. A právě v tom je jeho paradox: dobrovolně zvolené omezení může někdy působit bezpečněji než samotný moderní život.
Estetika končí tam, kde začíná biologie
To samozřejmě neznamená, že jde o neškodnou disciplínu. Vázání provazy nese reálná fyzická rizika. Poškození nervů, problémy s krevním oběhem, pády při závěsech nebo psychické přetížení nejsou instagramová metafora. Provazy mají jednu nepříjemnou vlastnost: biologie v nich vyhrává každou hádku a tělo si všechno pamatuje.
A možná právě proto je kinbaku často překvapivě emocionální. Mnoho lidí během scén pláče, dostává se do zvláštně klidných stavů nebo po skončení popisuje pocit silného uvolnění.
Instagram mezitím proměnil kinbaku v estetickou podívanou. Krásné uzly. Nahá těla. Dramatické stíny. Erotická melancholie pro generaci, která potřebuje i vlastní intimitu kurátorovat jako galerii. Estetika se rozšířila rychleji než bezpečnost nebo psychologie, která za ní stojí.
A to je vlastně dokonale současné. Instagram totiž vždycky objeví estetiku dřív než biologii.