„Přátelské“ zprávy, lajky fotek či komentáře pod vašimi příspěvky. Postrádají otevřený flirt, ale něco mezi řádky cítíte. Není jich mnoho – právě tolik, abyste si jich všimli. Komplimenty se sčítají. A tak začnete přemýšlet: flirtuje doopravdy? Líbím se mu? Líbím se jí? Jenže když uděláte totéž, v lepším případě nereaguje, v horším vás online „setře“. A přesto pokračuje ve své spanilé jízdě dál – u vás.

Co to má znamenat? Breadcrumbing, česky „drobečkování“, může mít překvapivě negativní dopad na sebevědomí, psychiku i budoucí vztahy. Proč se k němu lidé uchylují, jak ho poznat, a hlavně: jak mu nepodlehnout?

Drobečkování

Pro lidi vyrůstající v západním světě je to srozumitelná analogie, odvozená od pohádky bratří Grimmů o Jeníčkovi a Mařence. V příběhu drobky ukazují cestu z lesa do bezpečí, ale někdy mohou člověka i zmást. Podobně funguje i breadcrumbing ve vztazích.

Pokud se však oprostíme od pohádkové metafory a zaměříme se na fakta, breadcrumbing lze označit za manipulativní způsob komunikace, typický spíše pro online prostředí. Jedna osoba věnuje druhé právě tolik pozornosti prostřednictvím drobných komplimentů, zpráv či lajků, aby udržela její emocionální zainteresovanost, aniž by sama měla skutečný zájem o vztah nebo hlubší závazek.

Pro ty, kdo v dětství zažili nekonzistentní péči, trpí nízkým sebevědomím, depresí, úzkostí, poruchami příjmu potravy nebo mají návykovou osobnost, může být cyklus naděje a zklamání až paradoxně známý a tím i nebezpečně „pohodlný“.

„Je to taktika, jak si druhého připoutat k sobě, i když ve skutečnosti nemáte v plánu vztah prohlubovat,“ vysvětluje americká klinická psycholožka doktorka Susan Albers.

Podle ní funguje drobečkování na principu přerušovaného posilování – tedy návykového cyklu známého i z hazardních her. Když občas vyhrajete, pravděpodobně budete pokračovat dál, protože očekáváte další odměnu. Stejně tak občasná pozornost či kontakt vytváří směs naděje a zklamání, která dokáže být až překvapivě návyková.

Ačkoliv se pojem používá především v souvislosti s romantickými vztahy, může se objevit i jinde – v přátelství, rodině nebo na pracovišti. Typickým příkladem je šéf, který opakovaně lichotí nebo slibuje povýšení, kterého se ale nikdy nedočkáte.

Po přečtení této pasáže si možná uvědomíte, že jste podobný typ chování už někdy zažili. Pravda je, že proti breadcrumbingu neexistuje žádný pomyslný ochranný štít. Existují však určité skupiny lidí, které jsou k němu náchylnější – například ti, kdo v dětství zažili nekonzistentní péči, trpí nízkým sebevědomím, depresí, úzkostí, poruchami příjmu potravy nebo mají návykovou osobnost. Pro ně může být cyklus naděje a zklamání až paradoxně známý a tím i nebezpečně „pohodlný“.

Základní indicie 

Pokud právě poznáváte někoho, kdo:

  • flirtuje, navrhuje plány, ale nikdy je nepotvrdí, nebo je na poslední chvíli opakovaně zruší a při domlouvání náhradního termínu zůstává vágní
  • po troškách „sype“ drobné projevy pozornosti – emoji, krátké zprávy, tedy mikrokomunikuje a udržuje kontakt s minimálním úsilím
  • střídá pozornost s ignorací, takzvaně hot and cold
  • ozve se jen tehdy, když se to hodí jemu (například pozdě večer)
  • tvrdí, že mu na vás záleží, pamatuje si detaily, ale reaguje jen sporadicky
  • bez vysvětlení zmizí a nevěnuje pozornost vašim emocím

…pak patrně zdatně hází drobky. Skutečný vztah s vámi neplánuje a vidina závazků je pro něj tabu.

V kulturách, jako je Indie, může vyšší tlak na dodržování sociálních norem a vzájemnou závislost vést k častějšímu výskytu drobečkování. Naopak v kulturách, kde je kladen důraz na osobní svobodu, samostatnost a individuální cíle, je tento jev méně běžný.

U člověka, který takové drobečkování zažívá, se mohou postupně objevit tyto pocity:

  • Zmatení a nejistota – ztráta důvěry ve vlastní vnímání situace, protože druhá osoba střídavě projevuje zájem, a pak se odtahuje.
  • Úzkost a stres – čekání na zprávu či reakci vyvolává napětí a nekonečný proud otázek typu „co se stalo?“ nebo „co jsem udělal/a špatně?“.
  • Snížené sebevědomí – postupný pocit nedostatečnosti, když druhý člověk není ve svém zájmu konzistentní.
  • Náklonnost k naději – víra, že se situace zlepší, která snadno přechází do emoční závislosti.
  • Frustrace a zklamání – bolestné uvědomění, že vztah či interakce jsou manipulativní a neupřímné.

Proč to dělají?

Z výše uvedeného je zřejmé, že breadcrumbing není ideální způsob, jak se k někomu chovat. Otázkou zůstává, proč lidé takto jednají – je jejich chování vědomé a záměrné? Odpověď není jednoduchá. Univerzální vysvětlení, které by vedlo k této toxické strategii, dosud neexistuje. Příčiny každého jednotlivého případu mohou být stejně rozmanité jako vztahy, ve kterých se breadcrumbing vyskytuje. Mezi nejčastější motivy patří:

  • Zvyšování vlastní sebehodnoty – člověk si z interakcí bere pocit, že je žádoucí.
  • Hledání validace – zájem druhého slouží jako potvrzení vlastní atraktivity.
  • Nezralost a strach ze závazku – líbí se mu představa vztahu, ale nechce se skutečně zavázat, proto si nechává otevřené možnosti.
  • Emoční nepohodlí – strach z odmítnutí nebo konfliktů vede k vyhýbání se upřímnosti.
  • Udržování výhod po rozchodu – snaha zachovat část benefitů z minulého vztahu a zároveň bránit bývalému partnerovi posunout se dál.

Podporu těchto zjištění nabízí studie Viveka Khattara, Nurie Huete a Raúla Navarra. Výzkum mezi mladými dospělými v Indii a Španělsku zkoumal souvislost mezi nejistou (úzkostnou a vyhýbavou) vazbou a pravděpodobností zapojení do breadcrumbingu. Studie ukázala, že kulturní faktory mohou ovlivnit, jak se breadcrumbing projevuje a jak je vnímán.

Například v kulturách, jako je Indie, může vyšší tlak na dodržování sociálních norem a vzájemnou závislost vést k jeho častějšímu výskytu. Naopak v kulturách, jako je Španělsko, kde je kladen důraz na osobní svobodu, samostatnost a individuální cíle, je tento jev méně běžný. Přesto studie z roku 2020 ukázala, že ve Španělsku zažilo nebo iniciovalo breadcrumbing přibližně 35,6 % dospělých ve věku 18–40 let během 12 měsíců. V českém prostředí podobné studie dosud neproběhly a data nejsou dostupná.

Kruh se uzavírá

Ale existuje cesta ven. Prvním a nejdůležitějším krokem je schopnost drobečkování rozpoznat. Následně je potřeba identifikovat, proč takové špatné zacházení akceptujete, což vám může pomoci zahájit proces budování sebevědomí a vlastních hranic.

Obzvlášť užitečná může být spolupráce s odborníkem na duševní zdraví. Psychoterapeutka specializující se na traumata Duygu Balan tvrdí, že terapie pomáhá zejména proto, že ukazuje, jak vypadá zdravý vztah na rozdíl od toho, na co jste možná zvyklí. Terapeut by měl být někdo, kdo důsledně respektuje druhého, vcítí se do vztahu, je zodpovědný, upřímně naslouchá a projevuje péči. A pokud selže, měl by být schopen se omluvit a věnovat pozornost emocím druhé osoby.

Pokud se však ve vztahu, který je pro vás důležitý, drobečkování děje, stojí za to danou osobu konfrontovat. „Musíte jí dát šanci napravit své chování a ukázat, že udělala chybu a že se v budoucnu bude chovat lépe,“ dodává Balan. Lidé nemohou číst myšlenky, pokud jim jasně řeknete, co vám vadí, a oni se nezmění, můžete stanovit hranici a říct: „Už toto dělat nebudu.“ Pokud je potřeba se od takové osoby odpoutat, proces zotavení může být náročný, ale stále možný, dodává doktorka Kelly Campbell, profesorka psychologie na Kalifornské státní univerzitě v San Bernardinu.

„Zkuste zjistit, proč od druhého dostáváte tak málo pozornosti a úsilí. Nízká pozornost může naznačovat, že je potřeba pracovat na sebevědomí a pocitu vlastní hodnoty. Sepište si, co chcete a co si zasloužíte. I malé kroky, třeba pravidelné odpovědi na zprávy, jsou dobrý začátek,“ doporučuje závěrem Susan Albers.

Je nutné dodat, že celý bochník chleba je mnohem lepší než pár drobečků. Pěstovat zdravé vztahy je možná běh na delší trať, ale vyplatí se.