TikTok a memy letos opět dokázaly, že vztahy jsou nekonečný experiment. Zrovna když jsme se jakžtakž srovnali s myšlenkou, že stará dobrá friendzone je ta nejklasičtější zápletka našeho milostného života, vesmír si řekl „hold my drink“ – a hodil do hry další vztahový glitch: shrekking.
Za neškodně znějícím názvem, inspirovaným zeleným zlobrem s trubkovitýma ušima, se ale skrývá pořádná vztahová bažina: vědomé rozhodnutí být s někým, kdo vás sice příliš nepřitahuje, ale na rozdíl od těch, ze kterých si sami sedáte na zadek, má jednu nespornou výhodu – zamiloval se. Do vás. Nesoudně, nekriticky a sebedestruktivně.
Tou láskou, která jako první sabotuje vlastní obranné mechanismy a do toho nejosobnějšího prostoru vpustí někoho, kdo si ho vlastně jen náhodně vylosoval z klobouku s nápisem „Neurazí, nenadchne“.
💔 Nový pojem, staré chování. Ale teď o tom mluví celý TikTok
Termín „shrekking“ vznikl v srpnu 2025, když se na TikToku objevil reel, jehož obsahem je jediná věta: „Každé hezké holce, kterou znám, pořídil trauma někdo, kdo vypadá buď jako Shrek, lord Farquaad, nebo v horším případě jako Oslík.“
;@jaxitodwyerHave you been Shrekked?
♬ original sound - jaxitodwyer
Video okamžitě explodovalo. Jak je možné, že se lamači dívčích srdcí a femmes fatales nechávají citově rozsekat lidmi, kteří by v soutěži o počet zářezů na pažbě měli podle všech předpokladů hrát úplně jinou ligu?
Diskuse se přelila do memů, parodií i vážných debat o tom, jestli je shrekking chytrá sebeobrana, nebo jen nový způsob, jak zamaskovat vlastní zranitelnost. Z původního vtipu se během pár dní stal trend, který vystihl vztahový mindset dnešní doby.
Podle VICE je shrekking „dalším logickým krokem po éře ghostingu a situationshipů“ – ironickou obranou před emocemi, kterou maskujeme jako pragmatismus. Cosmopolitan také do diskuse přidal věcnou poznámku: „Pojem to může být nový, ale co představuje, to je stará obnošená vesta.“
🌀 Stará vztahová hra v novém kabátku
V překladu: shrekking je jen nová nálepka pro starou snahu mít navrch. Když si vybereme někoho, kdo nás „až tak nebere“, máme dojem, že se konečně nemusíme bát ztráty. Protože ten druhý přece miluje víc.
Jenomže podobné strategie nikdy nefungují dlouhodobě. Místo klidu přinášejí asymetrii, místo jistoty vnitřní prázdno a frustraci. A pak to přijde. Desítky malých až banálních dramat do sebe zapadnou jako puzzle: flirtování (ne s partnerem, tedy s vámi, pochopitelně), „zapomenuté“ narozeniny (partnerovy, tedy vaše), polibky, které spíš jen plní povinnost, než že by chtěly něco říct.
„Méně atraktivní“ partner si najednou uvědomí, že nebyl vybrán navzdory svým nedokonalostem, ale kvůli nim. Že jeho oddanost byla pro toho druhého quick fix. Pohodlný způsob, jak saturovat vlastní potřeby: jistoty, bezpečí, citu (a možná taky nekonečné řady „laskavostí“, do kterých váš vyvolený protějšek z nějakého důvodu jen nechtěl strkat svůj ctěný nosík, možná?). No co... blbej, kdo dává, blbější, kdo nebere. A ten, kdo dřív prosil o pozornost, najednou s tichou jistotou chápe, že tohle nikdy nebyla láska. A odkráčí středem.
💫 Proč shrekking dává smysl (aspoň na první pohled)
Psychologové by řekli, že shrekking je obranný mechanismus ega po zranění. Po sérii neúspěšných vztahů si člověk řekne: „Kašlu na to, chci klid.“ A tak si vybere někoho, kdo je sice milý, ale nevyvolává ani jiskru, ani paniku.
Partner, který si svůj protějšek vybral „pod svou skutečnou úroveň,“ klame nejen svého partnera, ale i sám sebe. Podvědomě nebo možná i vědomě stále hledá protějšek, který jej přitahuje autenticky. Časem se pro něj udržení statutu quo stane příliš náročné - a příčinu svého „utrpení" najde právě v nedokonalosti nebo „náročnosti" svého partnera.
Podle vztahové koučky Charly Lester takový přístup zaměňuje jistotu za intimitu: „Kontrola není láska. Když vztah zakládáme na obraně před bolestí, bráníme se i před radostí.“ A v tom je jádro pudla. Shrekking sice na chvíli funguje jako klidná zóna, ale brzy začne připomínat emocionální karanténu.
🍞 Když „bezpečný vztah“ znamená drobečky pozornosti
Mnohé vztahy začaté „shrekkovsky“ se po čase promění ve známý fenomén: breadcrumbing aka drobečkování. Jeden partner dává pozornost jen tak, aby ten druhý neodešel. Druhý ji zoufale sbírá, protože „aspoň něco“ je pořád lepší než vůbec nic. A hlavně v každém drobečku vidí konec nejistoty a důkaz partnerovy nehynoucí lásky.
Když se tahle moderní forma vztahového hladovění se shrekkingem spojí, výsledek je jasný: emocionálně prázdný vztah na cestě k zániku. Partner, který si svůj protějšek vybral „pod svou skutečnou úroveň,“ totiž klame nejen svého partnera, ale i sám sebe. Podvědomě nebo možná i vědomě stále hledá protějšek, který jej přitahuje autenticky: možná flirtuje jinde, možná svého oficiálního partnera emočně nebo i fyzicky zanedbává, možná obojí. Časem se pro něj udržení statutu quo stane příliš náročné - a příčinu svého „utrpení" najde právě v nedokonalosti nebo „náročnosti" svého partnera - přesně u člověka, který se pravděpodobně ze všech sil snaží vztah zachránit.
Dualita, kterou sám vytvořil, bude udržitelná jen za cenu obrovského výdeje energie a sebezapření při předstírání rovnocenného vztahu. A to se prostě dlouhodobě ustát nedá. Lidé, kteří ve vztahu necítí naplnění nebo autentickou přitažlivost, vyhledávají i podle výzkumů pozornost jinde častěji. Většina těchto vztahů se podle odborníků rozpadá nikoli kvůli „nesouladu“, ale kvůli přetvářce, která dlouhodobě vyčerpá oba partnery.
⚖️ Shrekking jako obranný mechanismus
Možná, možná je fér říct, že shrekking není o zlobě nebo manipulaci. Možná vzniká z únavy. Z frustrace po sérii vztahových selhání, ze snahy „už to prostě neřešit“. Ale je to krátkozraké. Se stejnou matematikou nelze dojít k jinému výsledku, bez ohledu na to, kolikrát se příklad pokusíme přepočítat.
Reklama
A tak zatímco si myslíme, že máme konečně „vystaráno,“ nevědomky jen a pouze oddalujeme okamžik ještě větší psychické bolesti, než které jsme se chtěli vyhnout tím, že jsme byli ochotni se spokojit „s málem“ jednoduše protože to dočasně bolí míň.
🌱 Kolem a kolem: Láska bez glitchů neexistuje
Možná je shrekking jen další doklad toho, že se pořád učíme balancovat mezi tím, nebýt zranění a nepřestat cítit. Jen se mění kulisy – místo dopisů máme TikTok, místo zpovědí memy. Ale princip zůstává: chceme milovat tak, aby to nebolelo.
I když už jsme si dávno zvykli na svět, kde všechno chceme mít safe, curated a emotionally filtered. možná by daleko větší pozornost než shrekking zasloužilo obyčejné riskování. Skočit to bungee a doufat, že se přitom nerozplácnete o mostní pilíř. A když rozplácnete, že vás váš idol aspoň vytáhne nahoru. S vědomím, že se možná rozplácnete a nahoru pak budete muset ještě po tom laně sami vyšplhat.
Protože i když to někdy bolí, je to pořád lepší než vztah, který necítíme.Protože v tom chaosu se někde možná pořád skrývá něco, co žádný algoritmus neudělá za nás – živá, neřízená, skutečná blízkost.