Zhruba třetina párů mezi šedesátým a pětašedesátým rokem se sexem skončí. Nejčastěji ne proto, že by zmizela chuť. Spíš proto, že muž ztratí jistotu v erekci a začne se intimitě vyhýbat. Nechce „začít něco, co nedokáže dokončit“. Tím si ale často zavře dveře i k jiným podobám sexuality, které by mohly fungovat dál.
„S věkem se přirozeně objevuje kolísání sexuální funkce a páry pak často přesouvají pozornost od výkonu k tomu, co je příjemné a dosažitelné bez tlaku,“ potvrzuje sexuolog Marek Broul. Místo splnění jasně daného scénáře přichází důraz na prožitek, komunikaci a komfort. A také na odvahu připustit, že sex nemusí vždycky vypadat stejně.
Páry, které zůstávají sexuálně aktivní i po šedesátce, rozšiřují možnosti, jak spolu být blízko. Větší váhu dostávají doteky, hra, pomalé tempo a erotika, která nemusí směřovat k pohlavnímu styku. Sex tak přestává být výkonem s jasným cílem a mění se v proces, kde je důležitá samotná cesta.
Představa sexuality ve stáří v nás často otevírá úzkost z vlastního stárnutí a konečnosti.
To má zásadní psychologický efekt. Když tlak na výkon poleví, mizí i úzkost ze selhání a intimita se může znovu tělesně prožívat. „U části lidí se naopak intimita posílí, protože se sexualita stane víc partnerskou dohodou než testem výkonnosti,“ říká Broul.
Dotek je mnohdy důležitější než samotný akt
Důležitou roli v tom hraje dotek. Ne jako úvod k něčemu „důležitějšímu“, ale jako plnohodnotná forma intimity. Meta analýzy potvrzují, že fyzický kontakt snižuje stres, bolest i úzkost. V tomhle světle přestává být pomalost slabinou. Naopak se ukazuje jako jedna z jejích největších výhod.
Podle sexuologa Marka Broula si navíc ve vyšším věku lidé často poprvé v životě dovolí hledat vlastní podobu sexuality. „Přestanou se měřit optikou normy a místo toho zkoumají, co je pro ně skutečně příjemné a partnersky bezpečné,“ říká. Pomáhá k tomu větší sebeznalost, menší strach ze společenského hodnocení i změny životních okolností. Více času, víc soukromí, někdy i nový vztah po rozvodu nebo ovdovění. Sexualita se tak podle něj může posunout od potřeby dokazovat vitalitu k prostému sdílení potěšení a blízkosti.
Přesto zůstává sex seniorů silným tabu. Výzkumy ukazují, že za tím stojí především ageismus. Sexualitu jsme si zvykli spojovat s mládím, atraktivitou a plodností, zatímco starší těla automaticky odsouváme mimo mapu touhy. „Představa sexuality ve stáří v nás často otevírá úzkost z vlastního stárnutí a konečnosti,“ upozorňuje Broul. Tabu tak vypovídá spíš o našich obavách než o skutečných potřebách starších lidí.
Cestu ven vidí v obyčejné normalizaci. Když se o intimitě ve vyšším věku mluví v ordinacích i v médiích jako o součásti zdraví, ne jako o kuriozitě. Když se lékaři ptají a pacienti vědí, že je bezpečné odpovídat. A když se v rodinách mění jazyk od posměchu k respektu. „Je to jejich intimní život, ne téma k zesměšňování,“ shrnuje Broul. Média v tom podle něj hrají klíčovou roli: mohou ukazovat, že sexualita ve stáří má mnoho podob. Včetně té, kdy o sex zájem není. A že obojí je v pořádku.
Sexualita mizí z ordinací dřív než z reálných životů
Další překážkou otevřené intimity je i zdravotní péče. Výzkumy opakovaně ukazují, že lékaři se starších pacientů na sexuální život často neptají, a sami pacienti váhají téma otevřít. Ne proto, že by intimitu nepotřebovali, ale protože mají pocit, že se o ní „už nemluví“. Sexualita tak mizí z ordinací dřív než z reálných životů.
Reklama
Důležité je i to, že intimita nemusí mít vždy sexuální podobu. Studie publikovaná v odborném časopise Psychogeriatrics ukazuje, že lidé po šedesátce se v intimním životě méně orientují podle četnosti nebo „správné formy“ sexu, a mnohem víc podle toho, co je jim příjemné a dosažitelné v jejich aktuální životní situaci. Často dávají přednost dotekům, mazlení nebo prostému fyzickému kontaktu před pohlavním stykem, aniž by to vnímali jako ztrátu.
Právě schopnost přizpůsobit podobu intimity vlastním možnostem a potřebám se ukazuje jako jeden z nejsilnějších faktorů celkové životní spokojenosti. Nejde tedy o to, kolikrát se něco odehraje, ale zda to odpovídá tomu, co člověk opravdu chce a zvládne – bez tlaku, bez srovnávání a bez pocitu, že by měl něco „udržet“.
Intimita po šedesátce neznamená snahu vrátit se do „mladých let“, ale ani se trvale rozloučit se sexuálním životem. Každý z nás se může rozhodnout, zda zůstane sexuálně aktivní se vším všudy, nebo dá přednost „jen“ dotekům a vzájemné blízkosti.
Obojí může být v pořádku, pokud je to svobodná volba. Podstatné je, že se člověk nemusí vtěsnat do žádné představy o tom, jak by jeho intimní život měl vypadat.