Zahrne vás láskou, plánuje společnou budoucnost a chce vás mít jen pro sebe. Zní to jako sen? Ve skutečnosti může jít o promyšlenou manipulaci. Jak poznat varovné signály dřív, než se z „velké lásky“ stane kontrola, tlak a izolace?

Jsem taky mileniál. Jak se podle vás změnila kultura randění za posledních dvacet let?

Dneska se randí mnohem rychleji a intenzivněji, hlavně v prvních týdnech. Lidé mají pocit, že musí vztah hned někam posouvat. Zlepšilo se ale něco důležitého: Mluví se víc o osobních hranicích a o tom, že násilí většinou nepřichází od cizího člověka někde v parku, ale od někoho, koho známe. V Česku například 54 procent žen zažilo nějakou formu sexualizovaného násilí nebo obtěžování a 11 procent uvádí zkušenost se znásilněním (pozn. red. oficiální výzkum z roku 2021). A velmi často to přichází právě od partnerů, bývalých partnerů nebo lidí z blízkého okolí. Ta čísla jsou děsivá, ale mohou nám paradoxně pomoct. Muži s těmito sklony totiž většinou dávají varovné signály dávno předtím, než dojde k první facce.

Jak poznat rozdíl mezi romantikou a lovebombingem?

Lovebombing je forma psychické a emoční manipulace. Na začátku vypadá jako velká láska, ale ve skutečnosti jde o budování kontroly a závislosti. Potkáte člověka, který vám velmi rychle vyznává city, plánuje společnou budoucnost a ideálně vás chce mít jen pro sebe. Naopak romantika je postupné sbližování. Je to intimita, společný čas a drobná gesta. Rozdíl mezi lovebombingem  poznáte ve chvíli, kdy se snažíte zpomalit, nebo řeknete ne.
V normálním vztahu to ten druhý respektuje, v opačném případě na vás ten druhý začne tlačit nebo jinak nepřiměřeně reagovat. Najednou přijdou výčitky, dusno nebo pocit, že partnerovi ubližujete.

Co je lovebombing?

Termín lovebombing se začal používat v 70. letech ve Spojených státech. Původně popisoval náborovou strategii některých náboženských skupin a sekt, které nové členy zahrnovaly přehnanou pozorností a přijetím. Později pojem převzala psychologie vztahů a dnes se používá pro popis dynamiky v partnerských vztazích. Lovebombing je strategie, při níž jeden člověk zahrnuje druhého extrémní pozorností, okázalými projevy lásky a simulováním pocitu blízkosti třeba tím, že předstírá, že sdílí vaše názory a zážitky. Cílem je vytvoření rychlé emocionální závislosti a kontroly. Proces lovebombingu má několik fází. Na začátku jsou hlavn superlativy: „Tak úžasnou ženu, jako jsi ty, jsem potkal poprvé.”. Postupně se snaží partnerku co nejrychleji „pojistit” - sestěhováním se, nabídkou k sňatku,...

Proč tolik lidí na lovebombing reaguje nadšením?

Pro lidi, kteří mají za sebou chladné nebo komplikované vztahy, může působit jako splněný sen. Najednou potkáte někoho, kdo přesně ví, co chce. Jenže to není láska, ale je to taktika. Rizikové prostředí jsou v tomhle směru i seznamovací aplikace. Je tam tlak na rychlost a člověk snadno zamění intenzitu za bezpečí.

Co se stane, když období lovebombingu skončí?

Ve skutečnosti nekončí, jen se proměňuje. Manipulátor začne používat metodu cukru a biče. Vyznání lásky střídají výčitky a jeho pocity ublíženosti a vy se snažíte být vstřícná – abyste nebyla „zlá a bezcitná“, snažíte se mu vyhovět. Odepisujete mu na jeho dlouhé zprávy i v době, kdy jste s rodinou nebo s kamarádkou na kávě. Vychovávali vás tak, abyste byla milá, vstřícná, nedělala problémy a chovala se slušně? Výborně. Jenomže přesně tahle část osobnosti vás donutí být empatická i v případě, kdy to už není na místě a kdy to výrazně přesahuje vaše hranice. Začnete vysvětlovat, obhajovat se, omlouvat se. Snažíte se mu vyhovět, protože ve vás vyvolá pocit, že mu ubližujete.

Existují typické věty, které by měly být varovným signálem?

Ano, některé se opakují velmi často. Třeba: „Ty jsi jiná než všechny ostatní.“ „Jsi jenom moje.“ „Nemůžu bez tebe být.“ „Tvoje kamarádky mi tě závidí.“ „Když nic neskrýváš, ukaž mobil.“ Samotná věta ale na diagnózu lovebombingu nestačí. Rozhoduje, co následuje. Jestli přijde tlak, výčitky, izolace, kontrola. Lovebombing bývá popsaný jako manipulace, která vypadá jako pohádka, ale ve skutečnosti někdo kolem vás staví klec. Přichází tlak, kontrola nebo izolace od okolí.

Dobrá zpráva je, že se proti manipulaci dá bránit. Pomáhá dobře znát své hranice a brát vážně vlastní intuici. Ten divný vnitřní hlas, který říká, že je něco špatně, má často pravdu.

Dá se manipulátor poznat už v prvních týdnech vztahu?

Stoprocentní jistotu nemáte nikdy. Ale už během prvních dvou měsíců můžete sledovat jednu zásadní věc: jak reaguje na vaše „ne“. Zkuste jednoduchý test, napište mu například, že dnes chcete být sama. Nebo: „Nebudu dnes odepisovat, potřebuju pracovat.“ „Ne, nechci sdílet svoji polohu.“  Jestli máte podezření, že randíte s manipulátorem, tak si udělejte tenhle mini test. Napište mu, že něco nechcete, a sledujte reakci. Normální člověk to respektuje, manipulátor začne tlačit, vyčítat nebo se naopak demonstrativně odmlčí. My ženy často své hranice vysvětlujeme a omlouváme. Jenže to není nutné. Není nic špatného říct, že něco nechcete. Špatné je to nerespektovat.

Lidé dnes znají pojmy jako manipulátor nebo narcista. Pomáhá to?

Trochu ano, ale někdy to vytváří spíš zmatek. Najednou je každý narcista nebo psychopat. To je únavné a nepřehledné. Ve skutečnosti ani není důležité, jakou diagnózu by ten člověk dostal u psychiatra. Podstatné je, jestli vám ve vztahu není dobře. Pokud se musíte pořád kontrolovat a přizpůsobovat se mu, máte pocit, že děláte všechno špatně, je to dostatečný důvod odejít. Není důvod někoho hned škatulkovat.

Mám třináctiletou dceru, která asi bude v následujících letech s někým chodit. Kdy začít děti učit, co jsou zdravé hranice?

V podstatě hned. Nejprve skrze jejich tělo – dítě by mělo vědět, že na něj nikdo nesmí sahat bez jeho souhlasu, ať už je to kdokoliv. Později se to dá trénovat v běžných situacích. Třeba při sporu ve školce pomáhá jednoduché gesto otevřené dlaně a věta: „To se mi nelíbí. Nech toho.“ Ale nejvíc zásadní je princip sdílení. Dítě musí vědět, že se vám může svěřit a že jeho pocity nebudete zlehčovat. Pak za vámi přijde i v osmnácti.

Kdo je nejzranitelnější vůči manipulátorům?

Každý, a speciálně ten, který tvrdí, že by se mu to nikdy nestalo. Manipulátor totiž nehledá konkrétní typ osobnosti. Každý jsme někdy v životě ve fázi, kdy jsme zranitelnější, méně pozorní, a manipulátor nám umí dát to, co zrovna potřebujeme. Stačí jenom vhodná příležitost. Dobrá zpráva je, že se proti manipulaci dá bránit. Pomáhá dobře znát své hranice a brát vážně vlastní intuici. Ten divný vnitřní hlas, který říká, že je něco špatně, má často pravdu.

Je to složité, často se potřebujeme někomu bránit zrovna v době, kdy máme za sebou náročné období, jsme osamělí, je nám těžko, kdy zažíváme tlak. Pak potkáme „zachránce“, ale stejně si nejsme jistí tím, co se sakra děje. Zbořit tuhle bariéru bezmoci se dá právě tím, že sami na sebe budeme opatrní právě tehdy, když je nám nejhůř, a nechytat se každého stébla.