Odehrávají se v tichu naší mysli a často nám umožňují být jiní, než jak nás znají ostatní: odvážnější, svobodnější, smyslnější. Někdo si představuje něžnou romantiku při svíčkách, jiný ztrátu kontroly, svazování nebo náhodné setkání s cizincem, jehož jméno ani nezná.

Masochismus přitom není pouze erotickou hrou či hledáním fyzické bolesti – jde o komplexní psychologický fenomén. Podle studie V. Békés, J. C. Perryho a B. M. Robertsona (2017) je často spojen s bolestnými zkušenostmi z raného dětství, zraněním sebepojetí, identifikací s násilným rodičem či narcistickým zraněním. Psychologická funkce masochismu spočívá ve schopnosti zvládat utrpení tím, že jedinec dobrovolně podstupuje menší, kontrolované a bezpečné formy bolesti. Tato zkušenost umožňuje prožívat intenzivní emoce a uspokojení, aniž by byly ohroženy osobní hranice nebo vztahy.

Jde o specifický způsob, jak prožívat kontrolu i její odevzdání; často se v něm spojují dávné zážitky z dětství, potřeba zvládat pocity viny či frustrace a zároveň touha po bezpečném napětí. Takové fantazie umožňují bezpečně prožívat situace, které by v reálném světě byly nepříjemné či zakázané.

Sex s neznámým partnerem

Podle výzkumů si až 60 % lidí někdy představovalo sex s neznámým partnerem – a to nejen ve dvaceti, kdy je svět plný možností. Do čtyřicítky si takové fantazie dopřává zhruba šedesát procent lidí, mezi čtyřicítkou a padesátkou už jen čtvrtina a po šedesátce zůstává touha po neznámém u pětiny populace.

„Sexuální představy jsou zcela normální součástí lidské sexuality,“ říká sexuolog Marek Broul. „Odráží naše potřeby – novost, blízkost, mocenskou dynamiku – ale nejsou totéž co záměr nebo plán chování.“

Masochistická fantazie není láskou k bolesti samotné, ale o vytvoření scénáře, kde člověk může bezpečně prožívat to, co by v reálném světě bylo nepříjemné či zakázané.

Že na sexuálních fantaziích není nic neobvyklého, potvrzuje i přehledová studie Sexual Fantasy Research z roku 2022. Autoři shrnuli desítky nových výzkumů a dospěli k závěru, že „statisticky neobvyklé“ touhy jsou extrémně vzácné. To, co se nám může zdát odvážné či zakázané, bývá ve skutečnosti velmi běžné.

Studie také ukazuje, že obsah fantazií je podobný napříč kulturami i pohlavími – liší se spíše důrazem. Někdo v nich hledá mocenskou hru, jiný blízkost, únik nebo potvrzení vlastní hodnoty. A nejzajímavější zjištění? Většina lidí své představy nikdy nezrealizuje – prostě proto, že sny a skutečné chování nejsou totéž. Není to projev slabosti, ale způsob, jak v bezpečném prostoru prožít napětí, které život jinak nedovolí.

Ženy touží po odevzdání

Jedním z nejzajímavějších zjištění posledních let je, že ženy si častěji než muži plní fantazie o submisivitě nebo masochismu. Neznamená to, že by byly slabé nebo pasivní, právě naopak. Jde o formu, jak si dovolit ztratit kontrolu, kterou od nich běžný život neustále vyžaduje.

„V populaci obecně vykazují muži vyšší míru BDSM (forma erotické hry, kde jde o dobrovolné přebírání nebo odevzdávání kontroly mezi partnery, s jasnými hranicemi a bezpečím, pozn. red.) či fetiš zájmů jako celek,“ vysvětluje Broul. „Ale ženské představy o submisivitě jsou častější než u mužů – jde o bezpečné psychodrama, kontrolovanou ztrátu kontroly, která paradoxně přináší úlevu.“

Podle studie se tyto sny často odehrávají v bezpečném a dobrovolném rámci, kde nejde o násilí, ale o hru s důvěrou, mocí a odevzdáním. V komunitě BDSM se tomu říká SSC – safe, sane, consensual, tedy bezpečné, rozumné a konsenzuální.

„To, co označujeme jako ‚deviantní‘, je často jen společenský konstrukt,“ doplňuje nizozemská badatelka Melissa S. de Roos z Erasmus University Rotterdam. „Ve skutečnosti jde o běžné, v mnoha případech neškodné praktiky, pokud probíhají dobrovolně a s respektem.“

Masochistická fantazie není láskou k bolesti samotné, ale o vytvoření scénáře, kde člověk může bezpečně prožívat to, co by v reálném světě bylo nepříjemné či zakázané.

Sdílené tajemství sblížení

Fantazie nemusí být hrozbou pro vztah – naopak. Sdílení přání posiluje důvěru, intimitu a často i samotné erotické napětí. „Mnoho lidí se bojí, že partner jejich fantazii odmítne nebo je odsoudí. Ve skutečnosti jsou reakce většinou vstřícnější, než čekají,“ říká Broul. „Doporučuji začít postupně, sdílet menší nebo méně odvážné představy a sledovat, jak partner reaguje. Otevřenost posiluje důvěru – a o tu jde ve vztahu především.“

Data z praxe potvrzují, že otevřenost se vyplácí. Sebevědomí a upřímnost jsou pro většinu lidí klíčové – a přesto se ke svým fantaziím šest z deseti lidí nikdy nepřizná. Možná tak přicházejí o hlubší spojení a šanci vnést do vztahu jiskru, kterou jinak nenajdou.

Kdy z fantazie vzniká problém

Fantazie samy o sobě nejsou problém. Ten nastává, když se z nich stane nutkavé chování, které člověk nedokáže ovládnout, nebo když směřují k jednání bez souhlasu druhého.

 Je důležité chápat fantazie jako bezpečný ventil – ne jako něco, co by nás mělo děsit nebo potlačovat.

„Sny a představy jsou rizikové tehdy, pokud jejich uskutečnění probíhá bez souhlasu nebo spadá do oblasti trestného jednání,“ vysvětluje Broul. „Může se z nich stát i nemoc, pokud člověku působí utrpení nebo zahrnuje chování, k němuž druhá strana nedala jasný souhlas.

Broul zdůrazňuje, že dlouhodobé potlačování fantazií se nevyplácí. „Lidé, kteří své sexuální potřeby odmítají, často trpí tělesnou tenzí, problémy se spánkem, obtížemi při dosahování orgasmu nebo bolestí při styku. Tělo si o pozornost řekne i jinak než slovy.“

Kořeny studu

Naše vztahování k sexualitě začíná už v dětství. „Reakce rodičů na sexuální chování dětí – třeba masturbaci nebo zájem o pornografii – mají obrovský vliv na sexuální vývoj,“ vysvětluje Broul a odkazuje na výzkumy Yaniva Efratiho. Strach a stud mohou blokovat přirozené touhy a vést k nutkavému chování v dospělosti.

MUDr. Marek Broul, Ph.D, FECSM

Primář Sexuologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, předseda České společnosti pro sexuální medicínu. (foto: se svolením)

„Proto je důležité chápat fantazie jako bezpečný ventil – ne jako něco, co by nás mělo děsit nebo potlačovat,“ dodává Broul. „Jsou to cesty, jak si můžeme dovolit být odvážní, prozkoumat sebe sama a pochopit, co nás opravdu vzrušuje.“

Fantazie jako zrcadlo i ventil

Fantazie se vyvíjejí s věkem. Mladší dospělí často myslí na dominanci, experiment nebo skupinový sex, zatímco s léty přibývá touha po pohodlí, intimitě a hlubokém spojení. Broul dodává: „Představy nejsou jen o těle. Naplňují i potřebu úniku, dobrodružství, jistoty nebo potvrzení vlastní hodnoty. Když je prožíváme vědomě a bezpečně, mohou přinášet opravdový psychologický užitek – snižují stud, zlepšují sebepoznání a vztahovou i sexuální spokojenost.“

A právě to je podle Broula nejcennější – že představy a sny mohou být nejen tajemstvím, ale i cestou k hlubšímu porozumění sobě i partnerovi, místem, kde se bezpečně zkouší role, které v každodenním životě nehraje nikdo jiný než naše vlastní mysl.

Praktická rada na závěr

Zkoušet fantazie ve hře, kde platí jasná pravidla a platný souhlas obou stran, může prohloubit intimitu, posílit důvěru a zároveň pomoci lépe poznat sebe sama. Taková bezpečná experimentace umožňuje prožívat touhy bez rizika a přináší vztahu i jednotlivci větší psychickou svobodu.