AI umí být skvělým posluchačem. Moderní technologie dokážou reagovat s překvapivou empatií, nabízet personalizované odpovědi, odhadovat náladu či tón a vytvářet dojem opravdového porozumění. Vlastnosti, které v mezilidských vztazích oceňujeme nejvíc, naslouchání, klid, nehodnotící přístup, dostáváme od AI okamžitě, bez konfliktů a zbytečných nároků.

Vztahy mezi lidmi jsou přitom vždy složité, často nepohodlné a právě v tom tkví jejich síla. Přitažlivost a citová pouta nejsou založená na vzhledu nebo společenském postavení, ale na povahových vlastnostech a způsobu, jakým se druhý chová. To potvrzuje i nedávný průzkum e-shopu specializovaného na zdravou sexualitu. 99 % respondentů označilo za velmi atraktivní schopnost naslouchat a 98 % oceňuje, když je někdo dobrým společníkem.

Právě tyto vnitřní vlastnosti tedy tvoří základ přitažlivosti. Pokud je ale člověk najde i u umělé inteligence, není divu, že se k ní může začít citově vázat. Je však zásadní si uvědomit, že AI nemá žádné skutečné vědomí, vůli ani srdce. Je to jen dokonale navržené zrcadlo, které odráží to, co od něj chceme slyšet.

Sexuolog MUDr. Marek Broul upozorňuje, že vztahy s AI vznikají často z osamělosti a touhy po vztahu bez konfliktů. „Pro některé jedince představuje vztah s AI bezpečný prostor, kde nehrozí odmítnutí ani zranění,“ říká. Přesto ale varuje před závislostí, která může vzniknout, pokud AI začne nahrazovat skutečné mezilidské vztahy.

Emocionální berlička bez rizika

Jedním z výrazných varovných hlasů před iluzí lásky k umělé inteligenci je esej Silvie Park, publikovaná v TIME. Upozorňuje, že naše fascinace AI partnery nevychází pouze z osamělosti, ale z hlubší touhy po bezpodmínečném přijetí bez konfliktu. Chatboti jako Replika se stávají emocionálními „mazlíčky“. Neodmlouvají, nekladou nároky, slouží jako interaktivní deník či terapeut na přání. 

Mnozí uživatelé jsou přitom ve skutečných vztazích a AI používají jako doplněk, emocionální berličku bez rizika. Tato jednostranná dynamika však podle Park spíš podporuje narcismus než empatii a může být obzvlášť nebezpečná pro mladé lidi, kteří si teprve tvoří vztahové vzorce. 

„Pokud začne uměla inteligence nahrazovat lidské vztahy a člověk ji potřebuje k emočnímu fungování, pak už mluvíme o závislosti.“

Esej připomíná i tragický případ čtrnáctiletého chlapce, který si po rozhovoru s chatbotem vzal život – umělá inteligence nedokázala rozpoznat naléhavost jeho slov. Park varuje, že AI společníci nás sice nikdy nezpochybňují a neodporují, ale právě tím ohrožují naši schopnost zvládat realitu, růst skrze konflikty a skutečně se propojovat.

Když se pouto mění v závislost

Zahraniční studie potvrzují, že emoční pouta k umělé inteligenci vznikají nejsnáze u lidí s tzv. úzkostným vztahem ke vztahům, tedy u těch, kteří mají zvýšenou citlivost na odmítnutí nebo opuštění. Často ladí rozhovory s chatbotem do citově zabarveného stylu, na což AI pružně reaguje. Výsledkem je bludný kruh, kdy si člověk postupně zvyká, že digitální partner „víc chápe“, „neubližuje“ a „nezmizí“.

„Pokud začne uměla inteligence nahrazovat lidské vztahy a člověk ji potřebuje k emočnímu fungování, pak už mluvíme o závislosti,“ upozorňuje Broul. „Mívá podobné znaky jako partnerská závislost – idealizaci, potřebu neustálého kontaktu a úzkost z odpojení.“

Digitální vztahy s erotickým podtextem

Citová náklonnost přitom nemusí zůstat jen u přátelského tónu. Aplikace jako Replika nebo Character.ai otevřeně nabízejí funkce „AI přítelkyně“ a „virtuální milenec“. Právě textový dialog, vedený intimnějším tónem, může v uživateli spouštět erotické představy.

„Sexualita je z velké části ve fantazii,“ potvrzuje sexuolog. „I textový chatbot může vyvolat erotické napětí – právě proto je důležité, aby byl navržen bezpečně a nezkresloval realitu. Jinak hrozí, že se z nástroje stane emocionální manipulátor.“

ChatGPT může fungovat jako terapeutická pomůcka, například při zvládání úzkosti nebo osamělosti. Ale vždy jen jako doplněk, ne jako náhrada.

Vztah s umělou inteligencí sice zpočátku přináší úlevu od samoty, od odmítnutí, od zklamání. Dlouhodobě však může vést k narušení schopnosti navazovat skutečné vztahy. „Člověk si zvykne na ideální odpovědi a realita mezilidských vztahů mu začne připadat příliš těžká,“ varuje Broul. „Ztrácí trpělivost i toleranci k běžným vztahovým neshodám.“

Studie MIT a OpenAI dokonce ukazují, že časté používání AI chatbotů může zvyšovat míru osamělosti. Zejména tzv. power users – ti, kteří s chatboty komunikují denně a dlouhodobě mají tendenci připisovat jim lidské vlastnosti a vnímat je jako důvěrníky.

Závislost na „bezpečné předvídatelnosti“

Základní problém spočívá v tom, že empatie umělé inteligence je pouhá iluze. „Je to dobře navržená zpětná vazba, která v některých případech není náhodná, ale záměrná, podobně jako u sociálních sítí,“ říká Broul. „AI dávkuje přesně to, co chceme slyšet, a tím nás nutí cítit se výjimečně. To je začátek závislosti.“

Sexuolog připouští, že ChatGPT může fungovat jako terapeutická pomůcka, například při zvládání úzkosti nebo osamělosti. Ale vždy jen jako doplněk, ne jako náhrada. „Skutečné vztahy jsou nepředvídatelné, složité a často nepohodlné. Ale právě v tom je jejich síla – učí nás růst,“ dodává.

Chatbot není partner. A nikdy nebude. Přestože dokáže odpovědět přesně na to, co chceme. Chybí mu ale to hlavní, vlastní vědomí, vůle a srdce. A bez toho nelze mluvit o vztahu, ale jen o dobře navrženém zrcadle.